Jak vyrobit družinu

Skautská výchova by se měla odehrává především v malé, přirozené skupině vrstevníků. Ta představuje pro mladého člověka citové zázemí stejně jako výzvu jeho rozvíjejícím se sociálním dovednostem a umožňuje lépe odhalit jeho silné stránky a uplatnit je ve prospěch celku. Takové skupině říkáme družina a je to jeden ze základů skautské výchovy. Na co brát zřetel při rozdělování dětí do družin, aby fungovaly a děti je přijaly za své?

Jak má být družina velká?

Ani málo, ani moc. V tom je to umění. Velikost družiny by měla odpovídat charakteru dětské tlupy. Bude-li dětí v družině málo, těžko v ní vznikne synergie, kterou trochu spirituálně označujeme jako družinový duch. Ten je pro fungování družiny zásadní. Jde o dynamiku skupiny, kterou utváří každý člen svou osobností a která ho vtahuje a motivuje k účasti na budování družiny. Na druhou stranu ve velké skupině se snadno ztrácí individualita každého jedince. Ve skautské družině by každý měl mít své místo a svou roli. Družina by ho měla postrádat, pokud se nezúčastní družinového podniku. Mimo to se může ztratit kompaktnost skupiny. Větší družina se začne přirozeně rozpadat na menší partičky. A v neposlední řadě bude pro rádce náročnější větší družinu uřídit. Z naší zkušenosti je ideální, když je v družině 5–7 dětí.

Jak na družiny oddíl rozdělit?

Důležité je, aby každý člen družinu přijal za svou. Nejlépe toho docílíte, když necháte děti na rozdělování družin participovat. Konec konců participace a partnerský přístup jsou důležité pilíře funkčního družinového systému. Sedněte si s dětmi a vysvětlete jim, proč chcete družiny zavést, nebo přerozdělit. Nechte je se k tomu vyjádřit. Diskutujte s nimi o tom. Řešte s nimi i způsob, jak budou družiny rozděleny. Až vyvstanou konkrétní návrhy, nechte o nich hlasovat a vítězný použijte. Úspěšnost takového demokratického přístupu závisí na tom, jak jsou děti ve vašem oddíle zvyklé participovat na fungování oddílu. Pokud méně, možná nebudou hned dozírat odpovědnost, kterou budou mít v rukách. Je v tom případě dobré s nimi předem důkladně probrat, jaký důsledek jejich rozhodnutí bude mít. Doporučuji ale děti do rozhodování o oddíle zahrnovat co nejvíce, a to ze stejného důvodu. Přijmou pak oddíl za svůj a budou za něj cítit odpovědnost.

Způsob, který u nás děti často navrhovaly, spočíval v lístečcích, na které každý napsal 2–3 lidi, se kterými by v družině chtěl být. Tyto lístečky jsme si pak vzali a snažili se děti rozdělit tak, aby měly v družině co nejvíc kamarádů. Družiny po nějakém čase vybraly ze svého středu jednoho, který se stal rádcem. Když jsme družiny přerozdělovali naposledy, tak přišla inovace v tom, že byli nejprve zvoleni rádci budoucích družin. Na lístečky pak každý napsal jednak dva rádce v jejichž družině by chtěl být a tři kamarády, se kterými by tam chtěl být. Rozdělení družin jsme v tomto případě finalizovali se zvolenými rádci.

Jak často družiny přerozdělovat?

Když už družiny nějak rozdělíte, snažte se je tak nechat co nejdéle. Vybudování družinového ducha chce čas, a to především ten, který děti tráví společně v družinách. Když je budete přerozdělovat každý rok, tak se v nich silný družinový duch nikdy nevytvoří. Přerozdělování družin je namístě hlavně tehdy, když oddíl roste a děti se do družin už nevejdou. V mnoha oddílech se často přerozdělují družiny, aby byly vyrovnané a měly stejné šance na úspěch třeba v etapách celotáborových her. Funguje-li dobře družinový systém, není třeba, aby byly družiny všestranně vyrovnané. Družina totiž není závodní tým. Vztah družin v oddíle nemá být ani tak konkurenční, jako spíš komplementární. Družiny společně tvoří oddíl, pomáhají si a inspirují se. Proto družinovému systému více prospívají kooperační, než konkurenční hry. I v nich dochází k porovnávání sil mezi družinami a je to tak správně. Snáze se ale udrží na zdravé kamarádské úrovni, kde spolu družiny sice soupeří, ale zároveň si navzájem přejí úspěch a pomáhají unést neúspěch. Přijmeme-li družinu jako nejdůležitější výchovnou jednotku, pak mají být hry nástrojem na jejich podporu, ne argument pro jejich rozdělení.

A co s generací nováčků, kteří v září přijdou do oddílu? 

Odpověď je stejná. Domluvte se s dětmi, jak je do družin rozdělit. Konec konců oni v té roli byly před nedávnem. Třeba vymyslí, že si každá družina připraví reklamu, a nováčci pak budou psát své preference. Nebo že si každý nováček vyzkouší být chvíli s každou družinou. Může se stát, že družina kvůli vytíženosti dětí nedokáže najít jeden čas schůzek, což způsobí dodatečné přesuny.  Rozhodně ale s rozdělením neotálejte. Nováček by měl být co nejdřív přijat do kruhu družiny, která mu dá pocit jistoty ve velkém a zprvu neznámém oddíle. Nepodaří-li se nováčka do družiny začlenit, poukazuje to spíš na nevyspělý družinový systém, než na chybné rozdělení. Družina by měla být schopná přijmout kteréhokoli nováčka.

A proč je to tak důležité?

Skautský věk je charakteristický rozvojem sociálních dovedností a odpovědnosti zprvu za sebe, později i za své okolí. Družina je pro to ideální nástroj. Je to malá parta dětí s vlastní identitou a kulturou, která společně prožívá silné zážitky, jež skautský program skýtá. Bytí v takové družině může dívce nebo chlapci dát víc, než sebelépe připravený program. Rozdělení musí ale proběhnou tak, aby družiny děti přijaly za své a necítili je jen jako konstrukt vedení oddílu. Družina je totiž především záležitost dětí a z toho vychází všechny její charakteristiky. Nebojte se tedy trochu vzdát kontroly a dejte dětem odopovědnost.