Cestu ke skautingu v posledních letech nachází čím dál častěji i dospělí nováčci. Běžně jsou to rodiče dětí, které už do oddílu chodí, nebo dospělí, kteří jej navštěvovali sami jako děti, a nyní by se rádi vrátili. Ale také ti skautingem nepolíbení, jimž se jen zalíbila jeho myšlenka a nebo je přivedli jejich již skautující přátelé a známí. V současné době obecně roste zájem o dobrovolnickou činnost, tedy i o skauting. Důvodů, proč dospělí do Junáka vstupují, je mnoho, stejně tak jako možností, jak se mohou do skautské činnosti zapojit. Vedle aktivit v oddílech a střediscích je to například odborně zaměřená výpomoc při organizování velkých akcí, při níž dotyčný naváže se skauty tak těsný vztah, až se jím sám stane. Já se však nyní zaměřím zejména na ty dospělé, kteří chtějí být aktivní v oddílech a střediscích, protože se jedná v rámci skautingu asi o nejužší a nejkomplikovanější druh spolupráce. Otázkou je, co vstup dospělého nováčka znamená pro ty, kteří s dospělými nováčky ve svých oddílech či střediscích pracují. Znamená vždy jeho vstup do oddílu vítanou pomoc, nebo představuje spíš přítěž?
V době, kdy mnoho oddílů zakládá čekací listiny pro vstup dětí, bychom mohli pohotově odpovědět, že každá dospělá ruka se jistě hodí. Možná však zapomínáme na rizika a překážky, které musíme mnohdy překonat, než spolupráce s novým dospělým začne fungovat ke spokojenosti obou stran. Osobně jako nejvýraznější bariéru vnímám možné významně odlišné názorové ukotvení nového dospělého, které může brzy začít narušovat společné soužití. Každý dospělý přichází s širokou paletou životních zkušeností, které se mohou výrazně lišit nebo dokonce být v konfliktu s těmi, které má středisko či vedení oddílu, zejména pokud nováček přichází naslepo – např. na základě inzerátu. Konflikty potom vznikají poměrně záhy, ať už se jedná o problematiku práce s dětmi, oddílových tradic nebo celkové organizace činnosti v oddíle. Často jsou to drobnosti, na kterých si jednotlivé oddíly zakládají, ale jejich význam či smysl nově příchozí dospělý nemusí nutně chápat nebo vnímat jejich důležitost. Tyto rozdíly mohou být o to palčivější, když jde o bývalého aktivního skauta, který skautoval v minulém století, nebo jen v jiném městě či středisku, a jeho pojetí skautingu se tedy může výrazně lišit od toho současného. Jako druhé riziko vnímám pevně semknutý kolektiv vedoucích – ten s dlouhou historií, interními vtipy a hlubokými vztahy, který vlastně není připravený přijmout někoho neznámého. Může se tak stát, že nováčka ostatní nevědomky vystrnadí dřív, než zjistí, že by jejich spolupráce mohla být pro všechny přínosná. Další kapitolou jsou pak rodiče dětí, kteří vstupují do oddílu vlastního dítěte. Problematický bývá potom vedle začlenění do kolektivu vedení i samotný vztah nováčka, jeho dítěte a ostatních dětí v oddíle. Se všemi zmíněnými problémy se dá pracovat a v závěru článku alespoň naznačím jak. Často to ovšem představuje mnoho času a úsilí všech zúčastněných.
Zdá se, že je tu mnoho „ale“. Proč bychom tedy měli novým dospělým otevírat dveře? Jsem přesvědčená, že mnohdy samotné vědomí toho, že se objevila nová posila oddílu, jeho stávajícím členům vlije novou naději a sílu do žil. Nadšení člověka pro nové aktivity v jeho životě může být nakažlivé, zejména pokud se zadaří a do oddílu vstupuje někdo, s kým to od začátku klape a všichni si s ním dobře rozumí. To samo o sobě může pomoci předcházet vyhoření služebně starších členů. Při cíleném vyhledávání nového dospělého člena navíc můžeme získat člověka, který dokáže zastat práci, na kterou ve středisku chybí někdo s patřičnými znalostmi či dovednostmi. Nováček bude navíc tuto konkrétní práci třeba dělat raději než ostatní. V neposlední řadě může nový dospělý rozšířit možnosti střediska svými znalostmi, nápady či novými kontakty. Nesmíme však zapomínat, že to nejsou jen další ruce, kterým můžeme svěřit část břemene vedení oddílu. Především před námi stojí potenciál nového parťáka, kamaráda a člověka, který s sebou přináší čerstvé nadšení a optimismus. Někoho, kdo nás může mnoho nového naučit a my můžeme něco naučit jeho. Někoho, s kým můžeme sdílet myšlenky skautingu a nahlížet na ně z nového, původně neskautského pohledu.
Nebojme se přizvat do našeho společenství i dospělé nováčky se zájmem o skauting. Ačkoliv začlenění člověka do nového systému může být časově i psychicky náročné, věřím, že to má smysl a může to oběma stranám mnoho dát. Vždy je dobré si hned na začátku ujasnit, co si obě strany přejí, jak by měl vztah vypadat a co pro to bude každý konkrétně dělat. Jestliže se hned v počátcích představy nováčka i oddílu výrazně liší, nemá asi smysl dál přemýšlet o spolupráci. Pokud však naleznete společnou cestu a způsob jejího naplňování, pusťte se do toho. Dopřejte nováčkovi i sobě čas na aklimatizaci a pracujte na vzájemném vztahu. Také můžete průběžně hodnotit, jak se vám spolupráce daří a na základě toho plánovat, co dál. I krátkodobý kontakt může vás i nováčka překvapivě obohatit.
