„Chcete být zálesáky a nevíte jak na to? Nebo jste dokonce už slyšeli, co jsou to skauti a chtěli byste jimi být? Vedete mládež a chcete, aby se z mladých stali zodpovědní občané? Pak je tato kniha přímo pro vás!“ Takhle nějak ji museli vnímat její čtenáři v době jejích prvních vydání. Jako příručku napsanou zkušeným zálesákem a královnou vyznamenaným válečným hrdinou. Jako by něco pro kluky napsal Bear Grylls.
Čím ale láká dnes? Hned na první pohled nás zaujme svojí jednoduchostí a humorem. Informace nepotřebuje předávat kdovíjak povzneseně (narozdíl třeba od Základů junáctví), užívá nekomplikovaného jazyka, sem tam okořeněného vtipem a nám i po sto letech nabídne dobré návody. Nejen na to, jak postavit stan a netrpět v noci zimou (radím prohlédnout si kreslené vtipy o zelenáči Tomíkovi), ale i o tom jak správně vést družinu nebo jak se chovat v krizových situacích. A kromě toho hry uvedené na konci kapitol včetně zajímavého výběru rukodělek se dnes dají použít v praxi stejně jako před sto lety.
Určitě nám dnes některé věci (zjišťování povahy podle stylu nošení klobouku) můžou připadnout až legračně zastaralé. Ale změnily se za těch sto let podstatnější věci než oblečení a typy používaných stanů?
Kniha vydaná v roce 1908 má jasnou cílovou skupinu: kluky mezi jedenácti a patnácti lety a jejich vedoucí, navíc z velkých měst a jedné nepříliš široké sociální vrstvy. My nyní kromě nich počítáme i s dívkami, dětmi od mateřské školy až po rovery a dospělé a samozřejmě se skautingem na venkově. Poslední vydání, které ještě mohl autor shlédnout, se sice snaží změny reflektovat, ale stále ještě mezi rokem 1946, kdy vyšlo, a dneškem zbývá překlenout a doplnit sedmdesát let dlouhou mezeru, během které naše společnost stihla zažít například komunismus.
Ale u otázky změn můžeme jít ještě dál: nezměnilo se kromě prostředků pro výchovu a členské základny i něco víc? Zůstal skauting opravdu „výukou dobrého občanství pomocí lesní moudrosti“? Posunuli jsme se někam dál? Je naším ideálem B. P. ho rytíř se svou ctí nebo Kim, který efektivně odhaluje spiknutí a hájí koloniální moc, i když se moc nezamýšlí nad tím, jestli je dobrá? B. P. ho ideál novodobého rytíře, který z knihy dýchá, je jistě pro nás i po více než sto letech oslovující, ale můžeme ho převzít bez doplnění?
To vše jsou otázky, které kniha vzbuzuje každou kapitolou a každým druhým odstavcem. Co vše si tedy můžeme ze sto let staré knihy vzít? Rozhodně její odhodlání vést své svěřence v přátelském duchu a přistupovat k nim jako k sobě rovným lidem. Rozhodně ideál cti a rytířství. A pak takové třešničky, jako jsou neuvěřitelně akční hry, které by si chtěl zahrát snad každý skaut…
