Následuje poslední díl seriálu příběhů – příběhů lidí tvrdě zkoušených minulým stoletím. Umožňují nám přiblížit dnešní mládeži, jak silné mohou být hodnoty skautského slibu. Věrně v každé době, ta slova zde nesou zvláštní poselství. Příběh můžete číst s oddílem a následovat jej programem.
Jiřina Čechová se narodila v roce 1937 v Bezkově na Znojemsku. Po vystudování gymnázia se přihlásila na Karlovu univerzitu a o pět let později odpromovala z oboru archivnictví. Nějakou dobu pracovala v archivech, roku 1965 se stala učitelkou na znojemském gymnáziu a objevila tak své životní poslání.
Přišli Rusové a spadla klec
Vyprávěla, že v uvolněnější atmosféře přicházejících politických a společenských reforem 60. let mohla učit svobodně a držet se pravidla, že propaganda do školy nepatří. Období společenských změn a politických reforem, tzv. Pražské jaro, vítala v roce 1968 s nadějí.
Tvrdá normalizace, která následovala po příchodu sovětských vojsk, začala pro Jiřinu Čechovou už na jaře roku 1970, kdy byla vyhozena ze školy. Při takzvaných prověrkách, které tehdy prováděli vedoucí všech pracovišť, vyjádřila svůj nesouhlas s probíhající okupací a postavila se proti politice nové komunistické vlády.
Nepřekvapivě se ukázalo, že kvůli špatnému kádrovému profilu ji v nejbližších letech nečeká dobrá, respektive žádná profesní budoucnost. Nejdřív odečítala plynoměry, pak dělala v Brně pradlenu, pracovala na různých brigádách. V roce 1975 se jí ozval známý (rovněž postižený normalizačními čistkami) a zařídil jí místo účetní. Onen známý se jmenoval Miloslav Kabelka, Jiřina se za něj provdala (nechala si své jméno) a později se jim narodil syn Vojtěch.
Manželé tehdy pracovali v hospodě v Horní Cerekvi a tam jim také začaly potíže se Státní bezpečností (StB): „Každý den jsme poslouchali rádio Svobodná Evropa, kde několikrát opakovali text Charty 77. Manžel uměl těsnopis a hned si ten text zapsal. Pak jsme to rozdali několika známým, se kterými jsme si taky půjčovali zakázané knihy a různé strojopisy,“ vzpomíná Jiřina Čechová.
Překládání Orwella a zájem tajných
V březnu 1978 dostala Jiřina i její muž předvolání na StB, zřejmě kvůli udání. Politická policie je obvinila z rozšiřování Charty. Jiřina v té době také tajně překládala z němčiny zakázanou literaturu, mimo jiné i román Farma zvířat George Orwella.
Pokračovaly drobné potíže s úřady i u manžela v zaměstnání, na konci roku 1979 se proto kvůli většímu klidu rodina přestěhovala do nádražního domku ve Starči, kde pak žila téměř deset let. Miloslav pracoval na železnici a vzhledem k tomu, že Jiřinu by sotva někde zaměstnali, společně se rozhodli, že zůstane v domácnosti a společně budou obdělávat drážní políčka. Pořídili si ovce a koně. Domek stál v ústraní a StB jim na čas dala pokoj.
Zpátky za katedru
Jiřina se dál účastnila různých aktivit, které organizovala Charta 77 – pietních aktů, pohřbů disidentů, petic a demonstrací. A podepsala Chartu 77.
Tehdy se o ni StB začala znovu zajímat a dostala navíc „svého“ policistu. Chodil za ní, sledoval ji, naštěstí se prý bál domácích zvířat, která Jiřina s mužem chovali, a proto všechny dokumenty schovávali do konírny. Na samém konci osmdesátých let čekala Jiřinu Čechovou série výslechů, zatčení a šikan.
Pád komunistického režimu utkvěl Jiřině Čechové jako „strašně rychlá doba“. Hned v prosinci 1990 se vrátila zpátky na gymnázium. Učila dalších šestnáct let.
Poslechněte si celý příběh! Vypráví a s Jiřinou rozpravuje Post Bellum na Českém rozhlase – bit.ly/jirina-c (48 min.).
Vyzkoušejte si v oddíle program, který navazuje na vyprávění Jiřiny Čechové. Naleznete jej → zde.
