Téma: úvaha

Proč ve skautu nerůst

Foto: Zuzana Havlínová - Pipla

Svolat oddílovou radu, na které bychom měli vyhodnotit vzdělávací cíle za posledního čtvrt roku. Odepsat paní Tiché ohledně toho, jak je to u nás v oddíle s benjamínky. Prostudovat si nové odborky a zamyslet se, jak bychom s nimi mohli pracovat na táboře.

Vnitřní (ne)růstová rozpolcenost

Jako jednotlivec, kterému toho skautování v životě opravdu hodně dalo (ať už jde o přátele, zkušenosti, zážitky i body do CV), mám radost za každé dítě, které tuto příležitost dostane taky. Za každé město nebo každou vesnici, kde vznikne nový oddíl a za každého mladého vedoucího, který díky novým kurzům nemusí čekat tři roky, než se dostane na čekatelky nebo vůdcovky. Zároveň mám i perspektivu bývalé vedoucí oddílu a instruktorky na kurzu a znám nároky, které dokážou klást formální povinnosti, okolí i vlastní očekávání.

Růst prostě budeme, takový je aktuální trend, jak píše Učeň v úvodním článku. Existují samozřejmě podpůrná opatření (pomoc s financováním rekonstrukce klubovny, koučování pro vedoucí nebo nejrůznější publikace a metodiky), která Junák nabízí, i tak si ale dokážu představit, že tohle všechno dokáže být pro vedoucí naopak zahlcující. Odevšad na ně pomrkává predikce o neustále vzrůstajícím zájmu dětí, do toho se hrnou těžká témata, jako je psychické zdraví, válka, covid, LGBTQ+ identity nebo klimatická krize, která v činnosti taky nemůžeme ignorovat. A ve společnosti je přece normální „myslet i na svůj osobní rozvoj“, ať už je tím myšlena každodenní meditace, pravidelné čtení či sport nebo tlak na dodělání vysoké školy.

Jedním ze způsobů, jak o této situaci přemýšlet a aktivně se s ní vypořádat, může být nerůst. Pojďme se podívat na to, o co jde a jaké nástroje nabízí.

Foto: Marie Hynštová – Skřítek

Troška teorie

Jde ho vnímat jako filozofický či politický směr, životní styl nebo sociální hnutí. Případně od všeho trošku. V jeho základu ale stojí kritika neustálého hnaní se dál a výš. Popsání toho, co neřízená výroba nových věcí a produktů a maximalizování zisku způsobuje jak přírodě, tak lidem a jejich společenstvím. A to těm vyskytujícím se na obou stranách výrobního řetězce, jak u továrního pásu nebo na avokádové plantáži, tak v uličce supermarketu.

Slovo nerůst v některých může vzbuzovat negativní pocity. „To mám stagnovat a spokojit se s průměrnými věcmi nebo výsledky?“ mohl by se leckdo zeptat. Nerůst (respektive klidně i „odrůst“, což by bylo věrnější původnímu anglickému názvu degrowth) by však podle této vize měl především zastavit současný ekonomický model závislý na neustálém zvyšování hrubého domácího produktu, který je považován za hlavní ukazatel prosperity a mnohdy i kvality života. Nerůst se snaží pojmenovávat systémové příčiny společenských krizí a nerovností a různými způsoby a na různých úrovních je narovnávat. Byť třeba jen tím, že si jeho zastánci budou mezi sebou pojmenovávat, jaké škodlivé vzorce chování nám konzumní logika vštěpuje. Taky se je snaží nabourávat a vést k tomu i svoje okolí, ať už jde o rodinu nebo svěřence ve skautu.

Nerůstové hodnoty jsou skautské hodnoty

Když si listuji novým českým nerůstovým rozcestníkem (nerust.cz), na úvodní stránce na mě září slova a fráze jako „naplnění potřeb lidí i planety“, „spolupráce“, „péče“ nebo „dostatek a lepší kvalita života“. Nedokážu si představit skauta nebo skautku, kteří by s těmito vizemi nesouhlasili. V praxi to může znamenat maximu „chtějme spokojený a naplněný život pro všechny“, které lze dosáhnout třeba tím, že si budeme dávat na věci čas. Že se naučíme sobě i ostatním odpouštět chyby. Že se budeme trénovat v naslouchání přání a potřeb dětí. Nebo že se budeme pravidelně společně zamýšlet nad tím, co bláznivého nebo odvážného by nás s oddílem opravdu lákalo dělat a potom se nebudeme bát to realizovat…

Foto: Eliška Slavatová – Kory

Průniky nerůstu a skautingu můžeme hledat na různých úrovních. Začněme třeba u skautské výchovné metody a bodu „příroda a pobyt v ní“. Víme, že neřízená výroba a konzumerismus dlouhodobě překračují planetární limity, a nejen v našich luzích a hájích najdeme spoustu příkladů, kdy zájmy přírody padly za oběť finančnímu zisku. Bezprostřední dopad to má i na skautskou činnost, ať už jde o vysychající studánky nebo tábořiště zničená vlivem kůrovcové kalamity. Osmý bod SVM po nás zase požaduje zapojení do společnosti, tedy službu obecnému dobru stojící v opozici individualistické spotřebě a zájmům těch nejmocnějších a nejbohatších.

