Jsi vedoucí skautského oddílu. Jak se jmenuje a kolik vás je?
Jsme skupina 17 dětí ve věku 12–14 let a 4 dospělých. Také jsem dobrovolnou zástupkyní okresního komisaře, který dohlíží na 21 jednotek (asi 300 dětí) všech věkových kategorií v jedné čtvrti ve Vancouveru.
Pořádáte akce pro veřejnost nebo veřejnou službu?
Veřejných akcích naše jednotka neorganizovala mnoho, zejména od začátku pandemie ne. Rozhodně ne tolik, jako v letech před ní. Obvykle míváme každý rok nějaký projekt zaměřený na službu společnosti. Například před dvěma lety jsme zorganizovali sbírku zásob a malovali hrnky, abychom je později věnovali místnímu domovu pro ženy. Minulý rok jsme vyrobili transparenty a červené obálky naplněné bonbony, abychom tak pomohli místnímu centru dlouhodobé péče, protože je tvrdě zasáhl covid. Naším záměrem bylo jim pomoci s propagací a realizací oslav lunárního Nového roku pro veřejnost. Naši členové také obvykle každý rok organizují několik setkání s oddílem mladších dětí, i když loni jsme se bohužel kvůli pandemii setkat nemohli.
Na jakou událost nejraději vzpomínáš a proč?
Na víkendový okresní kemp pořádaný v roce 2019 asi 65 km od Vancouveru na Slunečném pobřeží v krásném kempu Camp Olave. Camp Olave je jedno z nejhezčích míst, na kterém jsem kdy byla. Přijela jsem tam ještě jako teenager a už tehdy mi přišlo fascinující vidět všechny spolupracovat, od nejmenších Sparks (5–6 let) po nejzkušenější Rangers (15–17 let). Bylo úžasné sledovat, jak si všichni užívají táborovou zábavu a krásu okolí.
Jaké máš zkušenosti s vedením skautského oddílu? Myslíš si, že děláš něco jinak než ostatní?
Před přechodem do Pathfinders (12–14 let) jsem asi 10 let vedla družinu Guides (9–11 let). Za tu dobu jsem mohla sledovat spoustu změn ve způsobu, jakým přemýšlíme o vůdcovství v Kanadě. Jednak jsme stále popisováni jako „ženská“ organizace, i když jsme dnes mnohem více otevření transgender nebo nebinárním členům. Takže jsem se naučila přestat označovat mládež ve svých jednotkách jako „dívky“ nebo „dámy“, a místo toho jim říkám čistě „pathfinders“ (volně přeloženo jako „hledači cest“). A pak se také snažím zaměřit na to, aby si mladí sami určovali svůj program a mohli si jej sami i vést, což pro ně sice může být náročné, ale na druhou stranu také velmi obohacující.
Co pro tebe osobně znamená „skauting“?
Myslím, že skauting a vůdcovství by měly být o tom, jak se naučit mít otevřenou mysl a zkoušet věci, které byste jinak neměli šanci dělat. Skauting a vůdcovství by neměly být soutěživé a měly by se zaměřovat na osobní růst – představovat místo, kde se děti mohou naučit užívat si různé činnosti tak, aby se nemusely bát, že nebudou nejlepší.
