Jak napsal kdysi dávno Hemingway: „Člověk není ostrovem sám pro sebe.“ Stejně jako vlny našeho moře omývají i ostatní ostrovy, tak vlny moře někoho jiného zase ovlivňují naše ostrovy. Mají vliv na způsob našeho chování, řeči a někdy i myšlení. Styly naší komunikace a našeho vedení se mění dle toho, koho vedeme, v jaké jsme situaci a za jakých okolností se to odehrává. A je jen na nás, jaké činy, myšlenky a skutky si zvolíme. Neexistuje nic jako univerzální pravda vedoucího, která by byla platná vždy, všude a za všech okolností. Stejně jako neexistuje žádný nejlepší vedoucí pro všechny. Nebo ano?
Představte si člověka, konkrétního nebo imaginárního, který pro vás zosobňuje postavu vedoucího. A teď mu přisuďte všechny vlastnosti, skutky a myšlenky, které by podle vás měl mít. Je i tak tento vedoucí dokonalý? Bude vyhovovat stejně mně jako jinému člověku z družiny nebo oddílu? Jak vnímá on sám sebe? Je zodpovědný, rozhodný, spolupracující? Nebo je jen ve vleku všedních událostí, které se kolem něj dějí? Vede jiné lidi rád, s nadšením a pochopením pro jejich individuální potřeby? A je on sám přijímán s nadšením, radostí v očích a spokojeným výrazem všech?
Stejně jako člověk není ostrovem sám pro sebe, není ani vedoucí jednotkou sám pro sebe. Mohou existovat motivy a důvody, skrze které nás vedení lidí naplňuje vnitřně. Ale také je zde mnoho těch, jež nás naplňují zvnějšku, nebo těch, které naplňují potřeby někoho jiného či nějaké neživé entity (chápej například střediska). Troufnu si říci, že nikdo z nás nevede ze sta procent jen proto, že sám chce, a nehledí na své vedené svěřence, na své kolegy vedoucí nebo zájmy shora. Je pak ale naše naplnění touto činností o to menší? Jsou proto ale naše úspěchy méně autentické a opravdové? Nebo mají snad menší váhu?
Nemyslím si. Každý z nás je jako surový diamant, ukrytý v kameni pochybností, zvyků, stereotypů a předsudků. Ale jak postupně odkrýváme tyto vrstvy a zjišťujeme, jakými lidmi-vedoucími chceme být, tak se v naší záři odráží rozesmáté tváře lidí kolem nás. Vidí v nás totiž ten bájný poklad, který vždycky chtěli najít. Onu dlouho hledanou cestu za štěstím a spokojeným a naplněným životem.
