Rozhovor vedl Boro.
Pracuješ v organizaci IQ Roma servis, čím se zabýváte?
Pracuji ve vzdělávacím programu Gendalos, v němž se zaměřujeme na práci s mladými lidmi zhruba ve věku třinácti až dvaceti šesti let, kteří pochází ze sociálně vyloučených lokalit nebo jsou ohroženi sociálním vyloučením. Většina našich klientů a klientek studuje střední školu a vzdělání je pro ně možností, jak bludný kruh chudoby a sociálního vyloučení překonat. Proto program Gendalos zhruba před deseti lety vznikl – pomáháme mladým lidem lépe se uplatnit, realizovat se podle svých přání a získat šanci na důstojný život.
Chápu to správně, že nepracujete jen s Romy a Romkami?
Je to tak, celá organizace je otevřená lidem, kteří jsou v nějaké těžké životní situaci. Nicméně i kvůli tomu, že součástí naší vize je podpora důstojného života pro Romy a Romky v Česku, nás oslovují nejčastěji lidé z romské menšiny. Zároveň je v Česku poměrně velký překryv mezi tím „být Romem“ a „čelit sociálnímu vyloučení“. To automaticky neznamená, že pokud je někdo Rom, tak je sociálně vyloučený. Z historického hlediska je to však provázané a právě podporou vzdělávání se tento stav snažíme překonávat. Je pro nás důležité, jaké sny mají mladí lidé, kteří k nám přicházejí a jaké jsou jejich představy o budoucím životě.
Se kterými projevy sociálního vyloučení se potkáváte?
V Brně je poměrně časté tzv. prostorové vyloučení – to znamená, že zde existuje ghetto. Lidé v něm často žijí v nevyhovujících podmínkách, mají omezený kontakt s většinovou společností. Tady v Brně jde o budovy bývalých šicích dílen, které nikdy nebyly určené k bydlení a jsou ve špatném stavu, přesto se pronajímají za nadstandardní částky a často za nevýhodných podmínek. Tím jsou samozřejmě zasaženy i děti a mladí lidé, kteří často trpí zdravotními problémy způsobenými plísněmi. To vede k častým nemocem a absenci ve škole. Nebo nemají vyhovující prostor, kde by se mohli připravovat do školy a kvalitně se vyspat. Potom jsou ve stresu a nezvládají školu, aniž by ji z vlastní vůle zanedbávali. Další překážkou je ekonomický status rodin. Nástup na střední školu nebo odborné učiliště je vždy velkou finanční zátěží pro rodinu, na učebních oborech se náklady při nástupu do prvního ročníku pohybují v řádu tisíců až desetitisíců. To všechno přispívá k tomu, že až 40 % dětí ze sociálně vyloučených lokalit opustí školu předčasně v prvním ročníku SŠ.
Tento začarovaný kruh sociálního vyloučení, chudoby a snížené možnosti dostudovat asi podporuje stereotypy o tom, že jsou romské děti hloupé nebo se nechtějí učit, ne?
Bohužel ano. Pro nás jsou viditelné ty vnější projevy – dítě nechodí do školy, ztrácí věci, není dostatečné připravené – ale už nevidíme, co je za tím. Přístup k těmto dětem ve školách je navíc často velmi pragmatický – jsou motivovány k tomu, aby pokračovaly na učňovské obory, i když data ukazují (bit.ly/nerovnosti-vzdelavani), že středoškolské obory s maturitou jim daleko více rozšiřují možnosti. Zmíněný přístup škol podle mě souvisí i s tím, že jsou romské děti dlouhodobě podhodnocovány ve svých výkonech a intelektu – ještě v devadesátých letech byly vzdělávány segregovaně ve zvláštních školách. V dnešní době je situace i díky inkluzi o něco lepší, nicméně segregace romských dětí stále probíhá. Jen tady v Brně máme čtyři segregované školy (tři základní a jednu střední), v nichž zhruba 90–95 % žáků tvoří romské děti. Takové školy nikdy nevytváří ideální podmínky. Práce s takovým množstvím dětí z vyloučených lokalit klade obrovské nároky na vyučující – problémy, se kterými se tyto děti potýkají, jsou velmi odlišné od problémů dětí z běžného prostředí. To se pak odráží na kvalitě výuky i jejích výstupů. Podobně náročná by však byla i třída plná výjimečně nadaných žáků – na to se snaží odpovídat inkluzivní vzdělávání tím, že třídu namíchá dětmi z různých skupin s různými schopnostmi a potřebami.
