V posledních pár letech došlo v oblasti vědy o člověku k mnoha průlomovým zjištěním. Mnohé z těchto poznatků nám mohou pomoci více porozumět světu výchovy a vzdělávání. Pro nás budou nyní podstatné dvě věci: 

1. Naše tělo reaguje na sociální rizika velmi podobně jako na rizika fyziologická. Odloučení od skupiny, ponížení autoritou i nespravedlivý trest v našem těle vyvolají velmi podobnou reakci, jako když trpíme hladem, zažíváme deficit spánku nebo jsme fyzicky ohroženi.

2. Informacím a situacím, které vnímáme jako bezpečné, se přibližujeme a otevíráme. Od rizikových se naopak oddalujeme, tvoříme bariéry nebo přejdeme v útok. Jestli je pro nás situace, informace nebo osoba bezpečná, či ohrožující, hraje zásadní roli v učení. 

Co s takovými zjištěními? V první řadě nám dávají možnost porozumět, že jsme opravdu homo socialis. Pokud trpí náš sociální svět, prožívaná „bolest“ může být podobně intenzivní jako při fyzickém strádání. Takové ohrožení má silný vliv na naši schopnost přijímat nové informace, řešit problémy, pracovat s lidmi a učit se. Jak tyto znalosti využít? David Rock, který se zabývá neurologií a vedením lidí, na základě těchto poznatků sestavil model SCARF. V něm přibližuje pět sociálních potřeb, jejichž naplnění vidí jako zásadní předpoklad pro učení a funkční práci s lidmi. Pojďme se na tyto potřeby podívat a přemýšlet, co mohou znamenat pro nás, skautské vedoucí.

S 

Status – Pokud cítíme, že někdo ohrožuje náš sociální status, vnímáme situaci jako hrozbu a přecházíme do obrany (i útoku). Na schůzkách i v oddíle můžeme status ohrozit i neúmyslně. Například nežádanými radami či jemným naznačováním, že Jirka neumí topit v kamnech. Bolí nás jen představa být horší než ti druzí. Tento strach může být silnou zábranou v učení a společné práci.

C 

Jistota (Certainity) – Zažíváme ohrožení, pokud jsme v situaci zmatení a nejistí. Pokud nevíme, jak máme nastavená pravidla komunikace, kdo má na táboře jakou funkci, ale i kam se půjde zítra na výlet. Tehdy prožívá naše tělo potřebu se od situace distancovat.

A 

Autonomie – Nedostatek vlastní kontroly nad situací a prostorem vede často k pocitu ohrožení. Stane-li se, že začne skupina dětí rebelovat proti vedoucím, může být revolta prostým důsledkem příliš pevných pravidel, malého prostoru pro vlastní tvorbu, i přílišného dohledu a péče ze strany autorit.

R 

Vztahovost (Relatedness) – Pro člověka je přirozené navazovat vztahy a pečovat o ně. Vzájemná provázanost a zdravost vztahů vytváří bezpečné prostředí. Izolace a narušení vztahů naopak tvoří rizika, jako vzájemnou nevraživost, nedůvěru, neochotu spolupracovat aj. To, jak často rozdělujeme jedince do menších skupin, jestli dáváme prostor k potkávání mimo program i to, zdali spolu jezdíme často na výlety, má v důsledku značný vliv na schopnost věnovat se učení.

F 

Férovost – Přijde-li nám, že jsme svědky neférového jednání, vnímáme často situaci jako ohrožující a člověka, který je původcem neférovosti, jako hrozbu. Otočí se to však v pozitivní pocity (bezpečí, důvěra) v případě, kdy situaci vnímáme jako spravedlivou. Zvláště pocit blízkosti chováme pak k tomu, kdo neférovou situaci napravil. Pro nás vedoucí pak může být výzvou nechtít účinkovat vždy v roli těch, kteří napravují „nepořádky“, ale dopomoci dětem, aby konfliktní situaci vyřešily sami mezi sebou.