Tento článek vznikl jako kolektivní dílo za pomoci Báry, Fial, Charlie*ho, Jonáše, Arin*a a Janči sepsala Arya.
Narodil se s ženskými pohlavními znaky, ale během dospívání si začal uvědomovat, že je mužem, a tak od sedmnácti nepoužívá jméno Zuzana Kubíčková, které má v občance, ale vystupuje jako Filip Kubíčků. Používá mužský rod a je pro něj důležité, aby ho okolí vnímalo jako muže.
Necítí se být ani mužem, ani ženou, myslí si, že tyto kategorie jsou zbytečně svazující a že o člověku doopravdy tolik neříkají – loni se vyoutoval*a jako nebinární člověk, v řeči střídá mužský a ženský rod a používá genderově neutrální jméno Leslie.
Většinu času se Dominik ztotožňuje s mužským genderem, ale mívá období, kdy je pro něj ženskost přirozenější. Stane se tak, že jej můžete potkat v sukni nebo s výrazným make-upem, případně ho slyšet používat ženský rod.
Všichni tito lidé jsou smyšlení, ale kdyby existovali, spojovalo by je jedno – nejsou v souladu se svým biologickým pohlavím (jako cis lidé), ale mají to jinak, a jsou tedy trans*gender, zkráceně trans*. Jelikož je takovýchto lidí v populaci 1–5 % a mladí lidé bývají v otázkách genderu jednak otevřenější, a zároveň se jich to víc týká (období dospívání bývá významné pro hledání vlastní identity), považujeme za důležité vnášet téma genderové rozmanitosti i do Junáka. Abychom jako vedoucí byli poučení a respektující ke všem specifikům našeho členstva i ostatních vedoucích. Netýká se to samozřejmě jen sexuálních a genderových menšin, ale i ekonomického zázemí, etnicity nebo národnosti. Je důležité si obecně vědět rady s tím, jak vytvářet v oddílech a na kurzech bezpečné prostředí pro všechny.
Nebojme se toho
Pokud k nám na roverský tábor přijede člověk, jehož genderem si nejsme úplně jistí (např. střídá mužský a ženský rod nebo používá zájmeno my), hlavně se nesnažme ze situace vybruslit tak, že budeme vymýšlet krkolomné jazykové konstrukce, ve kterých nepoužijeme žádná slova s mužskou nebo ženskou koncovkou. A nedejbože abychom tohoto člověka radši ignorovali, abychom nezpůsobili faux pas! Je v pohodě se doptat, jak to daný člověk má, jak preferuje být oslovován*a a jestli má nějaké další potřeby, které bychom mu mohli zajistit.
Udělejme to ale diskrétně – ne každému je příjemné mluvit o své identitě před třiceti dalšími lidmi, které třeba vidí poprvé v životě. Tomu se říká outování – když queer osobu veřejně nutíme k tomu, aby mluvila o své orientaci nebo identitě, byť ona sama to třeba neměla v plánu. Pozor na to, nikdo není povinen veřejně zdůvodňovat, jakže to s těmito věcmi má! Vezměme si raději dotyčného stranou a dejme mu najevo, že nám záleží, abychom se my (jako vedoucí, celý kolektiv) i on*a cítili komfortně.
Pozornost bychom měli také věnovat tomu, jaké jméno nebo přezdívku daný člověk preferuje. Pokud má někdo ve skautISu jméno Adéla, ale představil se nám jako Alex, tak nad tím nespekulujme a přijměme to jako fakt. Používání bývalého jména trans* nebo nebinárních lidí se říká deadnaming, který pro ně může být nekomfortní nebo bolestivý. Tím, že se budeme držet jimi vybraného jména nebo přezdívky, dáváme najevo, že jejich identitu nezpochybňujeme a přijímáme je takové, jací jsou.
Dobrý tip může být taky zařadit otázku na gender do přihlášky na různé akce, stejně jako to děláme se stravovacími omezeními, případně s otázkou, jestli se daný člověk chce zúčastnit nedělní mše.
„A jaký rod používáš ty?“
V některých (spíš mimoskautských) kruzích se můžeme setkat s tím, že lidé při seznamování specifikují i svůj gender, respektive říkají, jaká používají zájmena. Tato praktika pochází z angličtiny, kde se gramatický rod projevuje hlavně v zájmenech, která používáme, když o člověku mluvíme. V češtině se to projevuje ještě víc – například v přídavných jménech (krásná – krásné – krásný) nebo slovesech (dělalo – dělal – dělala).
