Jak jsi začal s vedením oddílu?
Oddíl jsem převzal před třemi lety. Byl jsem „nabušený“ takovými těmi cool věcmi, jako je vnitřní motivace, kritické myšlení, stezky, odborky, družinový systém. Těšil jsem se, jak je v oddíle, který byl v té době spíše turistickým než skautským, zavedu a budu nejlepším skautským vedoucím nejlepšího skautského oddílu. Ale postupně jsem si začal uvědomovat, že vlastně žádné z těch věcí nerozumím do hloubky, a nechával je vyšumět. Asi po půl roce zbylo vlastně už jen rozdělení do družin.
Takže zůstal jen družinový systém?
Družinový systém to ještě nebyl – kluky jsem sice do družin rozdělil, ale program jsem pro ně chystal sám, případně jsem jim dával zadání. Stále to byl spíš můj oddíl rozdělený do družin než jejich družiny. Přemýšlel jsem, jak to udělat, aby kluci místo připraveného programu nedělali „borčus“ a abych je nemusel nutit do mytí nádobí, když je to přece něco, co dělají pro sebe. Ptal jsem se, proč jsem pro ten oddíl ochotný dřít a oni ne. Přemýšlení nad svojí motivací mi dost pomohlo pochopit motivace kluků. Já jsem na rozdíl od nich chápal oddíl jako něco svého, jako něco, co buduji. A tento vztah k oddílu jsem se rozhodl probudit i v nich. Začal jsem chápat, že se musím naučit rozumět jejich vnitřní motivaci. Hledat v nich to dobré a živit to.
Družinový systém je v tomto velmi mocný nástroj – alespoň jsem zatím nic mocnějšího neobjevil. Je to prostředek, který pomáhá naplňovat poslání skautské výchovy, vychovávat z dětí odpovědné, sebevědomé a spokojené osobnosti. Pomáhá vytvářet přirozené a bezpečné prostředí, kde se nebudou bát udělat chybu a které jim umožní stále hledat a překonávat hranice jejich možností. Tomu všemu nejlépe odpovídá družina: malá parta, ve které se všichni dobře znají a dobře si rozumí.
Takže teď už kluci „borčus“ nedělají?
Ale dělají. Je přece přirozené, že kluci běhají po lese, lezou po stromech a něčím po sobě hází. Ne sedět na zadku a poslouchat výklad: dusit v klucích divokost je marná snaha. I já jsem kluk a baví mě běhat po lese, živím chlapce i muže v sobě. Takže když dělají „borčus“, už nemám snahu je hned zastavit. Někdy se k nim s chutí přidám – nebo je k tomu i strhnu. Ale nemáme už konflikty, když je třeba něco udělat, a nevymlouvají se, že toho někdo udělal méně. Letos jsme stavěli nový tábor a všechno jsme stavěli společně. Až po příjezdu jsme vyráběli tyče na týpí, poprvé jsme si nepřivezli plechová kamna, ale kluci je sami postavili z jílu a cihel. Odjel jsem na víkend na svatbu a když jsem se vrátil, kamna stála.
Jak tedy pracujete s vnitřní motivací, kterou jsi dříve zmínil?
Když jsem do toho pronikal, vypadalo to třeba tak, že družina dostala na výpravě dvě stovky a hodinu času, aby nakoupila na sobotní oběd a nedělní snídani. Z nakoupených surovin pak společně uvařili pro oddíl. Ale bylo to pořád takové napůl. Nakupovali, protože jsem jim to řekl, vařili tehdy, kdy jsem jim to určil. A tak jsme postupně ty úkoly začali rozvolňovat a zapojovat kluky víc do organizace. Teď už klukům prakticky nic nenařizujeme ani nezakazujeme. Na všem se s nimi domlouváme a do spousty věcí jim vůbec nemluvíme. Poskytujeme jim hodně volnosti a prostoru. Snažíme se jim být dobrými vzory a hodně je inspirovat. Když letos přišli na táboře s otázkou, zda mohou stavět schody dolů k řece, naše odpověď byla: Proč ne?
A může oddíl dobře fungovat, když se vzdáváš kontroly?
Musel jsem se vzdát svých představ o dokonalém skautském oddílu, o dokonalé družině. Musel jsem zahodit představu, že je mým úkolem naučit kluky nějaký objem skautských znalostí a dovedností. Zjistil jsem, že mnohem cennější je, když v nich probudím touhu učit se sami. Když jsem s jedním rádcem naposled probíral přípravu jeho schůzky, řekl mi, že budou s kluky chystat družinovou výpravu. Pojedou na Báru (naši oddílovou základnu), tam si večer pustí nějaký film a přespí tam, druhý den pak půjdou trénovat stavbu stanu na čas. Dřív by mi přišlo, že to není dost dobré: copak film na výpravě je skautský program? Dnes respektuji, že je to v rámci jejich družiny jejich výběr programu. A mám radost, že se sami rozhodli postavit stan na čas.
Opravdu vždycky sami vymyslí smysluplný program?