Povinnost k bližním i k Nejvyšší Pravdě a Lásce máme obsaženou v základní ideji, v často opakovaném citátu nám Robert Baden‑Powell připomíná, že „bychom měli zanechat svět o něco lepším, než jaký byl, když jsme na něj přišli“. Jedna ze symbolik skautského pozdravu je ta, že „silnější chrání slabšího“, což můžeme interpretovat jako pomoc jeden druhému, ale i šířeji – jako péči o kolektiv, krajinu nebo zájem o ty, kteří tahají za kratší konec provazu, ať už jde o dětské dělníky na druhé straně světa nebo malé zemědělce z naší vesnice.

Skautské hnutí je postavené na činnosti stovek až tisíců dobrovolnic a dobrovolníků, kteří jsou hnáni svojí vnitřní motivací a dělají spoustu prospěšného. Proč? Aby měli lepší život oni (baví je to a vidí v tom smysl, jsou obklopeni lidmi, které mají rádi) i jejich okolí (děti, které se toho díky skautu spoustu učí, vedoucí a případně i komunity, se kterými oddíly spolupracují). Kdybychom brali v úvahu jenom osobní prospěch, nic takového by nebylo možné.

Jaké nerůstové praktiky pěstovat

Věřím, že spousta z nás praktikovala něco z nerůstu dávno předtím, než se dozvěděla, že existuje takové pojmenování. Některé ke skromnějšímu, duchovnějšímu, udržitelnějšímu nebo alternativnějšímu přemýšlení a přístupu třeba přivedl právě skauting. Zkusila jsem si ale představit, jak by mohl vypadat nerůst v každodenní oddílové činnosti. Třeba někoho z vás moje nápady inspirují. Je totiž v pořádku si v pozici vedoucí*ho oddílu říct dost, aspoň na chvíli vystoupit z koloběhu skautských povinností a pro dobro všech si s ostatními na táboře místo papírování užít v poledním klidu kávu nebo případně v září neotevřít novou družinu, kdyby ji zkrátka neměl kdo vést.

  • Jednou z vizí nerůstu je naplněný život pro všechny. Aktivně se zajímejme o to, jestli jsou spokojení všichni kolem nás (například jestli nemáme příliš jednostranný program mířící jenom na jeden typ dětí, jestli máme v kolektivu spravedlivě rozdělenou práci…) a případně se nebojme zažité pořádky měnit.
  • Laskavě v kolektivu upozorňujme na příliš produktivistické praktiky, které jsou do nás často hluboko zažrané. Je vždy potřeba mít na táboře či kurzu naplněný harmonogram od sedmi ráno do devíti večer? Je pro nás příjemné a zdravé sedět do půlnoci na poradě nebo mít ve hře osm různých druhů ručně vyráběných lístečků a kartiček?
  • Hledejme balanc mezi řízenou výchovou, manuální prací, volnou hrou, akčním programem, uměleckým vyžitím, výzvami… A taky odpočinkem! S holkami a kluky z oddílu reflektujme, co jim které aktivity přinášejí.
  • Pojmenovávejme, co je pro nás, ať už ve skautu nebo v osobním životě, nejhodnotnější a nejcennější, a všímejme si, jestli jde o materiální nebo spíše mezilidské či duchovní záležitosti. Za hezké okamžiky a zážitky si děkujme a vzájemně se oceňujme.
  • Pro nerůst jsou zásadní silné místní komunity, kde se na sebe lidé mohou spolehnout. Ať už v okolí našeho města nebo tábořiště, zkusme se zkontaktovat s dalšími společenstvími (dětský domov, farnost, lesní školka, neziskovka, pionýrský oddíl, farma…) a něco podniknout společně, protože toho pravděpodobně máme hodně společného. Do budoucna se nám tyto kontakty a spojenectví navíc mohou hodit.
  • Nezavírejme oči před nespravedlnostmi a nerovnostmi kolem nás. Na příkladu levných triček z H&M, sucha v krajině nebo lidí bez domova, které potkáme na nádraží cestou z výpravy, zkoušejme pojmenovávat, co je kolem nás špatně a bavme se o tom, čím je to nejspíš způsobené.
  • Buďme hodně venku. Tak si budujeme silný osobní vztah k přírodě, na které nám potom bude více záležet a budeme ji mít chuť chránit. Nerůstu totiž neleží na srdci jen blaho lidí, ale i planety.

Další nerůstové čtení

O autorech

Bývalá vedoucí dívčího oddílu a instruktorka na čeka