Takový, kdy jste bezstarostně rostli uprostřed oddílu nebo roverského kmene, pak oddíl nebo kmen svědomitě vedli a mohli jste se mu věnovat na sto procent. Je potřeba si uvědomit hlavně to, co ty jako máma, respektive rodič (i tatínci mohou být na mateřské), dokážeš zvládnout, a co už je za hranicí fungování, tedy aby to nebylo na úkor dítěte. Proto si myslím, že pokud jsi prvorodič, je potřeba dát si čas a najít balanc, aby tě péče o dítě nestresovala. A tady na chvíli musíš skauting „vypustit“. Když ne úplně, tak alespoň částečně. Aby to totiž klapalo všude jinde, musíš se ze všeho nejdříve sžít s novým členem domácnosti, někým úplně novým ve svém životě, a také s novou životní rolí. Najít si režim, ve kterém budeš fungovat tak, abyste ty i dítě byli v pohodě a klidu.Na druhou stranu, z mých zkušeností vyplývá, že většinou je to hlavně o nastavení v hlavě rodiče/ů, protože dítě je v prvních měsících života hodně přizpůsobivé tomu, co si máma s tátou vymyslí.
Zjednodušeně je mu jedno, jestli spí doma v postýlce nebo uprostřed lesa v hamace, pokud jsou naplněny další jeho potřeby jako jídlo, teplo apod. U nás vždy platilo – když je v pohodě máma (táta), je v pohodě dítě.
První velký výlet do přírody nemusí být horor
My se vydali na první rodinný výlet „autobydlíkem“ na víkend do Krkonoš na Beníšky, když byly našemu Jakubovi dva měsíce. Byl konec září a v noci už byla v autě na horách docela zima. Rodina si klepala na čelo, co jsme si to vymysleli. Ale se správným vybavením jsme to s Kubou zvládli na jedničku. Ano, ráno jsme například řešili, jak malého přebalit, aby nenastydl, ale to byly naprosté drobnosti. Prostě jsme nastartovali auto a chvilku počkali, než v něm bylo teplo. Základ je nic nepodcenit, mít správné vybavení a na vše dostatek času s ohledem na znalost denního režimu dítěte, abys nebyl/a ve stresu. Malý měl svůj teplý spacák, byl pořádně oblečený, dostatečně najedený, máma s tátou neustále pozitivně naladěni, takže obě noci proběhly bez problémů.
Pokud jsi balanc našel/a a víš, co od miminka můžeš víceméně očekávat, tehdy si můžeš zkusit nastavit i režim svého fungování a přizpůsobování se ve skautu. Ovšem každé dítě je úplně jiné a ne vždy se to musí dařit přesně tak, jak si vysníš a máš v plánu. S tím je také potřeba dopředu počítat.
Správné vybavení představuje základ úspěchu
Samozřejmě existují také různé nástroje nebo pomůcky, které mohou fungování s dítětem (nejen) v přírodě dost usnadnit – např. nosítko, šátek, dětská hamaka, terénní kočárek a další hromada věcí určená pro outdoor děti a rodiče. Stačí jen najít to, co bude vyhovovat právě tobě a dítěti. Nám se například na akce a výpravy nejvíce osvědčilo nosítko, díky němu máme volné ruce a zároveň s sebou nemusíme do často špatně přístupného terénu vláčet kočár. Ale jak už jsem zmínila výše, každé dítko je jiné, některá nosítka neakceptují, takže se nabízí nepřeberné množství terénních kočárků apod.
Dále, a to je podle mého názoru úplně nejzásadnější ze všeho (i kdyby tvoje miminko bylo spící andílek nevydávající ani hlásku), je žádoucí a ze všeho nejdůležitější se dohodnout s oddílem/střediskem, jestli nevadí, že budeš akce nebo třeba tábor navštěvovat s dítětem. Je potřeba si uvědomit, ač to z tvého pohledu tak nemusí vypadat, že by ses mohl/a stát narušitelem programu. V dobách, kdy jsem vedla roverský kmen a realizovala pro něj program na táboře, mě dost mrzelo, když mi ho rodiče s dětmi narušovali, ačkoli samozřejmě neúmyslně. A když to pak bylo již několikátý rok po sobě, vyloženě mě naštvalo, že se nás vedoucích nikdo neptá, zdali matky s dětmi na táboře vůbec chceme.
