Stalo se to před deseti lety, ale stále si ten okamžik dokážu živě vybavit. Skupinka nás, pomalu ale jistě dospívajících skautů, seděla před flipem na prvním víkendu našeho oddílového rádcovského kurzu. Začínala první přednáška. „Tak mi řekněte, o co se snaží fotbalisti,“ přilétla k nám první, trochu nečekaná otázka. „No, asi o to, aby dali co nejvíc gólů. Nebo o to, aby se naučili běhat a měli nějakou fyzičku,“ soukáme ze sebe pomalu. Následovaly podobné otázky na kroužek zpěvu, keramiky, deskových her, náboženství, ekologie, … „A o co jde nám skautům?“ zněl závěrečný dotaz. V následné diskuzi jsme dospěli k tomu, že nám jde o podobné věci jako kroužkům, o kterých jsme do té doby mluvili. Naše jedinečnost je ale v tom, že se snažíme o všechny ty věci najednou.
Samozřejmě tenkrát šlo o určité zjednodušení. Od zájmových kroužků se lišíme i v dalších věcech – např. v důrazu na rozvoj postojů. Díky této situaci si však i po deseti letech pamatuji, že jedním z hlavních rysů skautské výchovy je její všestrannost.
O důležitosti všestranné výchovy pro skauting svědčí i následující citace jednoho z našich zakladatelů E. T. Setona z jeho textu Duch lesů: „Mám toto za podstatné: každé výchovné zřízení musí uznati, že cílem jeho jest harmonický rozvoj těla, mozku, ducha a služby. (…) Podle mého výchova jest vypěstěním nikoli učenosti, ale lidství.“
Samozřejmě to, že někdo kdysi dávno napsal pár slov, neznamená, že se jimi musíme nutně řídit i dnes. Naopak je myslím užitečné o podobných věcech přemýšlet a podrobovat je kritickému pohledu.
Odlož teď na chvíli Skauting a zkus se sám zamyslet, proč bychom se dnes měli o všestrannou výchovu snažit. Pokud máš kolem sebe skauty, zkus k tomuto tématu zavést řeč.
Pro mě je hlavní argument, že se jako skauti snažíme o výchovu pro život. Což znamená dát klukům a holkám v oddílech co nejlepší výbavu na všemožné situace, které je v životě můžou potkat. Tedy bychom neměli směřovat jen např. k přežití v přírodě, ale i kreativitě, čtenářské gramotnosti nebo schopnosti smysluplně trávit svůj volný čas.
Myslím si, že všichni chceme, aby po opuštění oddílů měli naši členové plnohodnotný život. Pro to je velmi důležité, aby dokázali v široké nabídce skautských činností objevit něco, v čem vynikají a mohli se v tom dále rozvíjet. Tuto dovednost je myslím můžeme skvěle naučit prací se skautskými výchovnými nástroji. Skautská stezka jako nástroj všestranného rozvoje může výborně sloužit právě k objevování silných stránek, které se dále dají zdokonalovat například plněním odborek. Tento princip je moc pěkně posílen v nové revizi stezky (úprava stávající podoby stezky, která by měla být hotova v průběhu roku 2019), v jejímž druhém stupni je na několika místech odkaz právě na související odborky.
Všestranný rozvoj můžeme vystopovat i ve stanovách Junáka, a to v našem poslání. „Junák je (…) spolek, jehož posláním a účelem je (…) podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí; jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce; sobě samým; bližním, vlasti, celému lidskému společenství a přírodě.“
Stanovy však neposkytují praktický návod, jak vše stranné výchovy dosáhnout. Zbytek článku se proto bude snažit představit praktičtější nástroje k dosažení všestranné výchovy.
Nemáme to dnes snadné
Všestranná výchova se dá zjednodušeně vyložit také tak, že bychom měli děti rozvíjet ve všem, co není nějak v rozporu se skautskou myšlenkou. No ano, ale co je to „všechno“? Myslím, že v tomto bylo vůdcování dříve o něco snazší. Existoval jakýsi poměrně neměnný balíček toho, čemu se v oddíle věnovat, a to byl zkrátka skauting. Oproti tomu dnes má chudák vůdce daleko náročnější situaci. Z okolních podnětů může nabýt pocit, že nad rámec tradičního balíčku by se měl věnovat také globální výchově, mediální výchově, občanské výchově a ekologické výchově, když jsou přece tak potřebné v dnešním světě. A protože ten čas, který máme pro práci v oddílech vyměřený, se nijak rapidně nenavyšuje, můžeme občas dospět k pocitu, že nezvládáme zapojovat do činnosti všechny ty nové potřebné věci a zároveň se pořád dostatečně věnovat i těm tradičním skautským. Bezesporu tento pocit posiluje i náš časopis. Stačí si vzpomenout na hlavní sdělení dvou čísel z loňského ročníku o aktivním občanství („Milý vůdče, pokud ještě neděláš nic pro výchovu k aktivnímu občanství, tak to honem rychle naprav.“) a vztahu k přírodě („Nezapomínejte vychovávat ke vztahu k přírodě. Ke skautingu to prostě patří.“).
