Je po sedmé hodině večerní, neděle. Rychle odemknu dveře, skopnu ze sebe boty, batoh odhodím do kouta a svalím se na pohovku. Mám pocit, že už zvládnu jen umřít. Tak vypadá můj klasický příchod z kmenové schůzky a následný odpočinek ve formě „blackoutu“ na gauči. Obdobně vypadá i můj příchod z práce. Ale mělo by to tak být, dělám to správně?
Po schůzce, práci nebo po jiné fyzicky či psychicky vysilující činnosti má člověk přirozenou potřebu odpočívat, aby načerpal energii a odboural stres.
Aktivní odpočinek
Všichni víme, že je potřeba odpočívat. Ale v kolotoči svých povinností a aktivit na to hlavně my, vedoucí, zapomínáme. Stejně tak zapomínáme, že možností, jak odpočívat, je mnoho.
Chtěla bych vám tímto článkem připomenout, na co občas v dnešní uspěchané době není čas. Odpočinek může být a také by i měl být pravidelný. To znamená mít svůj režim nastavený tak, abych měl každý den alespoň nějakou chvíli pro sebe a dopřál si odpočinek podle svých potřeb.
Jedním z druhů odpočinku je aktivní relaxování, tedy činnosti, kterým se nevěnujeme každodenně, ale děláme je pro radost. Každý má svůj druh aktivního odpočinku, který se může časem měnit.
Pro mě například v dobách vzdoru (čti „náctiletý věk“) znamenala manuální práce (úklid, práce na zahradě) vždy něco stresujícího nebo nudného. Ale teď pro mě představuje úklid domácnosti nebo starost o zahradu něco osvěžujícího. Odpočívám tak od svého zaměstnání, ve kterém zapojuji především hlavu, stejně tak od přípravy schůzek a občas vysilujícího vedení kmene. Přes týden většinu času trávím v kanceláři, proto je pro mě osvobozující procházet se venku v přírodě, jít si zaběhat, podniknout přechod hor atd. Paradoxně to může být s partou těch samých roverů, kteří ze mě minulý týden na schůzce vytáhli všechnu energii.
Pro někoho může být aktivním odpočinkem tanec či jízda na kole, pro jiného lezení na stěně, běh, jízda na kolečkových bruslích, tenis nebo posilovna, prostě vše, co vás baví a není vaší denní rutinou. Patří sem tedy i různé formy zálib a koníčků.
Jednou z nesporných výhod některých druhů aktivního odpočinku je zlepšování fyzičky. Aktivním odpočinkem můžete ale i rozvíjet uměleckého ducha, například kreslením, hraním na hudební nástroj nebo zkuste trénovat zručnost a smysl pro detail skládáním puzzlí. Někteří z nás mají také v oblibě čtení knih, které rozvíjí slovní zásobu, zlepšuje vyjadřování a v případě odborné literatury i vzdělává.
Ovšem pozor, stejně důležité jako odpočívat je i nic nepřehánět. Obzvlášť u sportovních aktivit by měl člověk vnímat své tělo. Poznat, co ještě zvládne a co ne.
Aktivitou chceme odpočívat, ne se ještě více unavovat a stresovat. Chceme odpočívat tak, abychom si mohli vychutnat například okamžiky v přírodě nebo si užít tanec, jízdu na kole, lezení atd.
Pasivní odpočinek
Protikladem k aktivnímu odpočinku je pasivní relaxace, tj. vynechání většiny výše zmíněných činností. Pasivně odpočívat de facto znamená vypnout své tělo fyzicky. Tedy například ležet na gauči nebo sedět v křesle, snít, rozvíjet své fantazie a přání, být sám se sebou ve své vlastní hlavě.
Jediné, co bychom při tomto druhu odpočinku mohli dělat aktivně, je dýchání a soustředění se na něj. Mírná a nenáročná aktivita. Zkuste se někdy při pasivním odpočinku zaměřit na svůj dech, hluboce se nadechovat a následně vydechovat. Obnovíte tak svou rovnováhu těla. Ne nadarmo jogíni říkají, že žít znamená dýchat. Zajímavá je například Wim Hofova metoda dechu, která pracuje s kombinací dechu a velkého chladu.
Abychom si odpověděli na otázku položenou na začátku článku, ano, mé „svalení se“ na pohovku je adekvátní. Na chvíli si lehnout, zavřít oči, hluboce dýchat a „vypnout“ svět kolem, to vše je povoleno. Někdy je člověk tak dlouhodobě vyčerpaný, že potřebuje odpočívat celý den. Ale jak říká jedno dávné moudro – nic se nemá přehánět.
Myslete hlavně na to, že stejně jako je důležité se připravovat na schůzky svědomitě nebo se jakkoli jinak zodpovědně zapojovat do skautské činnosti, je také důležité odpočívat a nechat si prostor pro sebe. Když budete neodpočinutí, vaše výkony nebudou takové, jaké byste chtěli. V odpočatém těle zdravý duch!
Co dělat, když odpočinek nepřichází
Máte návod a stejně se vám nedaří odpočívat? Základem všeho je nastavit si zpočátku odpočinek tak, abyste si na něj vybudovali návyk a odpočinek byl pravidelný. Například se půjdete projít do parku na 30 minut, přečtete 5 stránek z rozečtené knihy, najdete si recept, který si večer uvaříte, atd. Zkuste si třeba vést tabulku, ve které si budete zpočátku každý den odškrtávat. Něco na způsob pověstného modrého života, tentokrát pro vaše duševní zdraví. Mně to pomohlo. Časem se z tabulky stane rutina a máte skoro vyhráno. Nebo zkuste odpočinek spojit s nějakou běžnou denní činností, která už rutinou je. Například po vyčištění zubů si přečtěte kousek knížky nebo se jděte před večeří projít. Dalším dobrým způsobem, jak nezapomenout relaxovat, je najít si k odpočinku někoho dalšího. Třeba každé pondělí chodit s kamarádem do posilovny, každý pátek hrát volejbal s partou přátel nebo jednou za měsíc vyrazit s kamarády z oddílu nebo z kmene do přírody bivakovat. Možnostem se meze nekladou.
Nevypusť duši aneb neziskovka pro zdraví duše
Pokud by se někdo chtěl o odpočinek a celkově o zdraví těla i duše zajímat více, vřele doporučuji neziskovou organizaci Nevypusť duši. Pořádají informační workshopy v Česku i na Slovensku, spolupracují s Národním ústavem duševního zdraví a s organizacemi jako jsou Green Doors, Práh či Anabell.
Zkrátka věří, že duševní zdraví je důležitou součástí spokojeného života. Jejich heslo „Nezapomínejte na svou psychiku a spolu s námi nevypusťte duši!“ mluví za vše.
Více informací a hodně skvělých infografik nejen k odpočinku najdete zde: nevypustdusi.cz/infografika.
A já už dlouho sedím za počítačem a píši tento článek, takže nastal čas se jít projít ven na zahradu…
