Jak často se vracíte k obsahu skautského zákona? Nedávno se mi cestou v MHD stala příhoda, která mi po čase přinesla možnost se nad ním opět zamyslet a něco si uvědomit.
Sama jsem už dlouho neměla příležitost se nad zněním skautského zákona více zamyslet, dlouho jsem si o něm s nikým nepovídala, nepřipravovala jsem žádný program pro skautky ani budoucí vůdce. Ale díky synovi, který se už přehoupl do skautského věku, začíná na skautský zákon někdy přicházet řeč třeba u večeře.
Uvědomila jsem si, že jak se časem mění naše okolí, prostředí, ve kterém se pohybujeme, tak se mění i to, co si člověk může představit třeba pod desátým bodem skautského zákona. Vždycky se u nás říkalo, že je to takový shrnující závazek, korunuje devět bodů předchozích. Ale co jste si pod nimi představovali jako děti? Já jsem si například výraz „čistá ve slovech“ vykládala tak, že se má říkat pravda, nemá se lhát a nemá se mluvit sprostě. Synové mi říkali, že „čistý ve skutcích“ znamená asi to, že si mají čistit zuby, mýt si ruce a občas se vykoupat.
Nedávno se mi stalo něco, co mi opět desátý skautský zákon připomnělo. Jedu vlakem domů z práce a na telefonu prohlížím sociální sítě. Momentálně je veřejný prostor plný právě probíhající kampaně před prezidentskými volbami. V jednom příspěvku u kamaráda na facebooku čtu „předvolební průzkumy se neschodují“ s ch. Jsem docela hrdá na úroveň svých znalostí češtiny. Zároveň je to pro mě v lecčem brzda, protože když vidím v textu chyby, mám tendenci je nejdřív opravovat a pak teprve můžu vnímat samotný obsah. Takže moje češtinářské oko zamrká a můj prst by už už na klávesnici vyťukal reakci, kterou bych pisatele na chybu upozornila a uvedla ji na pravou míru (opravdu tam nebyly nějaké schody?). Zkrátka si nemůžu pomoct. Nakonec to ale neudělám a trochu se zastydím. Vzpomenu si na jedno moudro připisované Sokratovi, kterému se říká Test Tří. Když budete pociťovat potřebu o něčem nebo někom mluvit, zeptejte se nejprve sebe: „Je to pravda? Je to dobré? Je to užitečné?“
Tahle poučka se mi zdá velmi šikovná. Ukazuje, že čistota ve slovech může spočívat nejen v tom, co říkáme, ale také v tom, že se rozhodneme něco naopak neříkat. Je opravdu k něčemu dobré upozornit na pravopisnou chybu zesměšňujícím komentářem? Nešlo by to třeba udělat soukromou zprávou? Nebylo by užitečné napsat samostatný příspěvek o častých chybách, kterých se lidé v psaném projevu dopouští?
V dnešní době jsme obklopeni mnoha informacemi, mnoha slovy, mnoha médii. Sociální sítě nás vybízí k tomu cokoliv komentovat, na všechno reagovat. Už jsme si na to zvykli. Ale právě v takový čas je dobré si připomenout staré známé „mluviti stříbro, mlčeti zlato“.
