V posledním půlroce jsme zažili mimořádnou a doufejme i ojedinělou zkušenost v podobě omezení, která s sebou přinesla opatření proti šíření viru COVID−19. Tato zkušenost je v naší kolektivní paměti jen těžko s něčím srovnatelná. Celé řadě lidí a možná i mnohým z nás vnesla do života obavy. Pro některé mohla být svým způsobem příležitostí. Jistě nám mnohé vzala, ale zase nám na druhé straně také řadu věcí nečekaně přinesla. Mezi nimi nepochybně mnohé výzvy. Jedna z největších, které vnímám, byla potřeba pomoci ostatním.
Služba v krvi
Ač byla běžná činnost Junáka v důsledku koronavirových opatření omezena, skauti se zapojili do služby společnosti tam, kde bylo potřeba. Pomáhali seniorům s nakupováním, rodičům s hlídáním dětí.
Tato činnost se však týkala jen dospělých. Mladší členové se pomoci s ohledem na pravidla daná státem a následně i vyhlášená interně účastnit nemohli.
Zdá se, že minimálně naši dospělí členové mají nový prvek skautské výchovné metody známý jako zapojení do společnosti jaksi v krvi. Možná je to tím, že ač se mezi prvky skautské výchovné metody objevuje tento bod teprve několik posledních let, díky třem základním principům je ve skautingu trvale přítomný (konkrétně v podobě povinnosti k ostatním). Bude teď jistě zajímavé sledovat, nakolik se nám podaří zkušenost z koronavirové karantény zprostředkovat dětem v oddílech a dále s ní výchovně pracovat.
Nestojíme mimo společnost
Když jsem spoluvedl oddíl, tak to chvílemi vypadalo, jako by se nás svět okolo příliš netýkal. Řešili jsme program schůzek a výprav, provoz oddílu, tábor.
Jenže ono to tak není. Skautské hnutí, jak ukázala nynější situace, stejně jako mnohé v minulosti, nestojí mimo společnost. Z podstaty principů, na nichž je naše hnutí vystavěno, to ani jinak nejde. Skautské hnutí si nemůže žít vlastním životem. Reprezentuje určité hodnoty, které interagují s tím, co se ve společnosti děje a kam společnost směřuje.
Je zajímavé, že po většinu času existence skautingu zmíněné propojení skautského hnutí a společnosti přinášelo možnost naplňovat vlastní smysl a hodnotový systém vyjádřený ve skautském zákonu. Toto propojení umožňovalo skautingu se dále rozvíjet.
Od dilemat k debatám
V minulosti vyvstaly okamžiky, kdy byla společenská angažovanost věc ošemetná, neboť ve společnosti převažující cíle a postupy se rozcházely s myšlenkami, z nichž skauting vychází. Bylo to především v období velkých konfliktů.
Je zajímavé sledovat, jak se skauti v jednotlivých zemích a v jednotlivých dobách rozhodovali a k čemu se přikláněli. Konkrétně v českém prostředí můžeme toto dilema sledovat v období první světové války, kdy Junák musel složitě volit mezi loajalitou k státu a loajalitou k národu. Podobně musí dnes palestinští či izraelští skauti volit mezi pomocí bližním a pomocí všem skautům bez ohledu na etnicitu či náboženství.
Minulé i dnešní příklady pro nás mohou být inspirací k přemýšlení a námětem k debatám. K obojímu bychom měli své svěřence a svěřenkyně vést, neboť obojí může rozvíjet jejich morální vědomí a usnadnit jim řešení řady situací v budoucím životě.
(Starší skauty nebo rovery můžeme například rozdělit do malých týmů a nechat je vyhledat základní informace o pohledu, který mají v debatě hájit – např. arabského skauta v pásmu Gazy, sekulárního židovského skauta, ortodoxního židovského skauta, arabského skauta žijícího v Izraeli. Následně je můžeme nechat debatovat o tom, zda by se zúčastnili společného lokálního jamboree, či ne.)