Jak se s tím můžeme vypořádat?
Podle mě není řešením rezignovat na všechny nové věci, protože bez nich se výchova pro budoucí svět opravdu dělat nedá. Skauting byl založen jako progresivní hnutí reagující na potřeby tehdejší doby, které využívalo nejmodernější postupy, a nebylo by myslím správné z této pozice ustoupit.
Nabízím dvě možná řešení. První z nich je náročnější, ale troufám si tvrdit, že i zajímavější a přínosnější. Je jím přemýšlení nad tím, co je pro moje členy opravdu užitečné. Neustálé tázání se po smyslu jednotlivých aktivit, které děláme. Otevřenost okolním podnětům a aktivní hledání dalších možných směrů, kterým se s oddílem věnovat. Zkrátka a dobře kritické přemýšlení nad tím, jaká by měla být skautská výchova. Fakt to zkuste. Stojí to za to! Druhou – snažší a efektivnější variantou, je práce se skautskou stezkou.
Stezkou k všestrannému rozvoji
Skautská stezka existuje právě proto, aby usnadnila práci vůdcům a ti si tak nemuseli každý sám za sebe hledat odpověď na to, co všechno má být součástí všestranné výchovy. Tohle hledání za nás udělal tým skautských odborníků a stezka je výstup jejich práce upravený do stravitelné podoby.
Máme dnes poměrně hodně oddílů, které z nějakých důvodů současnou stezku nepoužívají. Po uzavření probíhající revize počet uživatelů stezky snad stoupne. Podstatné ale je, aby pro oddíly rezignace na práci se stezkou neznamenala i rezignaci na všestrannou skautskou výchovu! Ke stezkám existuje spousta metodických materiálů, které jsou využitelné i bez stezky samotné. Je velká škoda je odmítnout jen proto, že stezku nepoužíváme.
Stezka směřuje k šesti oblastem rozvoje: Co umím a znám, Kdo jsem, Můj kamarád, Můj domov, Svět okolo nás, Příroda okolo nás. Ke každé z oblastí existuje metodika dostupná na skautské křižovatce v sekci Metodiky k vedení skautů a skautek. Málo se ví, že jednotlivé body ve stezce nejsou cíle, ke kterým bychom měli děti vést. Jedná se pouze o aktivity vedoucí k jejich naplnění, které jsou ve skutečnosti uvedeny v metodikách. Nelíbí se vám nějaký bod ve stezce? Není nic jednoduššího než si vymyslet jiný prostředek k naplnění stejného cíle. Metodiky také obsahují popis jednotlivých oblastí z pohledu věkových kategorií. Snáze tak určíme hloubku, se kterou se máme tématu věnovat a předejme např. vyskautování. Podívejme se teď společně, jak se jednotlivé oblasti projevují v životě koedukovaného oddílu Tapírů.
Co umím a znám
Tapíří družiny si mají na výpravu najít samy vlakové spojení. Rádce Hroch přinesl na schůzky papírové jízdní řády, ve kterých spojení hledají. Když se na výpravě k tomu úkolu později vraceli, v reflexi přišli na to, že většina z nich v papírovém jízdním řádu nikdy nic nehledala a využívá na podobné věci aplikaci IDOS.
Tapíři se zaměřili na bod Praktický život. Je ovšem podstatné zamýšlet se, jestli dětem opravdu ukazujeme ty nejvhodnější nástroje a věci, které ve svém životě reálně využijí.
Kdo jsem
Tapíří družiny měly na listopad připravenou pátrací hru po městě. V rámci ní si měly zapisovat věci, které je překvapily a kterých si normálně nevšímají. V následné diskuzi, kdy tyto věci rozebíraly, se shodly na tom, že je nejvíc překvapilo, jak jsou všude po městě vysazené jen tulipány a žádné druhy, které můžou najít i na louce. Na příští schůzce na stránkách města našly, kdo má starost o městský veřejný prostor v kompetenci a napsaly mu mail, že by se s ním rádi sešli, k čemuž nakonec došlo a o celé problematice se s tímto odborníkem pobavily.
