Iniciace. Toto trochu tajuplné slovo v latině znamená začátek. Iniciační rituál slouží k uvedení jedince do nového společenství nebo nové životní role. Iniciační rituály můžeme vysledovat v celé lidské historii napříč všemi kulturami. Patří mezi ně například vítání občánků, pasování na rytíře, křesťanské biřmování nebo svatba.
Smysl některých těchto rituálů tkví v tom, že pomáhají člověku vnitřně si uvědomit nastávající změnu, mohou mu poskytnout silný zážitek a také mohou usnadnit přijetí změny daným společenstvím. Z naší západní civilizace dnes rituály spíše mizí. Absence těch iniciačních může být podle některých autorů (např. amerického spisovatele a kněze Richarda Rohra) jednou z příčin některých dnešních problémů v dospívání: neochota přijímat odpovědnost, agresivita, mamánkovství a odmítání dospět, alkoholismus.
Co my jako skauti s tím?
Iniciační rituály se nabízejí jako jeden z prostředků, který můžeme využít při našem výchovném snažení. Částečně se tak už děje. Naše slibové rituály, přestupy mezi věkovými kategoriemi nebo zahajovací rituály vzdělávacích kurzů vykazují nejeden znak iniciačního rituálu. Pokusím se teď pojmenovat některé iniciační prvky, které se dle mého názoru dají jednoduše zařadit do našich rituálů a mohou tak zvýšit jejich dopad na zúčastněného.
Iniciace není zadarmo. Součástí spousty iniciací je nějaký náročný úkol, příkladem může být noční bdění a postění se před pasováním na rytíře nebo lovení divoké šelmy v pralese u přírodních národů. Poselství takové výzvy je dvojí: iniciovaný jednak zjistí, že není samozřejmé dostat se do nové role (v našem případě např. být skautem, roverem, …) a nese to s sebou nějaké závazky a povinnosti, na druhé straně pak i společenství (oddíl) vidí, že je zúčastněný dostatečně připravený. Rozhodně ale nechci nikoho nenabádat k lovení zvířat za táborem. V našem podání může tento prvek nabývat spíše formy nějaké zkoušky ke splnění před samotným slibem či rituálem. Výše zmíněné noční bdění či půst se dají využít při přecházení do roverského kmene či do vedení oddílu.
Iniciace se účastní celé společenství. To dodá rituálu na vážnosti a všichni od té doby vědí, že daný jedinec se už např. stal členem oddílu. On sám pak cítí, že je opravdovým a přijímaným členem společenství. Není samozřejmě nutné, aby byl celý oddíl přítomen po celou dobu rituálu. Chvíle, kdy je jedinec o samotě‚ může být pro celkové vyznění naopak velmi přínosná. Při skautských rituálech se může účast ostatních symbolicky projevit například v potřesení si levicí se všemi skauty po skautském slibu nebo pohoupání nováčka ve smečce či roji ve velké kolébce vytvořené z rukou všech členů.
Iniciace je opravdová. Tedy není divadlem, ale aktem přinášejícím opravdové změny. U přírodních národů bylo až po iniciačním rituálu dospělosti možné uzavírat sňatky nebo se účastnit kmenových porad. V našem případě je dobré dopředu promyslet, jaká nová práva a povinnosti absolvováním rituálu vzniknou. Není pak od věci o nich během něj přede všemi pohovořit. Zásadní ovšem je, aby se jednalo opravdu o změnu, a my tak např. udělovali skautům méně zákazů a s rovery jednali jako se sobě rovnými.
Bezpečnost především
U rituálů je vždy nezbytné dbát na bezpečnost, a to hlavně tu psychickou. Měli bychom mít vždy na paměti, že nám jde hlavně o zážitek a jeho výchovný dopad na zúčastněného. Jakýkoliv nepříjemný pocit či trauma jdou tedy přímo proti našemu hlavnímu cíli. Ohledně práce s bezpečností se dá doporučit několik zásad:
- Přizpůsobovat rituály individuálním potřebám jedince, a to i pokud se jedná o tradiční rituál.
- Předem si promyslet, k čemu může během rituálu dojít, a mít určeno, kdo bude případné krizové situace řešit.
- Pokud plánujeme inovace nebo nové rituály, prodiskutovat je v celé oddílové radě. Pokud máme pochybnosti, sdělit účastníkům průběh rituálu dopředu, aby na něj byli připravení. Ujistit se, že všichni chápou jeho smysl.
Síla rituálů
Rituály mají velkou sílu a mohou nám být při výchově hodně prospěšné. Stejně tak ale můžou napáchat hodně škody. Jejich příprava si proto žádá hlavně kritické uvažování a pojmenování toho, čeho jimi chceme dosáhnout. Jak to může konkrétně vypadat u slibových rituálů, ukazuje Mravenec ve svém článku dále v časopise. Nebojme se při práci s rituály hledat inspiraci jinde. Máloco je tak smutné jako vyprázdněný rituál, u kterého nikdo netuší, jaký má smysl. Pokud inspiraci budete hledat právě u iniciačních rituálů, podle mé zkušenosti neprohloupíte.
Příroda a lidská duše
(Bill Plotkin, Maitrea, 2014) – zkušenosti psychologa a ekoterapeuta z iniciačních rituálů prováděných v přírodě.
