V románu Třináct měsíců David Mitchell vypráví příběh dospívání třináctiletého chlapce zasazený do anglického venkova 80. let. Kniha přináší obšírný pohled na fungování chlapeckého kolektivu, autor prostřednictvím úvah hlavního hrdiny knížky – třináctiletého Jasona – pojmenovává principy a hodnoty, které v něm hrají zásadní úlohu. Spolu s rozvíjením příběhu lze vystopovat spouštěče a později mechanismy šikany a manipulace. Šikanu často předchází nějaká odlišnost jedince od ostatních – například Jasonovo koktání či záliba v literatuře, zvláštní jméno jeho spolužáka atd. Na základě podobných drobností dochází ke slovním útokům, které postupně nabývají na vážnosti, spolu s tím, jak si vůdčí osobnosti upevňují svou moc.
Díky zvolené ich-formě dokáže Mitchell dospělého čtenáře nemilosrdně připravit o pár let a půl metru výšky navíc, aby jej potom spolu s Jasonem nechal čelit problémům, které by možná jinak pod vlivem věkem získaných zkušeností už považoval za malicherné. Viděny očima dítěte však nesnáze v rodině i ve škole, kde Jason bojuje za to, aby nebyl úplně out, narůstají do větších rozměrů. Právě v tomto zprostředkování prožívání konkrétní situace vidím hlavní přidanou hodnotu románu oproti odborným nebeletristickým textům, které se věnují psychologii šikany v dětském kolektivu nebo řešení náročných situací v rodině. Pro mne coby vedoucí vlčat, byla kniha užitečná v tom, že jsem se mohla chvíli ocitnout coby neviditelná návštěvnice v klučičím světě, což v reálném životě není možné.
