Spaní pod širákem, hodiny prochozené v dešti nebo brzké stávání kvůli východu slunce, ale také čištění lesa a jiná pomoc přírodě. I to je součástí skautské výchovy. Myslet na přírodu nejen jako na zdroj zážitků, ale také jako na něco, co je potřeba chránit. A proto jsme tentokrát naši Štafetu vypustili do Ekologického odboru Junáka
Připravila Káťa Š.
Párek: Pamatuju si na brigády typu vysazování stromků v lese nebo klasické sbírání odpadků. To jsou ale činnosti, které slouží spíš člověku a hospodaření než samotné přírodě. Dnes už jsou například „Patronáty“, které opravdu cílí správným směrem. Projekt Patronáty (dříve Oddíly v přírodě) má za cíl zapojit oddíly do poznávání cenných lokalit a zároveň pomáhat s jejich aktivním managementem pod dohledem odborníků.
↓
Štěpáne, máš nějaké vlastní strategie, jak vlčata vtáhnout do zájmu o přírodu?
↓
Štěpán: Vlastní strategii nemám. Myslím si, že strategie sama o sobě je program a náplň schůzek a táborů. Důležité je, aby si kluci uvědomovali, že jsou součástí přírody, a tak to i brali. Pokud do programu dokážeme zařadit i zájem o přírodu myslím si, že víc není ani potřeba a kluci si svůj vztah k přírodě vybudují postupně sami. Alespoň tak jsem to viděl u sebe. Během vlčáckých let jsem si to ani neuvědomoval, ale postupně ve skautu, roveringu a zejména na vysoké škole jsem si začal uvědomovat, co pro mě příroda jako taková znamená a jak je pro mě důležité být její součástí.
↓
Barčo, jak se liší tvůj vztah k přírodě v dětství a v dospělosti?
↓
Barča: Myslím, že nijak zásadně. Nicméně se stal postupem času víc ochranitelský. Tuším, že je to kvůli postupné edukaci ze strany rodičů, skautské výchovy a kvůli vlivu kamarádů. A také díky nabytí pocitu zodpovědnosti za okolí. Když mírně odbočím, tak se za poslední rok spíš posunul. Souznění s přírodou se přemístilo do roviny naprostého vděku – mít možnost strávit lockdown v Klokočských skalách bylo největší štěstí za poslední rok.
↓
Májo, zajímalo by mě, o jakou aktivitu nebo hru v přírodě z tvého dětství by ses podělila s dnešními světluškami a vlčaty?
↓
Mája: Když jsem byla úplně malá, milovala jsem stavění domečků skřítkům v lese, navlíkat korále z jeřabin, hrabat listí a pak do něj skákat. Vařila jsem mamce různé lektvary z přírodnin a také si pamatuju na to, že jsme chodily hodně na výlety a ona mě učila poznávat květiny. To je něco, co můžeme předávat světluškám kdykoliv. Vtáhnout je do svých vášní, do toho,
co nás k přírodě přitahuje, a tak v nich také zažehnout lásku k přírodě. S dnešními světluškami a vlčaty bych se tedy podělila o to, ať si prostě hrají, zkoumají a dělají úplně obyčejné věci: putují přírodou, spí pod širákem, uvaří si na ohni guláš, půl hodiny pozorují mravence…
↓
Dame, proč je pro tebe příroda důležitá? Pro co si do ní chodíš, co ti dává? Jak bys popsal váš vztah?
↓
Dam: Příroda je pro mě důležitá, protože mě toho hodně učí. Například pokoře a úžasu, když vidím tu nádheru okolo sebe, která má v sobě neuvěřitelný řád. Učí mě vděčnosti, když můžu spatřit třeba ojíněnou větvičku. Učí mě ale také to, že je dobré být v přírodě vždycky připraven, protože příroda je někdy tvrdá a drsná. A v neposlední řadě mě učí, že obsahuje pro člověka hodně cenného a že stojí za to to objevovat. Pro tohle všechno si chodím do přírody. Chodím si tam pro odpočinek, pro klid, pro inspiraci. Můj vztah s přírodou je takový, že z ní neustále čerpám.
↓
Jemnej, zajímalo by mě, jaký byl tvůj nejsilnější zážitek z přírody a proč?
↓
Jemnej: Můj nejsilnější zážitek z přírody se odehrál v roce 2016. S několika kamarády jsem zdolával hřebeny Beskyd. Při výstupu na Čertův mlýn nás zastihla rychlá a intenzivní bouřka, kterou jsme se rozhodli přečkat v hustém lese na turistické trase, nevědouce, že k vrcholu nám zbývají pouze desítky kroků. Malou chvíli po tom, co se spustil déšť, udeřil blesk do skalky pár kroků od nás. Smrdící kámen, bílé světlo pronikající přes zavřená víčka a dunění v uších následoval rychlý sestup do údolí. Jsem rád, že jsem dostal nejen tuhle lekci, ale možnost se z ní i poučit.
↓
Veru, je nějaké přírodní místo, kde se cítíš být takhle malinká (jakože opravdu opravdu malinká) v kontextu toho, co vnímáš kolem sebe? Je to dobrý pocit?
↓
Veru: Opravdu opravdu malinká se cítím být ve vodě, tedy lépe řečeno pod vodou. Když zadržím dech, potopím se, chvíli plavu a najednou nevím, kde je dole, kde nahoře, vnímám jen drobné vlny a sluneční paprsky procházející skrze hladinu. Někdy ten pocit může být strašidelný. Ale mám jej moc ráda.
↓
Jíťo, kdy přírodu vyhledáváš? Jaké emoce v ní nacházíš?
↓
Jíťa: Když si chci pročistit hlavu nebo o něčem přemýšlet. Občas když mám radost a občas když jsem smutná. Když si chci odpočinout nebo když se chci unavit. Vždy v ní ale najdu přesně to, co zrovna hledám… Ať už je to západ slunce, rozkvetlá louka, nebo žluťásek letící kolem, příroda mi vždycky ukáže, kolik klidu a radosti v sobě má.
Na štafetě spolupracovali
Marek Hučín – Párek
Povoláním učitel a biolog, v Junáku je součástí Ekologického odboru.
Štěpán Janíček
Medik v 6. ročníku, od mala skautem, vede oddíl vlčat v Třebíči.
Barbora Nejezchlebová – Barča
Ve skautu odchována střediskem Štika Turnov, v tomto čase vedoucí dívčího oddílu, příští rok možná už i zubařka.
Marie Brichová – Mája
Profesí psychoterapeutka a metodička projektu Skauting pro školy ve Skautském Institutu. Skautkou na celý život se stala v turnovském středisku.
Damián Petr – Dam
Dokončuje magisterské studium sociální pedagogiky a pracuje jako pedagog v Salesiánském středisku v Kobylisích. V Junáku vyrostl v oddíle Jelenů ve středisku Bílý Los, nyní působí jako elév v ČLK Sherwood.
Jakub Hrubý – Jemnej
Student pátého ročníku stavebního inženýrství a projektant územního plánování. Hrdý člen střediska Tangram Luže a v současnosti i jeho vedoucí. Zástupce vůdce ČLK Sherwood.
Veronika Filippi – Veru
Skautka z litomyšlského 3. oddílu Dobré naděje, členka týmu ZZK Podlitina, studentka 4. ročníku práv.
