Naše středisko je již dlouhou dobu spřátelené se švédskými skauty ze Stockholmu a už v minulých letech jsme pořádali společné tábory, kdy jsme my navštívili například skautský ostrov Vassaro a švédští skauti na oplátku dorazili na náš klasický tábor. Již tehdy jsme vnímali, že je skauting v severských zemích dost rozdílný – zatímco my se soustředíme hodně na přírodu a přetrvává u nás woodcraft, ve Švédsku je skauting zaměřený spíše sociálně. A proto bylo cílem jakýchkoliv dalších návštěv naučit se a poznat něco nového a inspirovat se.
Když naše Anče, hlavní vedoucí těchto těchto výměn, přišla s nabídkou, že bychom se mohli zúčastnit švédského národního jamboree, znělo to báječně. A báječné to také bylo, jen velmi rozdílné od všeho, co známe a na co jsme zvyklí.
Švédská vedoucí Veronika se s Ančí několikrát sešla a daly dohromady plán celé výpravy. Jelikož se jamboree mělo uskutečnit na jihu země (ve městě Kristianstad), bylo pro nás jednodušší vyrazit autobusem než letecky. Holky vymyslely, že bychom mohli přijet už o týden dřív a prožít se staršími skauty a rovery z jejich střediska společný týden v Lomma (městu v blízkosti Malmö). V tom týdnu jsme jezdili hlavně na výlety, se kterými nám hodně pomohl náš vlastní pronajatý autobus.
V obou částech výpravy jsme spali ve stanech stejně jako švédští skauti. To byl jeden z velkých rozdílů mezi námi, švédští skauti většinou nemají delší akce než týdenní tábory. Většina středisek vlastní spoustu klasických rozkládacích stanů, ve kterých potom spí. My jsme oproti nim měli každý stan jiný, podle toho, kdo co doma sehnal a mohl vzít s sebou. A na obrovském jamboree to vypadalo trochu komicky. Kromě stanů jsme si na druhou část museli přivézt i vlastní polní kuchyni. To znamenalo kuchyňský stan, nádobí, plynové vařiče, stoly i všelijaké nářadí. Naštěstí nám švédští bratři a sestry byli ochotni půjčit i své vybavení, což se ale neobešlo bez jiných komplikací (jako byly chybějící součásti, vysvětlivky jen ve švédštině aj.).
Ale jak jsme se vlastně dostali se do národní jamboree jiného státu? Jakékoliv švédské středisko, které se na jamboree přihlásilo, mohlo vzít pod svá křídla a do své stanové vesničky středisko nebo skupinu z jiné země. Anče nás tedy zaregistrovala na stránkách jamboree, kde s Verčou připsaly, že chceme tábořit společně. Organizátory jsme byli začleněni k ostatním mezinárodním skupinám a Anče s nimi potom řešila veškeré detaily pomocí e-mailů a mnoha online setkání. Nakonec se podařilo, že se k nám přidala ještě skupina ukrajinských skautů, a tak jsme se jakožto dvě cizí země na jednom tábořišti stali na švédském národním jamboree velkým lákadlem pro návštěvníky a k výměnám šátků.
Samotné jamboree bylo obrovské. Celý areál byl rozdělen na čtyři části, které nesly názvy podle tematické hry. Čtyři dny byly také věnovány příběhu z budoucnosti. Každý den se odehrával v jiném světě, naprosto odlišném od toho našeho a v jednom směru vždy trochu extrémním, kde jsme řešili různé problémy. Jedním z problémů bylo vzdělávání ve světě Brigg. Světu vládli starší občané, právo volit měli od 60 let a vzdělávání bylo placené a velmi drahé. Luštili jsme šifry a za výuku (nápovědy) jsme platili, a tedy museli chodit do práce. Program byl rozdělen i podle věkových skupin – mladší skauti a skautky, starší skauti a skautky a RS. Všichni přítomní tedy měli co dělat. Bylo zde pokryto i mnoho důležitých světových témat včetně vzdělávání, občanství, nedocenění, body shamingu a podobně.
Kromě toho jsme se mohli opět inspirovat typickými švédskými vázanými stavbami, které mají úplně všude. Každé stanové městečko stavělo svůj portál jako vstup, veškeré lavičky i stoly byly tvořeny z tyčí, provazů a dřevěných desek a některá střediska si z vázaných staveb a hamak postavila palandy přikryté plachtami. Sotva jsme však portál dostavěli, nadešel čas ho zbourat.
Se všemi našimi účastníky bychom se asi shodli, že taková výjimečná a veliká akce představovala pro všechny z nás velký zážitek. Podnětné bylo také kombinovat ranní a večerní nástupy se Švédy a Ukrajinci dohromady. Švédské nástupy probíhají volně, vlajku nosí přehozenou přes rameno a něco jako pozor u nich nefunguje. Naopak ukrajinský nástup je velmi přísný, ale je krásné jej sledovat. Vlajku pečlivě skládají i věší, sahají na ni pouze v rukavicích a hymnu zpívají s pýchou a hrdostí.