Cesty k zapojení
Ať už bude budoucnost jakákoliv, život v ní bude nepochybně přinášet řadu výzev. Některé, jako třeba nynější pandemie koronaviru, přicházejí nově. Jiné jsou ve společnosti latentně přítomné dlouhodobě – příkladem nám může být potřeba ochrany životního prostředí či péče o potřebné.
Přijalo-li skautské hnutí závazek v podobě zapojení se do společnosti, bude potřeba, abychom se řadě těchto výzev v nějaké podobě věnovali. Jak taková činnost může vypadat?
V prvé řadě můžeme dětem zprostředkovávat informace a porozumění, aby se v dané problematice lépe orientovaly a aby se mohly v budoucnu podle svého uvážení zapojit do jejího řešení.
Jindy nastanou situace, kdy se budeme přímo podílet na řešení určitého problému. Například šetřením materiálních a energetických zdrojů se můžeme konkrétně podílet na řešení problémů spojených se změnou klimatu.
Od porozumění ke službě
Vědomí této výzvy, kterou jsme novým prvkem skautské výchovné metody přijali, by mělo být součástí běžné činnosti skautských oddílů. Skautům a skautkám by to v kontextu dalších bodů skautské výchovné metody mělo umožnit si v bezpečném prostředí vstřebávat průběh, úspěchy, ale i úskalí společenské angažovanosti. Mělo by je to učit přemýšlet, plánovat, realizovat, vyhodnocovat, spolupracovat, komunikovat a řadu dalších důležitých dovedností.
Skauti a skautky by měli mít možnost realizovat různé drobné projekty společenské angažovanosti. Dovedu si představit, že týdenní oddílová dobrovolnická výpomoc v domově důchodců, kterou si sami zorganizují, je může mnohému naučit. Jiným příkladem takové angažovanosti mohou být dobrovolnické stáže v nejrůznějších organizacích, které pomáhají různým skupinám potřebných na lokální úrovni, kde skauti a skautky či roveři odpracují třeba 20 až 30 hodin. V prostředí oddílu pak tyto stáže reflektují.
Kde na to vzít kompetence
Výzva v podobě zapojení oddílu do společnosti klade na nás vedoucí zvýšené nároky, co se týká našich znalostí, osobního rozvoje, našeho pedagogického umu. Vést děti k seberozvoji v kombinaci se smysluplnou pomocí ostatním není vůbec jednoduché.
Nejsem si jist, zda je Junák jako organizace na tuto výzvu v současné době dostatečně připraven. Zdá se mi, že nám často chybí podpora ze strany zkušených vzdělavatelů, kteří by novým vedoucím na střediscích nabídli jednoduše aplikovatelné a lehce srozumitelné metodické materiály. Možná ani některé vzdělávací kurzy nekladou na metodiku a pedagogiku celkově dostatečný důraz. Myslím, že nám citelně chybí širší škála seberozvojových kurzů, které by se nezaměřovaly primárně na získání kvalifikace, ale spíše rozvíjely začínající vedoucí jako osobnosti.
Máme celou řadu zkušeností s pořádáním různých sbírek a pomáhajících akcí. Úspěšně jsme opakovali projekty jako Společně proti leukémii či Postavme školu v Africe. Na tomto poli jsme mnohé dokázali a mnohé umíme. Jakkoli jsou však takové jednorázové akce prospěšné, naši společenskou angažovanost a zapojení našich oddílů do společnosti na ně redukovat nelze.
Od služby ke každodennosti
Pokud nás v oddílech někde tlačí bota, myslím, že je to zejména při přetavování zkušenosti z těchto jednorázových akcí do myšlenkového a morálního rámce, v němž každodenně žijí a jednají jednotlivé děti.
Je jistě dobré vybírat v rámci sbírky peníze na potřebné. Dokážeme však dětem přijatelným a zároveň efektivním způsobem vysvětlit, že tato akce reprezentuje jen jakýsi obecný princip, který by pak měl být aplikovatelný v mnoha drobných a obyčejných okamžicích našich životů?
