Znáte ten pocit, když vás pohled do plamenů ohně nutí přemýšlet? Mě třeba o to víc, když je to slavnostní oheň, zapálený loučemi vonícími smůlou.
V létě jsem u takového ohně seděla. Poprvé za dvacet let svého skautování jsem nebyla na táboře se svým domovským střediskem. Kvůli stěhování jsem byla nucena ho opustit. Ale mohla jsem se stát součástí tábora oddílu z místního moravského střediska a zažít rituály během něj. Vůbec jsem si zde nepřipadala jako cizinec. Naplňovala se totiž jedna z věcí, o kterých má skauting být – spojovat lidi.
A jedněmi z nástrojů, které spojují, jsou právě rituály a tradice. Díky společným rituálům se cítíme být součástí skupiny. Tím, že se opakují, jsou také pevnými body, které nám dávají jistotu a něco, na co se můžeme spolehnout. Upevňují rovnováhu nebo naopak dokážou vyvolávat změny. Díky nim cítíme vzájemnost, sounáležitost a skrze ně mohou být předávány oddílové hodnoty.
Rozdílnost může značit jedinečnost
Rituály a tradice nás provází na celé naší cestě, ať už skautské, nebo životní. Jsou to důležité prvky lidské kultury. Mohou být jednoduché (podání ruky) nebo složité (slavnostní oheň na konci tábora).
Rozdílná je také tradice uspořádání některých oddílů. Díky tomu, že jsem teď v úplně jiném koutu České republiky, mám možnost porovnávat tradice ze svého podřipského kraje s těmi zdejšími moravskými.
Moravské oddíly jsou zpravidla mnohem větší než oddíly v mém domovském středisku. Je to proto, že mnoho z nich není odděleno věkem a pohlavím. Věkové kategorie jsou odděleny družinami.
Naopak u mě ve středisku bylo obvyklé oddíly striktně dělit podle věku i pohlaví, takže vlčata, světlušky, skauti i skautky měli každý svůj oddíl. Schůzky v týdnu byly oddílové a pokud dítě dorostlo do patřičného věku, bylo předáno do dalšího oddílu věkově nad ním.
Každý oddíl, ať už je odkudkoli, má své originální rituály. Jinak v něm probíhají slibové ohně, jinak přechodové rituály, jinak zasvěcení do oddílu apod. Jedni jezdí na oddílový tábor, jiní na střediskový. Právě ona variabilita struktury oddílů a specifických oddílových tradic a rituálů je to, co dělá každý oddíl jedinečným.
Přechodové rituály
Přechodové rituály jsou velice důležité. Pro dítě je přechod do nového oddílu stejný milník, jako dostat občanský průkaz. Je to přechod do nového prostředí, ač ve stejné lokalitě a stejné klubovně. Noví členové oddílu, noví vedoucí, opuštění zaběhnutých návyků a odloučení od kamarádů, kteří nepřechází s nimi. Pro děti to může být stresující. Přechodovými rituály můžeme tyto nežádoucí faktory snížit a ulehčit dětem náročnou změnu.
U nás předávání mezi oddíly provázely podzimní přechodové rituály. Skautky se potkávaly na louce nebo v lese, kde stávající členky vítaly nově příchozí ze světlušek. Skauti jezdili každoročně spát do skal pod převis. Využívali skalních útvarů k pověstné lesní tělocvičně. Tím zkoušeli tělesnou i psychickou odolnost nováčků z vlčat.
Noví roveři a rangers skládali zkoušku Pěti prstů. Ta například obsahovala uvázání osmi základních uzlů (může se to zdát jako banalita, ale věřte mi, že spousta z nás strávila nejedno táborové odpoledne lámáním si hlavy tím, jak se to jenom vázalo) nebo splnění dvou stupňů ze střediskové odborky Outdoor specialist, odborky vytvořené pro rovery a rangers.
Posledním úkolem byla výzva. Jediná ze zkoušek Pěti prstů, kterou měl každý jinou. Formu výzvy členové kmene vymýšleli nováčkům na míru. A tak se u nás před vstupem do kmene strkaly ruce do sklenic s pavouky, slaňovalo se ze skály se zavázanýma očima nebo se dva dny mlčelo.
Přechodové rituály jsou nástroj k tomu, aby se nováčci cítili vítaní v novém oddíle, aby se cítili být součástí skupiny. Tyto rituály by měly tvořit bezpečné prostředí pro tuto náročnou změnu.
Táborové tradice a rituály
Tábor je ideální místo pro realizaci rituálů. Děti jsou v prostředí, ve kterém se lépe učí novým znalostem a lépe vnímají poselství rituálů.
Každý tábor má své jednoduché rituály, které určují harmonogram dne. Děti pak mají lepší orientaci v čase a vědí, co je čeká. I táborové maličkosti, které mnoho z nás dělá automaticky – budíček, rozcvička, nástup a specifické zahájení dne, společné jídlo s písní nebo modlitbou, specifické zakončení dne – jsou rituály nebo tradice.
