Nemáte-li čas pročítat se dlouhými teoretickými spisy o výchově a sníte-li o tom, že jednou někdo vytvoří jednoduchou a velmi praktickou metodickou příručku, kterou bude radost číst a ve které najdete konkrétní zkušenosti a rady, jak vést skautský oddíl, potom zbystřete. Kniha, kterou poptáváte, byla napsána v roce 1935. A můžete si ji i poslechnout.
Její autor, pozdější starosta Junáka, Velen Fanderlik, ji tehdy pojmenoval jednoduše Listy Jurovi. Za prapodivným názvem se skrývá skutečnost, že je vlastně celá souborem 27 dopisů adresovaných mladému vedoucímu Jurovi, v nichž mu zkušenější Akéla předává své rady a napříč kterými se nese příběh jejich postupného vývoje a růstu. V kombinaci s velkým množstvím konkrétních postřehů, soustředěných do pouhých 130 stran, dělá tento osobitý způsob vyprávění z Listů na svou dobu takřka geniální dílo.
Jeho kvality stojí vedle poutavé a promyšlené formy především na nadčasových myšlenkách, které jsou i po více než 80 letech často stále aktuální a které ani dnes (bohužel) nepředstavují standard práce s mládeží a lidmi obecně. Jinak řečeno, myšlenek není v knize pouze hodně – ony jsou dokonce většinou docela dobré, tedy často odpovídají dnešním představám o individuálním přístupu, založeném na respektu a vnitřní motivaci. Zatímco jiní vychovatelé, nezřídka i ti skautští, razili v meziválečné době spíše důraz na tvrdou poslušnost a srovnání dětí do latě nevybíravými metodami, aniž by se příliš ohlíželi na výchovné dopady, které takový přístup na formování lidí psychologicky má, Fanderlik přichází s metodikou, která je, s menším přivřením očí, vlastně celá o výchově svobodných lidí.
Témata jednotlivých dopisů spojuje základní otázka: Jak zvládnout úlohu vedoucího? Spolu s Jurou se tak zamýšlíme, jak udržet oddíl v dobré kondici, jak zacházet s vlastní autoritou či jak organizovat práci, tým a sám sebe. Jak probudit v druhých nadšení, jak si vychovat nástupce – a kde na to všechno vlastně vzít energii a čas.
Proslulé jsou například Akélovy typy vůdců, které načrtá hned v jedné z prvních kapitol, aby se k nim pak mohl průběžně odkazovat v dalších dopisech. Na různých extrémních příkladech z vlastní zkušenosti ukazuje, že dobrý vedoucí by neměl být ani mudrující Profesor, ani Vojáček, který „komandýruje“ své okolí, dokonce ani Mluvka, jenž má každý týden nový ambiciózní plán, a konečně ani Bratránek, který si sice umí s dětmi zahrát, ale o víc se nestará. Spíš by se měl snažit vzít si z každého modelu co nejvíc dobrého a vyvarovat se popsaných chyb.
Krásnou ukázkou Fanderlikova osvíceného přístupu k mládeži může být otázka, zda má smysl druhým něco zakazovat, třeba sprostá slova: „Nevhodným okřikováním, hlavně pak domlouváním, bys daleko nedošel. Tvé puritánské proslovy a napomenutí by se příliš snadno mohly podobat kázáním celých generací učitelů, kteří to mají již předem prohráno.“ Jak tedy v takových situacích postupovat? „Nezakazuj – to je první pravidlo. Lépe je dát nenápadně najevo, že to na Tebe neplatí, že tomu nevěnuješ pozornost a že tedy ani neoceňuješ tuto dokonalost v květomluvě.“ Vhodné východisko pak nabízí v zavedení oddílového žargonu, kterým svou potřebu po vymezení identity naplní hoši ještě lépe než vulgaritami. Dlužno říci, že když jsem tuto radu zkusil před pár lety v oddíle zavést, fungovala až nečekaně dobře.
Navzdory nesporným kvalitám by bylo chybou přistupovat ke knize nekriticky a brát každé její slovo za bernou minci. Fanderlik například často zmiňuje, že je třeba chlapce „ovládat“, a my se můžeme jen domýšlet, nakolik bychom měli tyto postupy dnes označit za nepřijatelnou manipulaci, nebo zda jde o pouhé nedorozumění. Knihu nelze považovat za ideál výchovy – ten by se ostatně neměl zastavit v roce 1935, musí se rozvíjet dál. Listy Jurovi k tomu nabízejí výborný odrazový můstek. Naším dnešním úkolem je jejich myšlenky pochopit a v ideálním případě přesáhnout, tedy dokázat rozlišit, které věci přece jenom stojí za přehodnocení. Snad nám takový pohled umožní lépe chápat přístup knihy v kontextu doby, kdy byla psána, a vůči případným neduhům být o to smířlivější. Listy totiž představují to nejlepší ze staré školy, z tradiční skautské výchovy, a to s veškerými jejími dobovými limity.
Jak ideálně výchovu uchopit nikdo zcela přesně nevíme, jisté ale je, že Fanderlikovy dopisy nabízejí kvantum užitečných zkušeností a chytrých rad a vedle nich hluboké a obdivuhodné porozumění mládeži. Už jen kvůli tomu je lze doporučit jako klíčové čtení pro všechny skautské vedoucí, a snad právě proto se nedávno dočkaly nového vydání, a dokonce namluvení do první skautské audioknihy. Obě tyto formy nabízejí kromě metodiky nakonec ještě něco navíc. Už jste přemýšleli, jaký strhující příběh za celým vydáním dopisů vlastně stojí?
Velen Fanderlik: Listy Jurovi. (Junák, 2014). Audiokniha je dostupná na stránkách Skautského institutu (bit.ly/listyjurovi-audiokniha)
Text vyšel poprvé v roce 2017 v dubnovém čísle časopisu Skauting.
