PLAMY: Na jednu stranu jsem se naučila postarat sama o sebe a umět se na sebe spolehnout. Na stranu druhou také to, jak skvělé je spolehnout se na ostatní a cítit určitou sounáležitost, když všichni táhnou za jeden provaz. A hlavně jsem se naučila nést zodpovědnost za svoje činy i chování.
↓
Luci, je něco, co tě na letních táborech inspirovalo natolik, že sis to přenesla i do „civilního“ života?
↓
LUCKA: Nikdy jsem se o přenesení táborových praktik vědomě nepokoušela, ale když se nad tím zamyslím, dochází mi, že tábory mi pomohly uvědomit si, jak je pro mě důležitý zpěv jako zvyk v každodenním životě. Odplaví spoustu emocí a je zároveň zábavou a odpočinkem. V důsledku tohoto zjištění jsem začala chodit na sbor, a to hodnotím jako možná nejlepší inovaci mého života za poslední roky.
↓
Pepo, pamatuješ si nějaký zajímavý a pro nás neobvyklý táborový zvyk, tradici nebo aktivitu, o které ti povídali tvoji skautští kamarádi ze zahraničí?
↓
PEPA: Těžko vybrat nějaký speciální. I taková obyčejná věc jako ranní nástup vodních skautů v Litvě byl zvláštní zážitek. Ač stejné, tak diametrálně odlišné. Velmi rád vzpomínám na „naktipečei“, v překladu „noční svačinku“, kdy se družinka sešla u ohně a při společném jezení něčeho sladkého si shrnula den. Nejlepší zpětná vazba je u banánu s čokoládou pečeného na uhlících.
↓
Michelle, máte v oddílu nějaký originální rituál, bez kterého by tábor nebyl táborem?
↓
MICHELLE: Hned jako první mě napadl náš roverský slib. Koná se každý rok pro slibující na nějakém kouzelném tajném místě. Ke slibu vede cesta se třemi zastaveními – rozloučení s oddílovým vedoucím, moudrá slova od vedoucího střediska a nakonec přivítání od vedoucího kmene. Dáváme si hodně záležet na atmosféře a pro slibující se to tak leckdy stává nezapomenutelným zážitkem.
↓
Festrová, jaký je tvůj nejsilnější táborový zážitek spojený s jídlem?
↓
FESTROVÁ: Jídlo u nás na táboře je vždy jako nebe v puse. Naši kuchaři a kuchařky jsou jedineční a i když je pro ně vaření jen koníčkem, každé jídlo je zážitek. Ale absolutně nejsilnější táborový zážitek spojený s jídlem byl pro mě hovězí steak z býčka, který pro nás připravil na konci tábora náš kuchař jako poděkování za to, že jsme zorganizovali skvělý tábor.
↓
Doris, tábor pomalu končí a brzy se vrátíš domů – po čem se ti bude nejvíce stýskat?
↓
DORIS: Když se tábor začne blížit ke konci, vždycky mě to překvapí. Čas se tam počítá úplně jinak. Jako by se skoro nepočítal, prostě plynul. A asi po tom se mi pak i nejvíc stýská. Po nekonečném naplněném čase v lese, u ohně, s kamarády i dětmi. Po čase ničím neohraničeným, možná jen dalším skvělým dobrodružstvím a nejlepší táborovou stravou!
↓
Báro, jak vzpomínáš na svůj první tábor?
↓
BÁRA: Vzpomínky mám před očima úplně živé. Byl rok 1990 a tábor byl na Sebuči (sladké Jaroměřsko). Vůně louky v letním slunečném dni. Ručně stloukané podsady a celty s olivkami na nich, ručně kopané latríny, na které jsme tehdy mohli být hrdí. Hráz v potoce s vodou asi po kolena (nyní často vzácnost). Hluboké hvězdné nebe nad hlavou. A také nikdy nezapomenu na nadšené, odhodlané tváře našich vedoucích.
↓
Abi, tábory jsou vždycky do jisté míry plné výzev, takovým testem odolnosti. Která pro tebe byla nejtěžší a byla jsi na její zdolání hrdá?
↓
ABI: Je těžké na tuto otázku odpovědět jednoznačně. Vybavují se mi totiž nejméně tři takové příležitosti. Ale nejvíce jsem na sebe byla hrdá, když se mi podařilo splnit odborku zdravotníka. Byla to dlouhá cesta, která mě provázela téměř po celý tábor. A nakonec se mi to podařilo. Nejkrásnější na tom byla legrace s kamarády a pocit úspěchu na konci té cesty.
MARTINA FIDLEROVÁ – PLAMY
Členka týmu nově vznikajícího střediska v Blansku. Vášnivá čtenářka knih a pisatelka všeho možného i nemožného.
LUCIE URIKOVÁ – LUCKA
Vedoucí oddílu světlušek a benjamínků z Dobříše a instruktorka čekatelského lesního kurzu Sherwood, která píše už milion let diplomku na historii a pořád ji to baví.
JOSEF PŘIKRYL – PEPA
Původem ze střediska Axinit v Brně, nyní v SU. Stále někde hlavou v oblacích a jednou nohou na cestě za dobrodružstvím.
MICHAELA PĚTNÍKOVÁ – MICHELLE
Vedoucí roverského kmene v Roudnici nad Labem. Stavařka s vášní pro jídlo, co si jednou postaví vlastní cukrárnu.
VERONIKA ŠILHAVÁ – FESTROVÁ
Členka roverského kmene Bílý vlk ve středisku Krokodýl Tlučná. Kytaristka s duší dítěte a nekonečnou láskou k přírodě.
DOROTEA NEUMANNOVÁ – DORIS
Vedoucí v 2. roji světlušek Korálový útes a členka RK Polena v Rokycanech. Duší je umělkyně, zbožňuje les a bude paní učitelkou.
BÁRA NECKÁŘOVÁ
Zástupkyně vedoucí 4. oddílu benjamíků v Rokycanech a členka kmene dospělých v Jaroměři. Věčná studentka.
ABIGAIL KRAUSOVÁ – ABI
Členka 5. oddílu Smíškové v Rokycanech. Ráda čte a miluje lemury.