Pokud se mezi sebou seznamuje nový kolektiv, nemusí být na škodu tuto otázku zařadit, můžeme tím tak dát najevo, že se i nebinární nebo trans* lidé můžou mezi námi cítit dobře a chceme tak vytvořit prostředí, ve kterém jsou vítáni. Pokud bychom něco takového dělali na střediskové radě, kde se všichni dobře známe, mohlo by to působit spíš divně… I pokud však vytvoříme v oddíle bezpečné a otevřené prostředí, je důležité si uvědomit, že okolní svět je občas nastavený jinak. Zvláště dospívající skautující mohou narazit na překážky, ke kterým musíme být ohleduplní a musíme si všímat i toho, jak komunikují například se svými rodiči či kamarády. Pokud si všimneme, že skaut Michal používá v oddíle mužský rod, ale před rodiči je oslovován pouze jménem Michaela a mluví najednou v ženském rodě, zeptejme se jej přímo, který rod je bezpečné a správné používat před rodinou či jak jej podpořit. Jak může vypadat, když se někdo představuje i s preferovanými zájmeny a dalšími svými specifiky? Třeba takto: „Jmenuju se Nikola, moje přezdívka je Panda, ale už ji moc nepoužívám, tak mi říkejte spíš Nikčo nebo Nikol. Je mi šestnáct, jsem z Karviné a pomáhám s vedením smíšeného oddílu, konkrétně vedu družinu osmi benjamínků. Používám zájmeno ona/Používám ženský rod. Jsem alergická na včelí bodnutí, proto bývám docela vystresovaná, když jsou kolem vosy a včely a budu ráda, když mě na ně upozorníte.“
Je dobré si uvědomit, že to, jak se o věcech mluví, zásadně ovlivňuje i to, jak o nich přemýšlíme. A to, že slova v podobě nadávek, poznámek nebo urážek dokážou člověka pěkně zranit nebo aspoň rozladit, taky není žádné tajemství. Proto je dobré se svým slovníkem a výrazovými prostředky nakládat vědomě.
Když mluvíme o trans* skautujících, dávejme si dobrý pozor na to, abychom používali správný rod, a to jak před ní*m osobně, ale i když o ní*o něm mluvíme a on*a tam zrovna není. Nebojme se taky zasáhnout, když ho*ji misgenderují ostatní – ne nijak ostře, hlavně třeba u dětí to nemusí být ze zlé vůle. Spíše trpělivě vysvětleme, jak se situace má a že „Šišku jsme sice znali jako kluka, ale ona postupem času zjistila, že je holka – zároveň má ale ráda náš klučičí oddíl a chce v něm dál zůstat jako rádkyně.“
Když při vysvětlování pravidel dáváme příklady („no a když Petr běží s tím papírkem a Vašek ho chytne“), nepoužíváme třeba jenom mužské (nebo jenom ženské) příklady? Netrousíme stereotypní průpovídky, kterými můžou být děti nevědomky formovány? (Jako např. „Pochlap se.“, „Nebuď baba.“, „Velcí kluci přece nebrečí.“, „Judo ale není moc holčičí sport, co?“). Souvisí s tím i to, jaký pro naše členy a členky připravujeme program a jak mezi ně rozdělujeme práci – je dobré se zamyslet, jestli moc nepodléháme představám, že pro kluky a holky se hodí úplně jiné činnosti. I když naše vlčata milují fotbal, neznamená to přece, že by někdy neocenila zpívání nebo kreslení, jenom nás to možná nikdy při vymýšlení schůzky nenapadlo. A to, že holky by měly na táboře hlavně vařit a mýt nádobí a kluci chodit na dřevo a stloukat podsady, je doufám už dávno překonaná představa!
Na individuální přístup máme právo všichni!
Možná první věc, která vás napadla k tématu „transgender lidé ve skautu“, byly praktické záležitosti jako „kam bude chodit na táboře na záchod?“ nebo „jak to bude s převlékáním?“. Jako je to se vším, je důležité tyto věci nastavovat individuálně – pokud s námi jede například trans* účastnice poprvé na výpravu, dopředu jí můžeme popsat, jak klubovna, v níž se bude přespávat, vypadá a zeptat se jí, jestli má nějaké speciální potřeby, které by nás třeba nemusely napadnout. Je zároveň důležité si uvědomit, že každý člověk je jiný a nutnost převlékat se v místnosti plné lidí může jednomu trans* člověkuzpůsobovat úzkosti, kvůli kterým snad ani nepojede na výpravu, zatímco jiný se schová do spacáku a je úplně v pohodě.
Neplatí to ale náhodou u všech? Přemýšlení nad soukromím na akcích, psychickým bezpečím nebo třeba preferovanou variantou jména může být platné i v oddíle, kam nikdo trans* nebo nebinární nechodí a my „jenom“ chceme dopřát všem, aby se cítili dobře a zbytečně se nestresovali. Pokud jste jako vedoucí citlivý nebo citlivá k potřebám lidí okolo, začleňování trans* člověka by pro vás nemělo znamenat žádnou zásadní překážku!