Ono možná není tak důležité, jestli dělají smysluplný program. Možná je hodnotnější, když spolu dělají „borčus“ jako družina, než když dělají zajímavý program, ale nebaví se spolu. Naše družiny se k tomu smysluplnému programu postupně propracovaly – nejdřív spolu kluci jen trávili čas, později se začalo objevovat víc a víc prvků, které je nějak rozvíjejí. Myslím si, že to nejdůležitější je pěstování vztahů, kamarádství a přátelství, které tu družinu drží pohromadě a budují sounáležitost k oddílu. A pak je otázka, co to je smysluplný program. Pro kluky z města, kteří celé dny sedí zavření ve škole, má smysl hlavně lítání na louce a lezení po stromech. Vždyť to skvěle rozvíjí sílu a obratnost.
Jak to vypadá třeba na táboře?
Z celých tří týdnů letošního tábora jsme strávili sotva čtvrtku organizovanými aktivitami. Spoustu času jsme stavěli a vařili. A ten zbylý čas měli kluci pro sebe. Někdy jen lítali po louce a lezli po stromech, ale jindy třeba vzali kytary a ukulele a začali se navzájem učit na ně hrát. Skauting stojí na vztazích, zážitcích a vzorech, ale ty nevznikají v organizovaných programech. Mám pocit, že to byl nejskautštější tábor ze všech, co jsem kdy zažil. Bylo na něm dost prostoru pro osobní rozvoj a budování vztahů, a my jsme opravdu viděli u kluků posun. Naučili se postavit týpí, kamna, uvařit pro celý tábor, včetně plánování nákupu potravin. Své neshody si v družinách řešili samostatně, nás k tomu nepotřebovali.
Ve skautském věku se nejvíce rozvíjí osobní odpovědnost a čím více z ní vezmu jako vedoucí na sebe, tím méně ji rozvíjím u dětí. Dobře poznají, zda jim svěřujeme skutečnou důvěru.
„Největší radost mám, když kluci přijdou s nápadem, který jsem sám nevymyslel. Nebo když mi odporují. Je to signál, že mě berou jako parťáka, a ne někoho, koho musí poslouchat.“
Jak funguje řízení vašeho oddílu?
Oddíl řídí oddílová rada, ve které jsou jak vedoucí, tak rádci. Scházíme se jednou měsíčně na celý den. Dopoledne se radíme a plánujeme. Klíčové je, že všechno plánujeme opravdu společně s rádci – ne že je postavíme před hotovou věc. I tábor připravujeme společně. Pak společně vaříme oběd, to je opravdu důležité, protože si můžeme nezávazně pokecat, poznat se, jsme spolu rádi. Odpoledne pak věnujeme vzdělávání se (tedy rádců i vedoucích). Hodinu se věnujeme měkkým dovednostem – například motivaci, koordinaci družiny nebo komunikaci. Další hodinu pak skautské praxi. Celodenní rady přinášejí dva benefity. Trávíme spolu čas (což nás baví) a neodcházíme domů se spoustou úkolů (což nebaví asi nikoho).
Co ostatní kluci v družinách? Zapojují se nějak do plánování?
Výstupy z oddílových rad představujeme na oddílových kruzích, které se konají jednou za měsíc v rámci oddílové schůzky. Starší kluci mívají k plánům a cílům připravených oddílovou radou občas i nějaké podněty. Kromě toho máme jednou za čas oddílový sněm, což je větší prostor v rámci výprav. Sněmy nemají připravenou agendu, tu vymyslíme s kluky na začátku. Po prvním sněmu nám kluci řekli, že by chtěli sněm delší, tak jsme udělali celodenní na táboře. Na něm jsme se třeba dohodli, že bychom chtěli udělat více společných výprav s jinými oddíly, i mimo naše středisko. Demokracie v oddíle musí být skutečná. Kluci snadno poznají, zda jejich hlas opravdu může změnit něco v oddíle. Pokud chci v oddíle otevřít rozhodování o klíčových věcech, musím být připraven vzdát se vlastních představ a přijmout za vlastní i rozhodnutí, které bych si já osobně nevybral. Pokud to neudělám, nebude oddíl nikdy jejich – budou jen chodit do oddílu, který zůstává můj.
Výstupy ze sněmů, oddílových kruhů i půlroční cíle Stopaři zaznamenávají na veřejně přístupný web nazvaný Stopařský pelíšek: stopari.skauting.cz/pelisek.
Jak funguje v takovém formátu například plánování tábora?