Proto je zcela zásadní se společně s vůdcem oddílu nebo střediska dohodnout na tom, jak si tvoje další fungování představujete. A nejen s nimi, ale i s celým oddílem nebo oddílovou radou. Doporučuji to řešit už v době těhotenství. Později se pak můžete dohodnout například na tom, s čím zvládneš jako máma/táta pomoci a kdy naopak nebudete s dítětem narušovat program akce/tábora. Popřípadě zdali přichází v úvahu možnost navštívit družinovku nebo oddílovku i s dítětem.
U nás to například funguje tak, že se každý rok zeptám vedoucího tábora, jestli a kdy se můžeme na tábor přijet podívat. Většinou pak přijíždíme v ty dny, kdy je velká část tábornictva na celodenní hře mimo tábořiště a vrací se večer, takže nenarušujeme program. A recipročně manžel, taky skaut a bývalý táborový kuchař tohoto oddílu, nabízí uvaření několika jídel, aby ulehčil stálým táborovým kuchařům práci. Já mu pak v kuchyni pomáhám, jak to jen situace a dítě dovolí.
A nedávno jsme rekonstruovali klubovnu. Jako máma s dítětem jsem mohla přímo na stavbě pomoci jen tehdy, když syn spal. Ale byla jsem schopná brigádníkům doma uvařit oběd nebo udělat něco na zub, což taky dost pomohlo.
Skautský tábor není rodinná dovolená
Musíš dopředu počítat s tím, že můžeš být i odmítnut/a. Což je úplně normální a v pořádku. Někdy se musí rodinný skauting zcela oddělit, protože může být dost narušující při fungování „normálního oddílu“, a rodič by si to měl uvědomovat. Jsi sice součástí střediska, oddílu, ale už v jiné, pozměněné roli, a tak je potřeba se k tomu stavět. Prostě a jednoduše, nepleť si prosím skautské tábory a akce s rodinnou dovolenou v pravém slova smyslu.
Může se také stát, že první rok, dva, nebudeš schopný/ná
se do programu zapojovat. Nestresuj se tím. Některé děti jsou náročnější než jiné. Jakmile to zjistíš, oznam situaci vedoucímu střediska/oddílu, ať s tebou nyní na nějakou dobu nepočítá, a vysvětli mu, že nemáš energii teď něco dělat. Já jsem třeba v absolutní nevědomosti, mateřstvím ještě nepolíbená, v těhotenství slíbila vedoucímu střediska, že se ujmu postu mediálního zpravodaje v našem nově vznikajícím středisku. Samozřejmě po porodu jsem velmi rychle „vystřízlivěla“, musela se omluvit a tento post odmítnout. Ne že by nebyl čas, můj syn přes den hodně spal, ale já prostě po probdělých nocích neměla energii dýchat, natož dělat něco tak náročného jako mediální zpravodajku střediska.
Nečekej, že bude vše naprosto stejné jako předtím
Jdi na vše nejprve v klidu a s rozvahou, nastav si režim doma, v soukromí, sžijte se, ať víš, co od sebe navzájem s mimčem můžete čekat. Nezapomínej na komunikaci se skautským okolím. Dohodni se s vedoucím oddílu nebo střediska, jestli je tvoje přítomnost žádoucí a nebude narušovat program a jak jsi třeba ty schopna pomoci. Nepředpokládej, že máš s miminkem v náručí automaticky otevřené dveře kamkoliv.
A nakonec – nedělej si těžkou hlavu s tím, když věci nepůjdou tak, jak sis představoval/a. Jdi na to pomalu. Svět se nezhroutí, když budeš chvíli stranou. Buď v pohodě, pak se bude skautský program tobě i dítěti absolvovat lépe.Abych to tedy shrnula, ano, podle mého názoru jde rodičovství se skautingem skloubit. Je ale důležité se do toho nevrhnout po hlavě.