Součástí snad každého tábora jsou pak i rituály náročnější – jak na přípravu, tak na čas. Mám na mysli například přípravu nováčků na slibový oheň, slibové ohně nebo jmenování nového vedoucího oddílu.
Některé tradice na táborech mohou být zábavné. To je třeba každovečerní tvorba pokřiku, který shrnuje uplynulý den. (Družina Hnědá šestka: „Fusky jsme si čistili a do vody skočili, pálili jsme ohníčky, opékali špekáčky. S rodičema kecali, když konečně odjeli, zásoby tu nechali.“). Další slavnostní – to může být zmíněné předávání vedení oddílu u ohně. Jiné praktické – tradice polních mší na táborech u věřících oddílů.
Chtěli byste rozšířit škálu vašich rituálů a tradic na táboře a nevíte, kde hledat inspiraci? Toužíte navázat na některý ztracený oddílový rituál? Pokud máte k dispozici staré kroniky, zkuste se do nich podívat a prolistovat je. Třeba v zápiscích z táborů najdete nějaký inspirativní rituál nebo tradici, který použijete a přetvoříte v nový. Pokud nemáte přístup ke kronikám, můžete zkusit vyzpovídat vaše oldskauty. Fantazii může také pomoci navštívení tábora oddílu z jiného střediska.
Zkoušky Orlích per
Jedna z dalších legendárních táborových tradic je plnění zkoušky Orlích per. Jestliže je přechod mezi oddíly něco jako dostat občanský průkaz, tak splnění zkoušek Orlích per bych přirovanala k dosáhnutí zletilosti.
„Orláky“ byly právě to, co jsem mohla na letošním táboře plnohodnotně srovnávat. Některé oddíly tuto odborku zachovávají jen proto, že ji plní všichni. Tak jsem to ve svém oddíle měla já. Jen jsem si ji odškrtla a při jejím plnění jsem se nad ní nijak do hloubky nezamýšlela. Naopak v oddílu, jehož tábora jsem byla zde na Moravě součástí, jsou Orlí pera brána jako čest. Potenciální plnitele vybírá vedoucí a nabídne jim možnost tuto odborku plnit.
Další odlišnost je v samotném pojetí plnění odborky. Tedy buď dojde ke zjednodušení odborky na mlčení, hlad a 24 hodin mimo tábor, nebo probíhají celé setonovské verze s indiánským úvodem náčelníka, respektive vedoucího oddílu, psaním deníku, nočním bděním, půlnoční hlídkou, zkouškou přenocování, zkouškou osamění a zkouškou mlčení a hladu. Na konci úkol vyřezat si svou hůl. Ukončení večerním rituálem a poslední zkouškou – třemi symbolickými ranami vyřezanou holí.
Může se to zdát zbytečné, ale právě ta správná atmosféra, provedení a vedení dělá rituál rituálem.
Když použiji příkladu Orlích per – pokud si budete vy jako vedoucí rituálu vážit, budete k němu přistupovat zodpovědně a neuděláte z něj jen „prázdný obal“ bez obsahu, bude si ho pak vážit i plnitel odborky a bude lépe a plně vnímat jeho smysl.
Oprašovat staré nebo tvořit nové?
Obojí! Navazování na zaniklou tradici může být skvělým programem pro družinu nebo oddíl. V bývalém středisku se podařilo, díky prostudování starých kronik a poslechnutí si vyprávění našich oldskautů, najít jméno zapomenutého a zaniklého oddílu skautek a navázat na tradici jeho působení se jmény a znaky původních družin.
Naposledy jsem se s tvořením nových tradic a rituálů setkala při vedení kmene roverů. Několik tradic bylo již v kmeni zaběhnutých. Pro každý slib jsme hledali vždy nějaké výjimečné místo – opuštěný kostel, hřbitov na vrcholu kopce, plochou skálu uprostřed lesa. Nováček přestupující do kmene si vymýšlel slib sám. Významným symbolem se stala pasovací hůl. Nováček poklekl a vedoucí kmene mu pokládal pomocí této hole na jedno rameno jeho práva a na druhé jeho povinnosti.
V době, kdy jsem pak kmen vedla, jsem k těmto tradicím přidala ještě rituál před samotným slibem. Na připravené cestě lemované loučemi nováčka čekaly tři zastávky. Zastavení u vedoucího oddílu, od kterého přecházel. Ten zhodnotil jeho dosavadní cestu a popřál štěstí do dalších skautských kroků. Poté zastavení u vedoucího střediska, který měl nováčka navést k zamyšlení nad dalším směřováním v jeho skautském životě. Poslední zastávkou jsem byla já, nová vedoucí, abych ho přivítala do kmene.