Na oddílovém sněmu jsme vybírali téma táborové hry, s oddílovou radou jsme připravili cíle rozdělené do tří oblastí – družinového systému, duchovního rozměru a individuálního rozvoje. Připravili jsme i poměrně detailní harmonogram tábora, ale nefixovali jsme se na jeho dodržení. Brali jsme jej spíš jako zdroj námětů k činnosti. Stavbu jsme naopak kromě zajištění a dopravy materiálu neplánovali skoro vůbec. Přijeli jsme na zelenou louku, složili materiál a nechali kluky, ať rozhodnou, kde co bude stát. Stavba trvala hodně dlouho, byl jsem z toho dost nervózní. Jeden večer jsem se o tom bavil se svým oddílovým rádcem, ten se rozhlédl po louce a řekl: „A já mám pocit, že jsou všichni spokojení,“ a já si uvědomil, že má pravdu. Byli spokojení, přestože z toho všeho stavění byli tak unavení, že jsme nakonec ani nezastřešili kuchyň. Stoly, lavice, kamna, pulty, všechno jsme měli, jen střechu ne. Přezdívali jsme tomu kuchyň v kabrioletu. Naštěstí pršelo za tábor jen jednou, a to jsme uvařili v týpí.
Na táboře jsme chtěli dělat táborové kruhy, na nichž jsme s kluky měli řešit chod tábora. Před prvním kruhem jsme se však shodli, že tábor je vlastně natolik jejich, že by tam nebylo co řešit. Mně to přišlo skvělé – jeden z nástrojů na zavedení demokracie v oddíle už najednou nebyl třeba.
Jak tě tak poslouchám, asi máte pěkně našlapané rádce, na které je opravdu spoleh
Naši rádci jsou obyčejní čtrnáctiletí kluci. Nikdy nemuseli nic plánovat, něco si připravovat déle jak den dopředu. Večer si udělají úkoly a tím to pro ně hasne. Nikdo od nich nikdy nechtěl větší zodpovědnost nebo time management. A popravdě – kdybys chtěl po mně, abych ti vždycky v neděli večer poslal přípravu na schůzku, také bych to nezvládal. Tak to nemůžu chtít ani po nich. Stává se, že z chlapce uděláme rádce a bez větší podpory na něj navalíme hromadu povinností. Zapomínáme, že to jsou pořád čtrnáctiletí kluci. Přitom je rádce zásadní pilíř družinového systému.
Podpora rádců u nás stojí hlavně na dvou věcech. První z nich je patron, kterého má každý rádce. Ten si s ním volá před schůzkou a probírá s ním, co plánuje a jestli nepotřebuje s něčím pomoci, jak proběhla minulá družinovka a co na této udělá jinak. Popovídat si s rádci je rozhodně lepší, než je nutit vyplňovat nějaké hlášenky ze schůzek. Snažíme se o to, aby rádce nepřipravoval program družinovky sám, ale aby do toho zapojil i kluky z družiny. Rádce má být spíš koordinátor, který to celé dává dohromady.
Druhý je vzorová družina vedoucích, jíž jsou rádci součástí a v níž s námi mohou prožívat atmosféru dobře fungující družiny se silným družinovým duchem. Není to nic umělého. S ostatními vedoucími jsme výborná parta a náš družinový duch je opravdu silný. Rádcům pak nemusíme vysvětlovat, co to ten družinový duch je. Sami to s námi zažívají. My se jim akorát snažíme pomoci to vybudovat v družinách.
Co bys doporučil vedoucím, kteří chtějí nastavit v oddílu funkční družinový systém?
Za prvé: uchovat si nadhled. Být schopen hodnotit oddílový život z odstupu. Mít vizi a oddíl k ní směřovat. Za druhé: vést lidi. Dělat z kluků a holek rádce, z rádců vedoucí, z vedoucích vůdce. Za třetí: rozvíjet svoji vlastní osobnost. Pokud chci někoho rozvíjet, musím pracovat i sám na sobě. Jinak nebudu rozumět tomu procesu. Krom toho musím jít příkladem. Tak polovinu energie, kterou investuji do vedení oddílu, vlastně investuji do práce na sobě. Snažím se dostat pod kontrolu svůj perfekcionismus a kritičnost a rozvíjet empatii a pozitivní myšlení. Mimo to hodně čtu, teď se učím pořádně plavat, chodím na hodiny akordeonu.
Abych byl těchto tří věcí schopen, těžko se mohu zabývat jen běžnými provozními povinnostmi, jako je příprava schůzek, výprav nebo táborového programu. Z taktického hlediska mám být ten nejpostradatelnější v oddíle. Ale to neznamená, že program vůbec nechystám.
Dominik Bláha – Nik
Vyrostl ve skautském oddíle v Kralupech nad Vltavou. V devatenácti letech založil roverský kmen. Působil na čekatelském kurzu Odyssea. Po pěti letech se vrátil do svého oddílu a ujal se jeho vedení. Je lektorem workshopů o družinovém systému, které pomáhají oddílům nalézt cestu k mnohdy zapomenutému dílku v mozaice skautské výchovné metody. Rád leze po stromech, přesvědčit se o tom můžete na kurzu Lanáč, kde je instruktorem. Ač ho živí programování, duší je filozof po tatínkovi.
Tímto rozhovorem představujeme jednu z podob družinového systému – ale ne jedinou. Sleduj web ds.skauting.cz a přihlas se na workshop! A čti rozhovory s dalšími lektory, které budou vycházet na stránkách skautských časopisů.