Touto situací se Tapíři mohli zdokonalit v bodu Osobní rozvoj a zkusili si, že pro práci na vlastním rozvoji může být důležité nadšení a zvědavost.
Můj kamarád
K Tapírům přišel letos jeden nováček, který se často vzteká a nechá se snadno vyprovokovat k hádce. Vůdce Pásovec proto na závěr každé akce zařazuje kolečko, ve kterém si Tapíři snaží uvědomovat, přijímat i vyjadřovat svoje pocity, které prožívali během schůzky nebo výpravy. Po nějakém čase kluci a holky toto zvládají i mimo tento vyhrazený čas.
Takhle se Tapíři zdokonalili v bodě Moje vztahy, pro které je důležité umět pracovat se svými emocemi.
Můj domov
Jednu Tapíří družinu letos přebral Klokan jako nejstarší ze všech jejich členů. Velmi brzo ale zjistil, že nemá u ostatních členů autoritu a pozice rádce mu obecně vůbec nesedí. Na pravidelné oddílové radě při řešení družinových záležitostí se o tomto zmínil Pásovcovi. Společně se dohodli na postupu, že se rádkyní družiny stane Žirafa, která je akční a všichni ji berou. Z Klokana pak bude podrádce, který bude vše jistit.
Klokan dokázal rozpoznat svoji ideální roli v týmu a svoje silné a slabé stránky. To je podstatné v rámci bodu Družina jako tým.
Svět okolo nás
Tapíři se na oddílové schůzce chystají na Svojsíkáč a baví se o krizových situacích, které je můžou potkat. Jeden klučina zmíní, že ho můžou po cestě ze schůzky přepadnout Romové a začne na ně sprostě nadávat a házet je do jednoho pytle. Kromě okamžité reakce si Pásovec na příští schůzku nachystá informace o romské kultuře, historii, známých a úspěšných Romech. Také si pustili video o tom, jaké předsudky vůči nám mají lidé ze západní Evropy.
Tapíři se zamysleli nad bodem Různost světa, konkrétně nad tím, jak můžou být předsudky nespravedlivé.
Příroda kolem nás
Pásovcovi přišlo, že Tapíři sice jezdí často do přírody, ale proplouvají jí jen jako kulisami a nemají k ní žádný hlubší vztah. Rozhodl se proto na tábor připravit indiánskou celotáborovku, která vrcholila východem slunce na skále nad táborem, při kterém společně četli řeč indiánského náčelníka Seattla o vztahu k Matce Zemi.
Tapíři si při tomto silném zážitku spojeném s bodem Vnímání přírody uvědomili krásu a jedinečnost přírody, které si také začali více vážit.
Co mi ještě může pomoct?
Kromě skautských stezek existují i další zdroje, odkud můžeme čerpat náměty při přemýšlení a práci s všestrannou výchovou. Jedná se například o materiál Slovenského skautingu dohledatelný jako Oblasti rozvoja. Přínosnou může být také debata v oddílové radě o tom, co nejdůležitějšího by se naši členové měli v oddíle naučit (pěkně se na to hodí diskuzní metoda zvaná Řeka) nebo prosté přemýšlení nad tím, jaké jsou slabé stránky našich svěřenců. Zajímavým zdrojem může být také program s dětmi o jejich vzorech a čeho si na nich váží. A někdy zkrátka jen stačí nezapomínat na to, že jsme skautskými vůdci i v našich civilních životech. Narážíme na zajímavá témata v rozhovorech, škole nebo literatuře, tak je zapojme do našeho přemítání nad tím, k čemu bychom měli vést kluky a holky u nás v oddílech.
Nehroťme to!
Pokud jste dočetli až jsem, můžete mít pocit, že je skautování daleko větší věda, než jste si doteď mysleli. Není tomu tak! Vedle myšlenek, kterým jsme se věnovali v tomto článku je nesmírně důležité i to, aby děti i nás vedoucí skautování v oddílech bavilo a cítili jsme se v nich dobře. Nejsou podstatné jen výchovné cíle, ale i rozmanitost a atraktivnost prostředků k nim vedoucích. Velkého pomocníka pak máme v geniální skautské výchovné metodě. I přes to má smysl čas od času zapřemýšlet nad tím, proč a jak věci děláme. Můžeme tím obohatit sebe, a také objevit nové cesty pro naše výchovné snažení. Možnost vyzkoušet si při výchově různé přístupy považuji za jeden z velkých skautských benefitů. Přeji vám při vašem výchovném dobrodružství hodně zdaru!
