Sdílíme stejné hodnoty i výchovnou metodu, přesto se (v některých ohledech) skauting napříč republikou značně liší. Jak naši činnost ovlivňuje velikost sídel, nabídka pracovních příležitostí a středních škol nebo vzdálenost od krajských měst? Na to jsme se zeptali vedoucích ze středisek nacházejících se v periferních oblastech, odkud je to „všude daleko“.
Ptala se Arya.
Otázky:
- Jak bys člověku, který o vašem regionu nikdy neslyšel, toto místo přiblížil/a?
- Vnímáš, že je vaše středisko ovlivněné tím, kde se nachází?
- Jaké jako vedoucí nejčastěji řešíte problémy?
- Pomohla by vám jako oddílu nebo středisku nějaká zvláštní pomoc nebo podpora od vedení Junáka?
Šárka Chocová, středisko Jestřáb Chodov
Působí jako vedoucí střediska a oddílu skautů a skautek, zároveň je zástupkyně Karlovarského kraje v Náčelnictvu.
- Chodov leží mezi Karlovými Vary a Sokolovem, pod Krušnými horami a Slavkovským lesem. Počet obyvatel se blíží ke 14 tisícům a díky tomu se město neustále kulturně a společensky rozvíjí. Historicky je Chodov znám díky produkci růžového porcelánu a strojírenské a potravinářské výrobě.
- Určitě ovlivněni jsme. Bohužel je tu stále nedostatek pracovních míst pro lidi s vyšším vzděláním, a tak nám studenti po maturitě odchází do jiných krajů a už se nevrací. Jako v podobných oblastech, i my nejvíce bojujeme s nedostatkem aktivních dospělých.
- Nejčastěji asi bojujeme, kromě výše zmíněného, také s malým zájmem dětí o skautskou činnost, což je hodně dáno i sociálními poměry a nedostatkem financí.
- Určitě by nám pomohla odborná pomoc se získáváním dotací na činnost i jednorázové akce.
Anna Petreková – Agi, středisko Zlaté Hory
Do Junáka byla draftována v roce 2006 jako dospělý nováček k vedení světlušek. Aktuálně je vedoucí oddílu a zástupkyně vůdce střediska.
- Zlaté Hory mají necelých 4000 obyvatel a leží na severovýchodě okresu Jeseník při hranicích s Polskem. Od okresního Jeseníku jsou vzdáleny asi 26 km a od krajské Olomouce 100 km. Historie města je od svých počátků spjata se zlatem a hornickou činností. Mezi nejznámější zajímavosti patří poutní místo Maria Hilf nebo mechové jezírko na Rejvízu. Jak s oblibou říkám, od nás je všude daleko, ale máme tu krásně. (Když vyjde počasí.)
- No tak určitě… Divila bych se, kdyby tomu tak nebylo a myslím si, že to tak mají všechna střediska. Jsme na malém městě, a tak se pod drobnohledem ocitá každý náš člen. O všem se ví strašně rychle a o tom, co se třeba nepovedlo, snad ještě rychleji než o tom dobrém. Proto jsme velmi vděční za každoroční finanční podporu, které se nám dostává od vedení města, přátel a rodičů našich členů. Za to, že také naše středisko prostřednictvím svých členů ovlivňuje místo, kde žijeme. Doufám, že k lepšímu.
- Asi největší problém vidím v dostupnosti a návaznosti dopravy. Pěšky můžeme vyrazit kdykoliv. Výlet hromadnými prostředky se musí pečlivě naplánovat. Vlakem můžeme vyjet pouze o víkendu. Ale je to věc, se kterou tady na severu počítáme a jsme na ni zvyklí. Jsme proto vděční za chápavé a ochotné rodiče, kteří nám pomáhají s přepravou a převozy, když je potřeba.
- Nic konkrétního mě nenapadá.
Kateřina Vybíralová – Kačka, středisko Seveřan Šluknov
Pracuje ve středisku s vlčaty a skauty.