„Chceme svět, ve kterém budou existovat živé a přátelské vztahy mezi Romy a majoritními obyvateli – svět, ve kterém budou moct Romové přirozeně zastávat důstojné společenské role s respektem ke své kultuře a národnosti.“
Toto je úryvek z etického kodexu IQ Roma servis. Poukazuje na to, že Romové a Romky se stále pohybují na okraji české společnosti a nedaří se jim v ní mít hlas ani postavení, které by jim umožnily hájit veřejně zájmy a potřeby svých komunit. Čím to podle tebe je?
Propadnout se do chudoby není (i kvůli systému exekucí) v Česku složité, ale překonat sociální vyloučení je náročné pro kohokoliv. Výrazně horší podmínky mají lidé, kteří se pohybují v prostředí plném sociálněpatologických jevů – jako je domácí násilí, prostituce, drogy, lichva. Ale příčiny jsou spojené i s přístupem většinové společnosti. Často posloucháme, jakými všemi projevy diskriminace si naši klienti museli projít – na trhu práce, v oblasti bydlení nebo škol… Pokud se už od dětství potýkáte s diskriminací, rasismem a nezájmem ze strany majority, je pak logicky velmi náročné se z té situace dostat, obzvlášť když vám v tom nepomáhá stát ani nálada ve společnosti.
Zmíním i jednu historickou příčinu: Když se podíváme, kolik obětí si v Česku vyžádal romský holocaust za druhé světové války (5 000 obětí na území ČR, holocaust.cz, až 500 000 celosvětově, pozn. red.), tak šlo o velkou ztrátu romské inteligence, která tu komunitu poznamenává dodnes.
Jak z toho ven?
Naštěstí se v poslední době více mluví o ekonomických důsledcích sociálního vyloučení. Z ekonomického hlediska je pro stát a celou společnost velmi nevýhodné lidi v chudobě a v sociálním vyloučení udržovat. Kdyby se ty zdroje, které stát na udržování současného stavu vynakládá, nebo které na něm tratí, nasměrovaly například do vzdělávání a sociálních preventivních projektů, tak by se to nám všem v poměrně krátké době zúročilo.
S jakými dětmi a mladými lidmi se potkáváte? Co řeší, s čím potřebují pomoct?
Nejčastěji za námi klienti přichází s potřebou doučování, protože si buď uvědomují, že to ve škole nezvládají, nebo si chtějí doplnit nějaké mezery. Druhá nejčastější věc je zvládnutí finanční stránky studia – půjčujeme učebnice, máme stipendijní fond… Žádosti jsou často na školní pomůcky nebo na zaplacení praxí a šalinkarty na cestu do školy. Také pomáháme dětem na základních školách s otevíráním obzorů a s volbou vhodného oboru nebo školy. Pokud totiž ve svém okolí vidí jen romské uklízečky, prodavačky a řemeslníky v nekvalifikovaných profesích, tak často nemají kapacitu na to si představit, že mohou být právníkem nebo novinářkou. Při setkání s romskými studenty naši klienti vidí, že je to možné a že má smysl jít za svým snem. A v posledních letech vidím, že se mindset těch mladých lidí opravdu mění. Čím dál častěji i sami uvažují o tom, že půjdou na vysokou školu.
Rozhovor otevírá téma složité sociální situace českých Romů a Romek. Nabízí se otázka toho, jakou roli může ve snaze o vytváření otevřenější a rovnější společnosti hrát skautské hnutí? Tomu se budeme s Kristinou Studenou věnovat v dalších číslech Skautingu.
Kristina Studená
Vystudovala češtinu a němčinu na Pedagogické fakultě, kde se v rámci doktorského studia věnovala využití zážitkové pedagogiky pro rozvoj čtenářství mladých lidí. Když má volno, potkáte ji nejčastěji na horách, donedávna organizovala v Hnutí Brontosaurus tábory v Zakarpatské Ukrajině. Jako vedoucí Vzdělávacího programu Gendalos má na starost koordinaci týmu, rozvoj i udržitelnost programu. Nejvíc ji těší, když vidí nadšené a motivované mladé lidi, kteří mají nejen dobrý pocit ze sebe sama, ale svou odvahou inspirují i okolí.
- V IQ Roma servis ročně podpoříme 190 dětí a mladých lidí na cestě za vzděláním.
- V loňském roce jsme dětem poskytli 2450 hodin doučování.
- 7 studentů z 8 s námi úspěšně zvládne maturitu.
- 60 % našich středoškoláků studuje maturitní obor.
- 86 % žáků a studentů s námi postupuje do dalšího ročníku či studia.