Společná účast na rituálu podporuje soudržnost v oddíle, proto se slibu účastnili jak nováčci, tak členové kmene. Stejně tomu bývá i u skautských slibů. Může to být společné téma, o kterém budete diskutovat, a později na něj společně vzpomínat.
V průběhu let jsem v plamenech slibových ohňů (a nejen těch), kterých jsem byla součástí, hledávala odpověď, jaké rituály a tradice se mohly nebo jsem mohla dělat jinak, lépe. Přemýšlela jsem nad jejich důležitostí, přece jenom byly jedním z nejdůležitějších výchovných prvků, které jsem jako vedoucí měla k dispozici.
Nicméně, je třeba si dávat pozor na to, jak s tímto prvkem pracujeme.
Nástrahy rituálů a tradic aneb Na co si dávat pozor
Symboly jsou znaky rituálů a jsou také tím, co může rituál a tradice podpořit. Ať jsou státní a oddílové, nebo například indiánské. Je však potřeba s nimi pracovat správně. Symboly obsahují určité sdělení. Pro správnou interpretaci a používání při rituálech je potřeba toto sdělení znát. Jinak se znak oddílový nebo státní stává pouhým obrázkem, pouhým výtvarným prvkem.
Pokusím se vám to popsat na příkladu. Jedním ze sdělení může být historie roverské pasovací hole z mého bývalého kmene. Historie to je veselá i smutná. A je potřeba vyprávět obě dvě. Hůl byla svědkem dvou ze tří zakázání Junáka. Povedlo se ji utopit v hlubokém lomu a následně snad se vším štěstím světa najít. Bez znalosti toho, k čemu tato hůl slouží a čeho všeho byla svědkem, je to jen pouhý klacek, kterým vás vedoucí kmene škrábe při slibu na ramenou. Právě plné pochopení tohoto symbolu vede k odpovědnému chování ve využívání svých práv a plnění svých povinností. A naopak neznalost sdělení určitého symbolu může pak vést k trapným situacím, k nepochopení symbolu nebo až k jeho dehonestaci. Neznalé malé vlče nám s ní málem zatopilo v kamnech, když se po navlhnutí po vydatném lijáku sušila u kamen.
Je dobré dávat si pozor i na to, co rituálu předchází. Táborové karaoke před slavnostním ohněm nenavodí u dětí správnou atmosféru. Také na to, jak samotný rituál probíhá, a jak se při něm chovají autority. Pokud se ten, který vede rituál, směje a dělá nevhodné grimasy, nemůžete očekávat, že si děti budou rituálu vážit a vnímat ho správně. Mnohdy opomínané, avšak stejně důležité je i to, co po rituálu následuje. Ne vždy je to možné, ale nejlepší je, když nenásleduje nic. Proto je dobré zařazovat složitější rituály na konec dne, aby si mohl každý jedinec prožitek z nich zpracovat sám před usnutím.
Nepodceňujte ani samotnou přípravu rituálu. Věnujte dostatečnou pozornost jednak tomu, proč a s jakým výchovným cílem rituál vytváříte. Pak také tomu, pro koho je vytvářen, tak aby mu daná věková kategorie porozuměla a naopak jim nepřipadal infantilní. Dále co má být jeho obsahem, o čem má vypovídat a zda se můžete opřít o nějaký stávající rituál nebo tradici. V neposlední řadě také to, jaké symboly k němu budete používat, ať už nějaké z tradičně používaných, nebo si vytvoříte úplně nové.
Velice nebezpečné je opomíjení psychické bezpečnosti účastníků rituálů. Myslete na to, aby se při rituálu nedělo nic, co by bylo někomu nepříjemné. Nic, co by mohlo někoho ponížit nebo traumatizovat.
Být součástí (celku)
Některé tradice a rituály jsou protkány celým skautingem a máme je se všemi společné. Spojují nás napříč hnutím. Jiné spojují uvnitř oddílu. Jsou něčím stálým a trvalým. Jsou nástrojem k předávání hodnot oddílu nebo správných prožitků.
Mnoho tradic a rituálů se váže k historii. Ta vytváří oslí můstek k minulým generacím, k oldskautům, od kterých je třeba se učit. Předávají svědectví, z čeho váš oddíl nebo středisko vzešlo, o co se daná tradice nebo rituál opírá.
Rituály a tradice jsou nástroje, které ukazují jedinečnost a spojují skupinu, jež se rituálu účastní. Tuto jedinečnost a variabilitu tradic a rituálů respektujte, snažte se jí porozumět a třeba se i nechte u jiných oddílů inspirovat.
Vyhraďte si při příští oddílové radě čas na to zamyslet se společně nad vašimi rituály a tradicemi. Nebo na další družinové schůzce zkuste vymyslet nějaké nové, oprášit zapomenuté či zdokonalit již zaběhnuté.
Pomocné zdroje: gewiki.cz/Rituály_skautského_tábora
