Rádcové a rádkyně jsou ve skautských oddílech nejdůležitějším tmelem mezi vedením oddílů a samotnými členkami a členy. V některých oddílech se role vedoucích a rádců překrývá, v jiných jsou jejich družiny autonomní a fungují téměř jako samostatné oddíly. V každém případě je důležité o rádce pečovat, nabízet jim potřebné vzdělávání a myslet na jejich motivaci. V uplynulých třech letech, kdy jsem vedl oddíl, byla práce s rádci a reforma jejich vztahu s vedením oddílu jednou z největších výzev.
V oddíle se dlouho drželo pravidlo, že se do vedení nastupuje až po dosažení plnoletosti. Z hlediska odpovědnosti to mělo své důvody, ale byli jsme takto odstřiženi od plánování tábora nebo podílení se na tradičních velkých výpravách. Zažitá věková hranice měla opodstatnění i v nedostatku rádců a slabých ročnících. Docházelo pak ale k situacím, kdy se na pozici rádce držel někdo, kdo ji už zastávat nechtěl. V životě, a obzvlášť v dobrovolnické organizaci skautů, by mělo platit pravidlo: Když někdo něco nechce dělat, ať to nedělá. Proto jsme hned hranici zrušili a odchod do vedení jsme určovali pomocí schopností a domluvy.
Platí to i naopak. Pokud máme starší skautku nebo staršího skauta, kterým postavení člena bez rádcovských práv a povinností – dlouhodobé plánování (například celoroční hry), komunikace s rodiči a účast v oddílové radě – už nestačí, začněme tím, že si připraví jednu schůzku a postupně se můžou dostat na pozici podrádce nebo rovnou někoho vystřídat. A pokud máme tu možnost, pošleme je co nejdříve na rádcovský kurz.
Vzdělávání
Skautky a skauti na kurzech dostanou „základní skautské vzdělání“. Kromě znalostí a dovedností rozšíří okruh svých skautských přátel nad rámec střediska a načerpají potřebnou motivaci. Většina kurzů však přijímá omezený počet zájemců z jednoho oddílu a (stejně jako u jiných vzdělávacích kurzů) nabídka je nižší než poptávka. Absenci vzdělání můžeme částečně kompenzovat v oddíle nebo na středisku. U nás občas doplňujeme oddílové rady o vzdělávací půlhodinu (viz níže). Naše středisková rada zhruba čtyřikrát do roka pořádá vzdělávací večery pro mladé vedoucí. Ve větších městech se také dá využít nabídky skautských institutů a jejich programů nebo akcí, které pro vedoucí pořádá skautský okres.
Jelikož se ve skautu nejvíce učíme zkušeností, dlouhodobě se nám vyplatilo nástupnictví rádců řešit před táborem a během něj. Jedna ze slabin, na které se snažíme pracovat, je způsob, jakým pomáháme skautům dospět do rádcovské role. Ideální situace je, když člen do pozice rádce vykrystalizuje a družina mu v tom pomůže, aniž by muselo svrchu zasahovat vedení. V našem oddíle však zatím rádcování klukům dáváme jako nabídku před táborem – impuls tedy přichází od nás.
Táborové prostředí, poměrně uzavřené, nám slouží jako cvičiště. Na konci tábora už sami rádcové poznají, jestli jim pozice sedla a jak se v ní cítili. Z toho důvodu už několik let předposlední den tábora zařazujeme program, kterému říkáme Kabriolet (poprvé nás bylo tak málo, že jsme seděli v podsadovém stanu bez plachty). Během něj se se všemi rádci i potenciálními rádci pobavíme o jejich dalším působení v oddíle a připravíme rádcovské dvojice (někdy trojice) na další rok. U nových rádců je tak dostatek času na to, aby se na podzim přihlásili na kurzy.
Oddílové rady
Když začne školní rok, tahounem práce s rádci se stanou oddílové rady. Pravidelná měsíční setkání jsou pro rádce nejen užitečným vhledem do vnitřního fungování a plánování oddílu, ale i možností sdílet své zkušenosti a dostat cenné rady – ostatně od toho se setkáním říká rada. Neměly by být nudnou přednáškou nebo besedou, ale příležitostí pro diskuze, ideálně se zapojením všech.
S naším počtem – oddílová rada společně s rádci čítá přes dvacet lidí – jsme začali narážet na strop udržitelnosti oddílových rad. Než jsme probrali dění ve všech družinách, vedoucí, kteří v oddíle měli na starost například hospodaření, už nedávali pozor, a když jsme naopak později probírali hospodaření, rádcové poslouchali pro ně přebytečné informace.
