V rubrice Budoucnost se věnujeme tématům, která hýbou dnešním světem a staví před naše společenství nové (či dosud nepřekonané) výzvy. Jak o celospolečenských či globálních problémech mluvit s dětmi a připravovat je na život v měnícím se světě? Rubriku otevírá článek o chudobě a sociálních nerovnostech.
Co vás první napadne, když se řekne chudoba v Česku? Málo peněz? Obnošené oblečení? Charita? Celý problém je mnohem větší, širší a hlubší. V současné krizi navíc můžeme téměř v přímém přenosu sledovat, jak stále roste. Už to samo o sobě tvoří dobrý důvod, proč zařadit téma chudoby i do oddílového programu.
V rámci projektu Skautského institutu Chudoba a dostupnost bydlení jsem dva roky pracovala na programu o chudobě. Přinášeli jsme toto téma na druhé stupně ZŠ a na střední školy. Téma chudoby sice stojí na datech a kontextu, jeho hlavní přínos je ale v probouzení lidskosti.
Neplést pojmy s dojmy
Podle projektu Život k nezaplacení (irozhlas.cz/zivot) vzrostl počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby za necelý rok z 9 % na momentálních 16 %. Nejvíce ohroženi jsou samostatně žijící senioři, samoživitelé a samoživitelky. Lidé v příjmové chudobě jsou ti, kteří žijí s příjmem maximálně 14 782 korun měsíčně.
Ekonomický rozměr chudoby tvoří ale jen část celého problému. Samotný hmotný nedostatek není jediným omezením, se kterým se lidé v nouzi potýkají. Zpravidla se nemohou zapojit do běžného života a ocitají se na okraji společnosti nebo úplně mimo ni. To v praxi znamená řadu věcí: zasažení lidé jsou vyloučeni z pracovního trhu, nemají silné sociální vazby a kontakty, chybí jim tzv. sociální kapitál. Nemají stejný přístup ke vzdělání jako ostatní, mají omezený přístup k informacím i k některým formám sdílení kultury. Místo, kde lidé žijí, ovlivňuje jejich životní styl, možnosti a volby, mnohdy i jejich sociální status. Je pak často zasažen jejich pocit bezpečí nebo možnost se politicky angažovat. I proto se v odborných kruzích čím dál častěji používá pojem sociální vyloučení. To hrozí i menšinám nebo lidem se zdravotním handicapem.
U někoho na okraji společnosti je snadné zapomenout na to, že je především člověkem. Nejen v sociálních službách se proto využívá přístup „people first“, tedy „člověk na prvním místě“, který nás učí mluvit o vyloučených osobách jako o lidech. Z vozíčkáře se tak najednou stává člověk na vozíku, ze slepce člověk se zrakovým postižením a z bezdomovce člověk bez domova.
V České republice ještě nedávno panovala silná představa, že lidé, kterým se nedaří dostat z nouze, se dostatečně nesnaží, protože nemají práci. A kdyby měli práci, tak přece nejsou chudí, nemají nedůstojné bydlení a řadu problémů. A tak si nezaslouží respekt, natož pomoc. Nyní toto vidění světa do jisté míry ustoupilo do pozadí, protože ekonomická krize zasáhla mnohem větší část obyvatel než jen tu nejzranitelnější.
Do osobních příběhů a nesnází jednotlivců vstupuje tolik faktorů, že je mnohdy nemožné rozlišit, jestli je daný prvek příčinou sociálního vyloučení, nebo jeho důsledkem. Udělejme si malé cvičení – to můžete vyzkoušet i ve svém oddíle nebo kmeni. Nejprve si připravte příklady, my jsme jich pro vás už pár vybrali. Nyní se pokuste určit, jestli se podle vás jedná o příčinu, nebo důsledek chudoby, a své rozhodnutí zdůvodněte:
- Ztráta partnera
- Nízké vzdělání
- Závislost (na alkoholu, drogách)
- Zadlužení
- Stres
- Ztráta zaměstnání
- Delší onemocnění
Lístečky můžete roztřídit na hromádky příčina a důsledek. Podařilo se vám pojmy rozlišit? Až na pár drobných výjimek je to velmi obtížné. Jedná se o začarovaný kruh. Ztráta zaměstnání může vést k sociálnímu vyloučení stejně tak, jako může sociální vyloučení vést ke ztrátě zaměstnání.
Proč s chudobou do oddílu?
Tohle téma s sebou nese velký potenciál v mnoha směrech. Jeho prostřednictvím můžete v holkách a klucích budit zájem o jejich nejbližší okolí, o lidi, o prostředí, ve kterém žijí. Posilovat jejich empatii a porozumění různým společenským skupinám a souvislostem. Učit je všímavosti a laskavosti. Rozvíjet jejich zájem o občanskou aktivitu a angažovanost. Je tu i řada ryze praktických témat – od finanční gramotnosti přes péči o domácnost až po starost o zdraví.
Pusťte se do toho
Jak ale na to? Pro koho je vůbec téma chudoby určené? Záleží na cílech a prostředcích. Náš program ve Skautském institutu mířil na žáky druhého stupně, prakticky jsme pracovali se 7., 8. a 9. třídou ZŠ a se středoškoláky. Obě skupiny se v mnohém podobaly, obě měly s pochopením celého rozměru sociálního vyloučení trochu problém, a to jsme tématu věnovali celkem 24 hodin. U mladších bych se proto nebála pracovat spíše na pokládání kolejí do budoucna.
