Když před více než stovkou let Robert Baden-Powell vymýšlel skauting, představoval si jej jako progresivní hnutí, které bude inovativní především ve svých pedagogických metodách. Výchova prostřednictvím her, týmových výzev a praxe v přírodě se měla stát protiváhou rigidní školní výuky. Od té doby se svět značně proměnil, stejně jako naše porozumění výchově – rozvinuly se nové vědy jako psychologie či neurologie, vzdělání se stalo přístupnějším a tradiční podoba výuky začala být postupně inovována, ať už na základě výzkumu, nebo stoleté zkušenosti právě takových hnutí, jako je skauting. Chceme-li lépe porozumět změnám, jimiž výchova a vzdělávání právě prochází, a zůstat přitom těmi, kdo jsou pedagogicky napřed, zajímavá vodítka nám může nabídnout nedávná kniha Tomáše Feřteka.
V titulu nazvaném Co je nového ve vzdělávání se tento publicista ze společnosti EDUin snaží nabídnout svědectví o hlavních současných trendech a vyložit je v kontextu celkové proměny společnosti. Hovoří tak třeba o nových poznatcích ohledně fungování mozku či o stále se zrychlujícím technologickém vývoji. Především ale rozebírá, co vlastně jako občané a jako stát od školy očekáváme. Je to spíše potlačování sebevědomí, nebo naopak jeho rozvoj? Feřtek připomíná, že ještě pár desítek let zpátky zde komunistický režim usiloval spíš o to první – a setrvačně v tom školství i společenská objednávka částečně pokračují dodnes.
Jak přesně bude vypadat vzdělávání zítřka, nikdo dobře nevíme, autor ale závěrem ukazuje, že se ze škol stále více přesouvá na nová místa a že budoucnost nutně leží ve velké rozmanitosti jeho podob. Útlá knížečka o necelé stovce stran se tak stává dosti hutným přehledem situace pro každého, kdo chce se svým oddílem udržet krok s 21. stoletím.
