Chyba je kámoš

„Přestože bylo sucho, nechtěli jsme porušit tradici a vyslali jsme skauty do lesa k družinovým poradním ohňům. Rádcům jsme zdůraznili, aby udržovali nízký plamen, ale kluci na to moc nedbali. Plameny jsme uhasili, ale netušili jsme, že se oheň začne šířit lesní hrabankou a kořeny pod zemí. Druhý den z toho byl lesní požár, ke kterému byli povoláni hasiči. Hned jsme za nimi šli a ke všemu se přiznali, díky férovosti jsme dostali jen nízkou blokovou pokutu. O tom, že se oheň může nepozorovaně šířit pod zemí, jsme do té chvíle vůbec nevěděli. Bylo to pro nás důležité ponaučení.“

Tento příběh se objevil v dotazníku Sdílení skautských (skoro)průšvihů (viz prusvihy.skaut.cz) a díky tomu si jej můžeš přečíst na stránkách Skautingu. Možná je informace o šíření požáru hrabankou nová i pro tebe a budeš nyní opatrnější při rozdělávání ohňů v přírodě (nejlepší je dodržovat zákonnou hranici 50 metrů od lesa). Možná o tomto riziku už víš, ale příběh ti třeba připomněl, že je třeba o něm říci i skautům a skautkám. Nebo je pro tebe inspirativní reakce oddílu – že otevřené a férové přiznání ušetřilo správním orgánům hodiny vyšetřování a oddílu nemálo peněz. Ať tak, či onak, ve své činnosti můžeš stejnému riziku předcházet. Rčení o nepřenositelné zkušenosti tedy není tak docela pravdivé.

Sdílej své (skoro)průšvihy

Každý občas udělá nějakou chybu, skauti a jejich vedoucí nejsou výjimkou. Při statisících schůzek, desetitisících výprav a tisících táborů ročně je statistickou nevyhnutelností, že se občas stane nějaký průšvih. Většinou se jedná o lehké zranění nebo drobné poškození majetku, přičemž situaci vyřešíme a jdeme dál. Někdy však dojde k vážnému úrazu nebo rozsáhlé škodě, což je příliš vysoká cena za jakoukoliv zkušenost.

Skautská výchovná metoda nás prvkem učení se zkušeností vede k dovednosti získávat ponaučení ze všeho konání – ať už se dílo zdaří, nebo nikoliv. Chyby a průšvihy jsou proto především příležitostmi k učení. Dosud se však učí každý oddíl zvlášť, své zkušenosti si zpravidla nechává pro sebe. Za chyby se spíše stydíme a rozhodně nemáme chuť se s nimi chlubit. Je to přirozená reakce, kvůli které však marníme velkým potenciálem. Jiné oddíly mohou dělat úplně stejné chyby, ačkoliv by stačilo umět překročit svůj stín a o svých chybách mluvit.

Proto vznikla stránka prusvihy.skaut.cz, na které najdeš dotazník ke sdílení skautských (skoro)průšvihů. Nečekej a rovnou ho vyzkoušej: vzpomeň si na svou nedávnou nebo nejpoučnější chybu a popiš ji. Může se jednat například o zranění, které vyžadovalo lékařské ošetření, o roztržené tee­pee kvůli bouřce, nebo třeba o zatoulaná vlčata kvůli nepozornosti vedoucích na výpravě. Nejčastější typy událostí najdeš na zmíněném webu, ale pokud nemáš jistotu, zda událost sdílet, vždy ji sdílej. Co se tobě může zdát jako malichernost, pro jiné může být důležitým poznatkem.