- Šluknov a jeho okolí jsou malým, avšak svérázným pětitisícovým městem ležícím v nejsevernějším okraji naší země. Tato oblast je známá svými malebnými kopci a bohatou historií, ale také sociálními problémy a vyloučeností po všech směrech.
- Samozřejmě – nacházíme se v regionu, který čelí určitým výzvám. Ty, které nejvíce doléhají na naší činnost, jsou primárně odliv mladých lidí z důvodu nedostatku pracovních příležitostí a omezené nabídky středních škol. V praxi to znamená, že vám potenciální nástupci na několik let odejdou na školu a pak se třeba do regionu ani nevrátí, neboť tu nenajdou uplatnění. To je ale problém strukturální, se kterým my ani Junák příliš nezmůžeme.
- Zájem o skauta je u dětí veliký, ale jsme na to sami. Počet vedoucích na chod celého střediska, akcí, táborů a schůzek byste spočítali na prstech jedné ruky. Bojujeme doslova o život našeho střediska. Od přátel z jiných koutů republiky slýchám, že řeší problémy na úrovni uvolňování vedoucích pozic na středisku mladším generacím, kdy „starší“ se zdráhají po letech opustit své místo. My to máme naopak, máme plno funkcí, které není komu svěřit. Jsme vděční za každého nadšeného vedoucího.
- Pro nás je důležité, abychom nebyli opomíjeni. Naše středisko je malé a pro jeho fungování je nám udělována výjimka, abychom mohli nadále vůbec působit. Nejsme velcí ani jako jeden oddíl, máme jen dvě družinky. Ale přesto máme cenný přínos pro město, naše sousedy a hlavně pro děti, které vedeme, a tak je pro nás důležité se udržet.
V únorovém čísle Roverského kmene vyšel celý článek o skautské činnosti ve Šluknově na základě rozhovoru s Pájou, vedoucí střediska Seveřan.
Pavel Cícha – Pól Bulva, středisko Suchá Loz
Vedoucí vlčat, oddílu a střediska v Suché Lozi, místopředseda ORJ Uherské Hradiště. Skaut od roku 2001, programátor a technologický nadšenec.
- Suchá Loz je malebná obec, která se nachází v podhůří Bílých Karpat na jihovýchodě Moravy, v regionu zvaném Slovácko. Má kolem 1100 obyvatel a je to klidné místo obklopené krásnou přírodou, které si zakládá na svých tradicích.
- Ano, silně. Díky bohaté přírodě využíváme okolní lesy a louky pro naše výpravy a tábory. Navíc v našem okrese jsme vesměs na stejné myšlenkové vlně a táhneme za jeden provaz. Aktivně se zapojujeme do organizace a účasti na akcích, které pořádá naše okresní rada Junáka a okolní střediska.
- Nejčastěji se potýkáme s nedostatkem vedoucích a rádců. Většina z nich jezdí za studiem do měst, která nejsou v dojezdové vzdálenosti od naší vesnice, a vrací se domů z internátů a kolejí pouze na víkendy. To vede k přetlaku naší klubovny na pátečních schůzkách.
- Další problém vnímám s nástupnictvím vedoucích funkcí ve středisku a oddílech. Když už má někdo vůdcovskou zkoušku, často se stává, že odjede za prací do velkých měst, ze kterých se jim špatně vrací zpět do naší vesnice, protože nabídka práce je v našem regionu dost omezená.
Myslím, že organizace by se měla více věnovat náboru a motivaci dospělých vedoucích – nějakým způsobem to probíhá, ale pořádně nevíme, jak to uchopit. V našem regionu by se určitě našlo několik dobrovolníků, kteří by mohli pomoci s vedením družin, nebo by bylo možné je zapojit do jiných funkcí ve středisku. Možná by bylo dobré se zamyslet nad pomocí s administrativou formou sdílených činovnických funkcí (např. účetní, revizní komise) a tím spojená metodická podpora pro odchovance – např. udržení je v klubu oldskautů, zapojení do činnosti, když nejsou stále v místě, ale občasně se vrací apod.