Rozhodli jsme se proto porady rozdělit. Nejdříve se vedoucí oddílu a zástupci sejdou s rádci a mají tak prostor poslechnout si o dění v družinách, řeší případné problémy nebo rádce vzdělávají. Přibližně na každé druhé poradě navíc věnujeme půlhodinu otevření tématu, které formou workshopu představíme rádcům. Zaměřujeme se na témata, která jsou pro začínající rádce důležitá, ale často nepoznaná. Jednou to byl respektující přístup ve výchově, jindy účtování družinových výprav nebo výchovné cíle. Po zhruba hodině a půl přichází zbytek vedoucích a rádcové většinou odchází. Pokud mají zájem zůstat, samozřejmě můžou.
Do pozice rádce se členové většinou dostanou kolem svých čtrnácti let, k roverskému věku jim mnoho nezbývá. Pokud má oddíl k dispozici funkční roverský kmen, rádcové by měli dostat možnost stát se jeho členy. Uskupení jim může dodat potřebnou motivaci i cenné chvíle, kdy nejsou tvůrci programu a mohou si jej užít s ostatními. Odpočinek od plánování schůzek se rádcům snažíme nabídnout také na větších oddílových výpravách. Pokud si to přímo nepřejí, do příprav je nezapojujeme. Na místě jsou – podle velikosti výpravy — v roli účastníků nebo vedoucími skupinek (které jsou často vytvořené pro potřeby výpravy a k tomu, aby kluci přišli do kontaktu s členy jiných družin).
Mohlo by to vyznívat tak, že je práce s rádci v našem oddíle bezproblémová. Tak to samozřejmě není, i my často řešíme chyby v komunikaci nebo sníženou aktivitu rádců. Nechci popisovat, co se nedaří, nýbrž se věnovat postupům, které jsou pro náš oddíl přínosné a mohly by pomoct i jinde. Ať už oddíl pochází z malé vsi, nebo velkoměsta, rádcové a rádkyně jsou nejdůležitějšími nositeli skautských hodnot v družinách. Se členy družin se vídají pravidelně, nejčastěji z celé oddílové rady, a mají na ně jako jejich kamarádi a zároveň vzory přímý vliv. Práci s nimi proto nesmíme podcenit.
Na co si dát pozor
Generace drží pospolu
Když se do pozice rádce nebo vedoucího dostane jen část lidí z party kamarádů, ostatní se můžou cítit odstrčení, zapadlí a bude jim klesat motivace — zvlášť pokud starší skauti odejdou vést vlčata nebo člen party už nebude kvůli pomoci s vedením oddílu chodit na družinové schůzky. Především musíme otevřeně komunikovat. Říct, že někdo má vyvinutější schopnosti pro konkrétní pomoc ve vedení a u někoho bude lepší ještě počkat nebo absolvovat kurz. Nebo můžeme navrhnout postupné zaučování, napřed konkrétní úkoly nebo koukání přes rameno a postupné přebírání role. Udržování kontaktu mezi partou kamarádů podstatně pomůže členství v roverském kmeni.
Rádcové by neměli být přehlcení
Oddílová rada, táborová rada, rádcovský kurz, akce s roverským kmenem… Snaha motivovat rádce nesmí být tak veliká, aby je zahltila. Říkejme rádcům jen o těch poradách a akcích, na kterých jsou skutečně potřeba, a při snaze je vzdělávat nevykrádejme obsah čekatelských a vůdcovských kurzů.
Informujme rodiče
Byť už jsou rádcové ve věku, kdy se o sebe dokáží postarat sami, pro rodiče může být záhadou, proč se pořád scházíme a radíme, když své děti poslali do skautu nejspíš proto, aby trávily čas s kamarády a chodily do přírody. Čas od času buďme směrem k rodičům transparentní v tom, co jejich synové a dcery pro oddíl dělají, proč to zabírá tolik času a v čem je to pro ně samotné přínosem.
Co nám pomáhá
Důvěra
Musíme rádcům věřit, že to dokážou. V některých případech (i z právních důvodů) potřebují podporu starších, mentoring. Nemusíme je však neustále kontrolovat. Jednou jim to ukážeme, příště to zvládnou sami. Toto rčení lze vztáhnout na mnohé situace.
Autonomie
Jestli po rádcích chceme, aby vedli družinu, musíme jim dát možnost to dělat po svém. Rádcové by měli znát mantinely v podobě výchovných cílů, skautských vzdělávacích metod a respektu ke členům, ale herní plocha ať je jejich.
Podpora
Až rádcové přijdou s netradičním nápadem, podpořme je. Sdílejme s nimi naše nápady a dávejme jim zpětnou vazbu. Dejme jim najevo, že jsme symbolicky i prakticky na příjmu. Občas je navštivme na schůzce, ať ví, že nás zajímají.
