Když jsem v půlce července přijížděla v bouřce do vesničky o 1300 obyvatelích uprostřed Transylvánie, abych tu strávila dalších 6 týdnů na skautské základně s deseti dalšími dobrovolníky z celého světa, byla jsem plná obav, očekávání a přiznám se, že i předsudků. Rozhodla jsem se jet znovu po své zkušenosti z Islandu, kde jsem taktéž strávila měsíc dobrovolničením na místní skautské základně. Ta byla ale uprostřed ničeho, spoustu lidí jsem tam znala a práce byla jasná a stanovená dopředu. Před příjezdem do Rumunska jsem věděla jen, že Nocrich patří k nejchudším vesnicím v zemi, že je zde tradiční romská komunita a poměrně dost dětí, které do skautu chodí.
Nocrich Scout Centre může být pro dobrovolníka-introverta poměrně náročný. Málokdy se najde chvilka, kdy je člověk sám. Ze začátku jsem to oceňovala, protože bylo jednoduché se začlenit do party a seznámit se s chodem centra. Časem jsem se ale přistihla, že jsem si užívala chvilky o samotě, kdy jsem třeba sama dělala tradiční keramiku. Rytmu skautského centra jsem však přivykla a mnoho společných aktivit mě bavilo: hrát si s romskými dětmi, kterým jsem nerozuměla ani slovo, starat se o mezinárodní skauty, kteří k nám jezdili na tábory, vyrábět mošt a marmelády z vlastních jablek, starat se o místní kostel a dělat lidem prohlídky vesnice, stavět pec na pizzu, jezdit na výšlapy do hor, organizovat večerní aktivity, ať už to bylo karaoke, tancování nebo mezinárodní večeře. Asi nejlepší zážitek byl týdenní výlet k Černému moři, jelo nás 5 dobrovolníků a 8 malých skautů, z nichž většina poprvé za život opustila Nocrich. Občas to s nimi bylo náročné, ale jejich úsměvy, když se poprvé koupali v moři, byly k nezaplacení.
Prostředí chudé rumunské vesnice umožnilo člověku přestat hledět na povrchní věci jak u sebe, tak u ostatních. Cítila jsem se sama sebou, navzájem jsme se s dalšími dobrovolníky motivovali, vymýšleli nové projekty, debatovali, jak poměrně novou základnu (Nocrich funguje od roku 2010) zlepšovat. V určitém smyslu to byl opak velkých mezinárodních akcí, jako je jamboree nebo moot, ale přesto mi to celou dobu, co jsem na základně strávila, přišlo jako nejčistší forma skautingu, kterou jsem mohla zažít.
Rozhodně bych doporučila každému, kdo chce vystoupit ze své komfortní zóny, být užitečný a rozšířit si obzory, aby nějaké skautské centrum kontaktoval a na nějakou dobu vyrazil pomáhat. Můžete jet po vlastní ose nebo přes mezinárodní odbor.