Bořit (nejen) genderové stereotypy bychom neměli začínat, až když se někdo vyoutuje a my najednou nevíme, jak si s jeho novou genderovou identitou počít. Skautský oddíl může pro spoustu dětí znamenat ten nejlepší kolektiv, v němž se nachází (když to třeba doma nebo ve škole úplně nefunguje) a z něhož čerpají spoustu vzorců chování, ať už pozitivních, nebo negativních. My jako vedoucí můžeme toto využívat k aktivnímu budování kultury bezpečí a přijetí všech: Můžeme otevírat nezvyklá a na první pohled „dospělácká“ témata (ať už jde o válku na Ukrajině, nebo vyloučenou lokalitu za naším městem), protože děti je budou řešit tak jako tak. Prospěšné může být taky nabourávat standardní pohledy na svět a nabízet alternativní možnosti. Pokud se světlušky a vlčata baví o tom, jak by si představovaly svoji budoucnost, můžeme je podpořit v tom, že životních cest je velká spousta a záleží hlavně na nich, jakou z nich se vydají. A že u nás v oddíle je budeme mít rádi za všech okolností!
Slovníček
- pohlaví – souhrn biologických znaků, které odlišují ženy a muže, zejména odlišnosti týkající se pohlavních orgánů a reprodukčních dispozic
- gender – „sociální pohlaví“, nepopisuje realitu našich těl, ale to, jak je k nám přistupováno ve společnosti a v kultuře
- tranzice – proces přechodu na preferovaný gender (může jít jak o „sociální tranzici“, v rámci níž člověk začíná vystupovat jako nebinární nebo trans* osoba a začíná používat nové jméno, tak o „biologickou tranzici“, pod kterou chápeme braní hormonů, operace a jiné tělesné změny)
- coming out – v širším smyslu jde o označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svou menšinovou genderovou identitu nebo sexuální orientaci; v užším smyslu se používá pro okamžik svěření jiným osobám, případně veřejnosti; od tohoto taky sloveso (vy)outovat se
- transgender/trans* člověk – člověk, jehož skutečný gender se neztotožňuje s pohlavím, které mu bylo přiděleno po narození
- nebinární člověk – člověk, který se zcela nebo zčásti neztotožňuje s tím, že je ženou, nebo mužem
- cis člověk – člověk, jehož gender se ztotožňuje s biologickým pohlavím, které mu bylo přiřazeno po narození; ten, kdo není trans*
- intersex člověk – zastřešující pojem pro řadu netypických pohlavních variací, pohlavní znaky těchto lidí nejsou jednoznačně mužské či ženské
- LGBTQ+ – označení pro osoby s menšinovou sexuální orientací nebo genderovou identitou; zkratka znamená „lesby, gayové, bisexuálové, trans lidé, queer lidé a další“
- queer – zastřešující označení pro všechny, jejichž identita není heterosexuální nebo cisgenderová; může sloužit jako náhrada zkratky LGBTQ+
- * – v psaném jazyce značí škálu identit, rozšiřuje spektrum (hvězdička v programování a hlavně v dotazovacích jazycích znamená často „cokoliv“ nebo „kolikrát chcete“, lomítko naopak odděluje a připouští jenom muže a ženy)
- gender fluid – člověk, jehož gender se mění v čase, není stálý a nepředpokládá, že by se někdy ustálil
- transfobie – nepřátelský nebo i nenávistný postoj a chování vůči trans* lidem
- dead name/mrtvé jméno – jméno, které patřilo trans* osobě dřív; od tohoto taky sloveso deadnamovat
- misgenderovat/missovat – oslovovat někoho ve špatném rodě
Co neříkat
Tyto výrazy můžete někdy slyšet nebo číst, ale jsou nevhodné nebo škodlivé. Zkusme si vysvětlit proč.