Nedávno jsem v Roztokách u Prahy zažil, že skupina skautů v krojích nastupovala do vlaku, na nástupišti stála maminka s kočárkem a nešlo jí kočárek naložit do vlaku. Žádný ze skautů jí nepomohl.
Podle mého soudu se naplněním naší společenské angažovanosti nestane více sbírek nebo velkých akcí, ale každodenní drobná aktivita. Bude třeba, aby vedení jednotlivých oddílů při tvorbě náplně oddílové činnosti dobře promýšlelo, jak se zapojením do společnosti v kontextu dalších prvků výchovné metody pracovat.
Výzva k vyváženosti
Myslím, že máme jako organizace více přemýšlet, kam napřeme své úsilí. Výzev a problémů na lokální, regionální i globální úrovni je celá řada. Ruku na srdce, děti tráví v oddílech relativně omezené množství času. Stejně tak kapacity vedoucích jsou v současné době v drtivé většině spíše napjaté. Bude potřeba volit, neboť je možné dělat leccos, ale nemůžeme dělat všechno. Čemu se budeme věnovat? Do které oblasti nasměrujeme svoji angažovanost?
V souvislosti s tím potřebujeme mít na paměti ještě jednu věc. Řada skautů je velmi akčních. Jsou ochotni a schopni pracovat v oddílech a k tomu se v rámci organizace i mimo ni podílet na řadě prospěšných projektů. Na jednu stranu je to jistě skvělé. Zároveň je však otázka, zda je toto náš cíl. Zda všechen ten čas věnovaný službě druhým poněkud nevytlačuje čas, který bychom mohli věnovat zbylým dvěma principům skautingu…
Nenadsazujeme povinnost k ostatním nad zbylé dvě povinnosti – k sobě a k Bohu? Nevedeme k tomuto, někdy možná i nechtěně, vlastním příkladem i děti v našich oddílech?
Od druhých k sobě
Jedním z možných bonusů koronavirové pandemie mohl být v době všeobecné karantény právě čas věnovaný zastavení – tedy alespoň u těch z nás, kdo nepracujeme ve zdravotnictví nebo nám krize do životů nepřinesla nečekané těžkosti. Karanténa byla ideálním období k tomu zastavit, kontemplovat, vzdělávat se, být s bližními. Nevím, nakolik se nám to jako skautům dařilo. Leckde jsem pozoroval snahu co nejrychleji rozjet online schůzky a další program. Jistě je to na jedné straně báječné. Na druhé straně to vypadá, jako by si někteří z nás neuměli představit, že toho na chvíli nechají.
Možná by stálo za to téma vyváženosti života ve třech principech skautingu i na základě této zkušenosti otevřít. Nejen k promýšlení námi samotnými, ale vhodnou formou i v diskuzi s dětmi – využít k tomu můžeme třeba metodiky programu Filosofie pro děti. Obávám se totiž, že bez vyváženosti všech tří povinností těžko můžeme žít plnohodnotný život a možná vlastně není dlouhodobě udržitelná ani našepráce pro ostatní.
Cesty před námi
Tematika zapojení do společnosti, která je nyní součástí naší výchovné metody, přináší celou řadu otázek, o nichž bychom měli přemýšlet. Současná společnost potřebuje něco,co ji bude scelovat. Právě odpovědnost a angažovanost lidí při řešení výzev, které před společností stojí, může být tímto tmelem.
Teprve budeme muset hledat cesty, jak s touto oblastí pracovat. Téma společenské angažovanosti nám přináší možnost nového hledání a objevování – což je, myslím, báječné. Ale považuji za důležité, abychom při tom všem nezapomínali na potřebu pečovat o sebe samé. A to nikoliv v materiálním či sobeckém smyslu uspokojování aktuálních přání vlastnit stále další a další věci, nýbrž ve významu dopřát si čas na nutný odpočinek, seberozvoj a promýšlení vztahu k tomu, co nás přesahuje. Snad se nám to bude dařit. Rozhodně k tomu máme jako hnutí dobře nakročeno.