Ve Skautském institutu jsme program rozdělili do dvou základních fází: Poznávám a Pomáhám. Zatímco v té první jsme zážitkovou formou zkoumali různé pohledy na sociální vyloučení, v té druhé jsme přemýšleli, co bychom mohli pro někoho udělat my sami. Následně jsme plánovali a realizovali vlastní prosociální projekty. Výstupy byly různé: sbírka hygienických potřeb pro ženy z azylových domů, program pro mladší spolužáky, výpomoc v Šatníku Nory Fridrichové. To jsme si ale mohli dovolit až potom, co jsme žákům v rámci fáze Poznávám nabídli informace i prostor na jejich zpracování.
S jednou ze tříd jsme kvůli covidu pracovali déle než rok. Díky dlouhodobé a soustavné práci se nakonec za ženy v nouzi s upřímným odhodláním postavila ta samá část třídy, která na začátku prohlašovala, že každý si za svůj život může sám.
Je vhodné na začátku programu nějak zaznamenat, jak holky a kluci téma vnímají. Společně tvoříme myšlenkovou mapu, asociace v tuhle chvíli nehodnotíme, nezakazujeme, nevylučujeme. Po programu se k nim můžeme vrátit a znovu se ptát. Můžete vytvořit i mapu novou a porovnat je.
Na co si dát pozor?
Ať už se rozhodnete téma sociálního vyloučení nebo chudoby přinést na schůzku v jakékoliv podobě, vždy si před jeho uvedením odpovězte na pár zásadních otázek:
- Co je cílem mého programu? Dobrou pomůckou nám může být základní metodická triáda znalosti – dovednosti – postoje. Zamyslete se, kterou z těchto oblastí chcete rozvíjet. Je pravděpodobné, že váš program zasáhne třeba i všechny tři, je ale dobré si to pojmenovat. Zhodnoťte, jestli je možné cíl naplnit jedinou schůzkou nebo aktivitou.
- Míří program skutečně k tématu? Například aktivita porovnávání cen potravin, kdy jsme odhadovali ceny různého zboží a zasazovali je do kontextu příjmu životního minima, míří zejména na základní povědomí o minimální mzdě, dotkne se ale i kvality potravin a jejího dopadu na zdraví. Stejně tak dobře by ale mohla sloužit jako základ pro rozvoj finanční gramotnosti nebo samostatnosti v otázce nakupování.
- Jaký mám k tématu postoj já sám? Téma chudoby není cool. Je složité, náročné a bolí. O to důležitější je vyjasnit si vlastní postoj k tématu ještě dřív, než se do něj pustíte se členy oddílu. Je v pořádku přiznat, že vám třeba není nějaká část tématu příjemná. Můžete o tom společně otevřeně diskutovat. Vadí vám, když vás na ulici někdo poprosí o dvacku? A co když k tomu navíc příšerně páchne?
- Mám dobře nastudovaná fakta? Už víme, že téma chudoby a sociálního vyloučení je spletité a opředené řadou mýtů a předsudků. A je přirozené, že jsme sami svými přesvědčeními ovlivněni. Tady je ale na místě opírat se o fakta. Kde je hledat a kde se inspirovat, najdete na konci článku.
- Není program sám o sobě stigmatizující? Pokud bychom třeba rozdávali v parku polévku „pro chudé“ nebo „pro lidi v nouzi“, projekt by byl sám o sobě stigmatizující. Znamenalo by to, že ten, kdo si pro polévku přijde, je „ten chudý“ a získal by tak vlastně nežádoucí nálepku. Naším cílem bylo vést účastníky k inkluzivnímu přístupu.
- Je program bezpečný pro všechny? Není ve skupině někdo, koho by se mohl program dotknout nebo ho ponížit? Vždy je třeba pozorně vyhodnotit, koho máme v oddíle. Jak je nastavený jednotlivec, skupina i vzájemné vztahy a jaká je aktuální situace. U starších účastníků se nebojte s dotyčným předem promluvit, pro všechny účastníky potom může být užitečné pravidlo STOP, tedy možnost z aktivity kdykoli vystoupit. Téma je extrémně citlivé.
- Je program dostatečně praktický a názorný? Čím starší účastníky máme, tím abstraktnější program si můžeme dovolit. Přesto je zážitek stále tím nejefektivnějším způsobem, jak téma předat. Setkání s člověkem, který má s tématem něco společného a je schopen o něm mluvit, je na celé čáře nejcennější. Může jít jak o někoho, kdo má se sociálním vyloučením osobní zkušenost, tak třeba o sociálního pracovníka, dobrovolníka nebo učitele.
Nebojte se sáhnout ani po hotových materiálech:
Metodika Chudoba a dostupnost bydlení je k dispozici na webu Skautského institutu (skautskyinstitut.cz/inspiruj-se). Ač je určená primárně do škol, jistě v ní najdete bohatou inspiraci i na schůzky.
Inspirativní příběhy a faktické informace najdete například tady:
- Chudé Česko 2021 – bit.ly/aktualne-chudecesko
- Život k nezaplacení – irozhlas.cz/zivot
- Jeden svět na školách – jsns.cz
- Film Hranice práce – bit.ly/ct-hranice-prace
- Nezkreslená věda: Finanční gramotnost – bit.ly/yt-financni-gramotnost
- Téma ale najdete i na stránkách Skautingu:
články Odvrácená tvář Česka: chudoba a exekuce z února 2019 nebo Jak dělat dobro dobře? z dubna 2017.