- transsexuál – tento pojem odkazuje na fyzickou změnu pohlaví, po které ne všechny trans* osoby touží, nebo na sexuální orientaci, která s genderovou identitou nesouvisí
- „nechat se předělat“ – předpokládá, že všichni trans* lidé musí podstoupit tělesnou operaci a pak až je jejich tranzice dokončená, tak to ale není a mnohé trans* osoby po tělesných změnách ani netouží
- „ona byla kluk“ – i pokud byl někdo vychováván od dětství jinak, nemusíme na to upozorňovat, důležité je k dané osobě přistupovat tak, jak je jí to příjemné dnes
- „je to teď takové moderní“ – naznačuje to, že být trans* je rozhodnutí nebo nějaký rozmar; zpochybňuje identitu daného člověka
Další zdroje k trans* a LGBTQ+ tematice:
- Transparent, organizace zaměřující se na trans* témata; organizuje setkání, podpůrné skupiny, workshopy, poradenství… jsmetransparent.cz
- QTY, bezpečný prostor pro setkávání queer a trans mladých lidí linktr.ee/QTY.CZ
- S barvou ven, pomoc s coming outem sbarvouven.cz
- TakyTrans, spolek soustředící se na trans*, nebinární a genderově nekonformní osoby
facebook.com/TakyTrans - V Tranzu, kanál trans* youtuberky Lenky Králové, na němž otevírá queer témata youtube.com/VTranzu
- Transistorie, podcast o trans* lidech a trans* identitě napříč historií bit.ly/podcast-transistorie
- Stránky genderové lingvistky Jany Valdrové, můžete tam najít např. i ověřený seznam genderově neutrálních jmen valdrova.cz
- Trans*, krátká dokumentární série o životech trans* lidí v Česku a na Slovensku stream.cz/trans
Zkušenosti trans* a nebinárních skautujících
Reakce mé družiny na to, že jsem nebinární, byla skvělá. Vytvořili pro mě místo, kde jsem oslovován správnou přezdívkou a zájmeny, a berou mě jako toho samého člověka, kterého znají už několik let. Než jsem se vyoutoval celé oddílové radě, trvalo to další rok. Proč tak dlouho? Protože jsem se bála jejich prvotních reakcí a toho, že mě nepřijmou takového, jaký jsem. Ani oni neměli žádný problém. Přijetí daného člověka je pro všechny strany ohromně důležité a je prvním krokem ke všemu dalšímu.
Leo B., rádcující u družiny vlčat a světlušek
Ve třinácti letech jsem si uvědomil, že se necítím komfortně ve svém těle. Ve skautu se to začalo projevovat malými krůčky – v celotáborové hře jsem hrál muže, a tudíž mluvil jako muž, v reálném oddílovém životě se snažil mluvit neutrálně – vyhýbal jsem se slovům s ženskou i mužskou koncovkou. Přezdívku jsem si změnil na klučičí. Jediná vedoucí, která o tom věděla, mě v tom podpořila, neboť sama byla v LGBTQ+ komunitě a věděla, jak moc těžké to může být. Ostatním ve družině jsme společně vysvětlili, že se necítím být za jedno se svým tělem a že bych si přál, aby mě brali jako muže. Vzali to úplně v pohodě. Děti, které jsem vedl, byly ještě asi moc malé na to, aby chápaly souvislosti, a tak jsem prostě začal mluvit v mužském rodě a ony to vzaly. Po pár letech, kdy jsem s rodiči dětí komunikoval výhradně v neutrálních slovech a mužskou přezdívkou, jsem oficiálně změnil jméno a začal komunikovat mužsky.
autor si nepřál zveřejnit svoji identitu
Jakožto nebinární skaut mám za sebou několik coming outů v různých skupinách, ale mezi skauty mě vždycky všichni přijali bez problémů. Už poněkolikáté taky pořádám na našem táboře něco, čemu říkáme duhový pokec, kde si vysvětlujeme některé pojmy, ale hlavně si povídáme o tom, co dnes znamená být součástí LGBTQ+ komunity a o (ne)rovnostech ve společnosti. Moje zkušenost je zatím jen a jen pozitivní – mluvit s mladšími skautujícími o queer tématech je potřeba, z osobní zkušenosti totiž vím, že to vždy někomu pomůže.
Charlie, oddílový rádce
Ač bych na první pohled zapadla spíš mezi holky, spokojeně vedu už pátým rokem čistě klučičí oddíl, v kterém jsem také vyrostla. Svou identitu jsem před skautskými kamarády poměrně dlouho tajila a zpětně toho lituji, jejich reakce byla totiž ukázková. Na své cestě jsem se bohužel nesetkala jen s pochopením, a to zejména ze strany rodičů našich členů. Po mém coming outu se strhla lavina velmi nepříjemných e‑mailů, které jsme museli jako vedení řešit. Celá situace nakonec vyústila ve společné setkání nás vedoucích a rodičů, na kterém jsem si mimo slov podpory vyslechla i teze o nakažlivosti trans * identity, přirovnávání mě k drogově závislým… Smutnou pravdou je, že jsme skrze tuto situaci přišli o několik členů a jednoho vedoucího, ale tomu se bohužel při zachování skautských hodnot nedalo zabránit.
Tompi, vedoucí 168. oddílu Mayů Praha