Pouč se z chyb druhých

Odpovědi v dotazníku v Odboru pro bezpečný skauting průběžně vyhodnocujeme a vybíráme příklady nejčastějších nebo nejpoučnějších událostí (najdeš na webu). Můžeš si je rovnou pročíst. Ještě lepší ale je k tomu pozvat další vedoucí, nejlépe z celého střediska, okresu nebo kraje. Na nejbližším setkání uspořádej Fórum sdílené chyby: dvouhodinový program, na kterém účastníci analyzují reálné (skoro)průšvihy ze skautské činnosti a formulují doporučení ke snížení rizik nebo k lepší připravenosti reagovat tam, kde riziko odstranit nelze, nebo je cíleně chceme zachovat. Záměrem celé věci totiž není absolutně bezpečný skauting, kde se nikdy nikomu nemůže nic stát – skauting bez dobrodružství by neplnil své poslání a nikoho by nebavil. My přece chceme, aby se něco stalo! Něco velkého, zásadního, co chlapce a děvčata promění a udělá z nich skauty a skautky. Nesmíme se proto bát pouštět do dobrodružství, do velkých a opravdových dobrodružství. Díky zmapování a zpracování rizik to zvládneme lépe. Kdo umí jistit, troufne si lézt i na velkou skálu.

Na webu najdeš i celou metodiku k realizaci Fóra sdílené chyby. Je to ideální program i pro skautské kurzy, setkání vůdců a další vzdělávací akce, včetně těch celostátních (Elixír, Helpdesk). Nejlepší je, když účastníci pracují se svými vlastními průšvihy. To se dá dobře zařídit na skautských kurzech, kde můžete na úvodním víkendu účastníky vyzvat k vyplnění dotazníku. Do poznámky doplní jméno kurzu, pro který svůj průšvih vyplňují, a na mailu si pak vyžádají export případů k přípravě svého Fóra sdílené chyby.

Mapujeme rizika ve skautské činnosti

Kvalitnější vzdělání na skautských kurzech je ostatně jeden z očekávaných výstupů Sdílení skautských (skoro)průšvihů. „Jako lektoři bezpečnosti moc dobře nevíme, jestli to, co vykládáme účastníkům našich kurzů, odráží realitu v oddílech. Zmapování rizik, se kterými se oddíly nejčastěji potýkají, je jedním z největších přínosů Sdílení skautských (skoro)průšvihů,“ říká garant OČK Táboření a bezpečnost Jakub Jasaň – Rogalo.

Data z dotazníku proto jednou za čas statisticky vyhodnotíme a identifikujeme nejčastější a nejzávažnější rizika, se kterými se v činnosti potýkáme. Lektoři bezpečnosti pak mohou tyto informace využít k zacílení svých programů. Ovšem aby měla data nějakou vypovídající hodnotu, je třeba jich mít dostatek. Úspěch celého snažení proto máš z velké části ve vlastních rukou: poděl se o své (skoro)průšvihy nyní i v budoucnu a na web skautských průšvihů upozorni i ostatní vedoucí a rádce.

Pomoz rozvíjet kulturu sdílené chyby v Junáku

Nejsme první organizací, která se o něco podobného snaží. Incident Reporting, jak se sdílení průšvihů říká v zahraničí, využívá hned několik skautských organizací. V České republice má pokročilou kulturu sdílené chyby například Prázdninová škola Lipnice (dále jen PŠL), z jejíž metodiky do velké míry vycházíme. V PŠL je hlášení průšvihů standardní součástí závěrečných zpráv, které se zpracovávají z každého proběhlého kurzu. Jednou za rok se z hlášených nehod zpracovává bezpečnostní zpráva a klíčová doporučení jsou sestavena ve Žluté knize, která je klíčovým zdrojem pro řízení rizika na kurzech. Za léta používání může PŠL ukazovat měřitelné výsledky: identifikovaná rizika se daří podchytit a stejné nehody se zpravidla neopakují. A pokud ano, jsou na ně instruktoři i účastníci podstatně lépe připraveni.

Kultura sdílené chyby může Junáku přinést velký posun. Pokud se naučíme častěji otevřeně sdílet své průšvihy, místo abychom je tutlali a zametali pod koberec, stane se Junák učící se, zdravě sebevědomou organizací.