„Klimatická změna již probíhá.“ – to si podle nedávného výzkumu České klima 2021 Masarykovy univerzity v Brně a výzkumné organizace Green dock myslí 88 % Čechů. Názory na to, co klimatickou změnu způsobuje a jak ji řešit, se ale navzdory globálnímu konsenzu klimatických vědců stále u různých skupin (nejen) české společnosti výrazně liší. Podobné rozpory nebude jistě těžké najít ani ve skautském společenství – ať už napříč celým hnutím či mezi kamarády z oddílu. Co tyto rozkoly a z nich případně vzniklé konflikty způsobuje, když je klimatická změna z vědeckého hlediska do velké míry již objasněným fenoménem? A jak společně hledat cesty ke vzájemnému porozumění a řešení nejspíš největší existenční hrozby, které lidská civilizace kdy čelila?
Když emoce vládnou rozumu
Klimatická změna je tématem, které je již dlouho součástí diskuze v různých společenských kruzích, a snahy zaujmout vůči ní jednotné stanovisko se objevují i v Junáku – českém skautu. Dopady klimatických změn na naše životy jsou také již několik let jedním z nejskloňovanějších témat celosvětové politické debaty. Není divu – způsob, jakým se rozhodneme ke klimatické změně jako lidstvo postavit, nejspíš výrazně a nevratně ovlivní způsob života po mnoho následujících generací (ne-li samotné přežití). Z důvodu komplexity samotného problému, i kvůli pestrosti postojů zastávaných na politické scéně, ale především kvůli tomu, jakou hrozbu představuje klimatická změna pro naše každodenní životy, je naše vlastní uvažování o ní prostoupeno emocemi. Ve chvílích, kdy zpracováváme nové informace, které mohou nějakým způsobem nabourávat náš světonázor a dostávat se do rozporu s našimi hodnotami, zkrátka hrají emoce v našem uvažování prim.
Právě tento jev, který vědci nazývají motivovaným uvažováním, je jednou z hlavních příčin kulturních konfliktů ohledně klimatické změny. Naše postoje jsou během našeho života ovlivňovány skupinovými hodnotami a kulturou, ve které vyrůstáme a s níž se ztotožňujeme. Klimatická změna proto z pohledu vědců již dávno není přírodovědným, technologickým nebo ekonomických problémem, ale převážně psychologickým a kulturním. Ve chvíli, kdy víme, v čem je problém – v emisích skleníkových plynů – ale nejsme schopni se dohodnout na řešení, jsou zkrátka další vědecká fakta a argumenty o naléhavosti problému k ničemu.
Jak tedy tváří v tvář klimatické změně a navzdory našim neposlušným mozkům a názorovým rozdílům hledat společnou cestu?
Upřímné sdílení jako cesta ke vzájemnému porozumění
Při řešení takto náročných témat je dobré mít na mysli několik základních principů společné diskuse, které nám pomohou vyhnout se zbytečným konfliktům. Samotné otevření diskuse je však dobré nejprve přizpůsobit atmosféře, která v týmu ohledně tématu panuje:
Klimatická změna je nové téma, které jsme v kolektivu nediskutovali, či na něj většina z nás nemá vyhraněný názor
Taková situace je dobrým předpokladem k tomu, aby naše další zkoumání problému probíhalo společně, tím pádem i bralo v potaz postoje a potřeby všech zúčastněných a vedlo ke sdílenému stanovisku. Je však nutné vytvořit k diskusi takové prostředí, ve kterém bude mít každý prostor se vyjádřit, aby neměl pocit, že jeho hlas není vyslyšen, a tím pádem i výstupy, ke kterým docházíte, nejsou „jeho“.
Klimatická změna je minové pole, vždycky se o ní pohádáme
Vzdejme se snah své názorové oponenty utlouct argumenty a „zvítězit“. Jak bylo zmíněno v předchozí kapitole, když vůči klimatické změně (či jinému podobně kontroverznímu tématu, které otřásá naším pohledem na svět, jak ho známe) zaujmeme nějaké stanovisko na základě naší kulturní identity (hodnot a postojů sdílených ve společnosti/komunitě, se kterou se ztotožňujeme), další vědecké důkazy mohou vůli odporovat závěrům, které jsou v rozporu s našimi postoji, spíše posilovat.
Vlastně jsme zajedno, ale nedaří se nám udělat první krok
Od shody v týmu k reálné akci může být ještě dlouhá cesta. A pokud si tým náročnou a transformativní diskusí neprojde, protože k tomu nikdo necítí potřebu, může být o to těžší, proces změny opravdu nastartovat. Začít můžete např. brainstormingem konkrétních aktivit a opatření (ať už jakkoliv drobných a jednoduchých), která povedou k vámi vytyčenému cíli (např. pořádat ekologicky šetrnější výpravy a tábory). Prioritizujte podle množství energie kterou vás konkrétní prostředek stojí, podle skutečné míry dopadu a v neposlední řadě podle vaší motivace a chuti se do práce pustit. V průběhu plánování a rozjíždění jednotlivých projektů však myslete na to, že shoda v týmu může být pouze domnělá. Část kolektivu, či jednotlivec, se mohou cítit ubiti převládajícím názorem a nenašli odvahu oponovat, či se pochybnosti objevily v průběhu, ale pro nyní tak potřebnou diskusi není vytvořen prostor. (O domnělém konsensu v oddílové radě si můžete přečíst starší článek z Křižovatky)
Principy diskuse o kontroverzních tématech
Ať už je současná atmosféra v týmu jakákoliv, je dobré mít na paměti několik kroků, které bychom měli během diskuze společně ujít. Ptejme se po příčinách našich postojů a pojmenovávejme emoce, které v nás dané téma vyvolává: co cítím, když přemýšlím o klimatické změně? Je to strach, pocit bezmoci, vztek, otrávenost nebo naděje? Jaké hodnoty jsou pro mě důležité s ohledem na toto téma? Je to spravedlnost a sociální rovnost, osobní zodpovědnost, či např. národní bezpečnost a ekonomická stabilita? Ve chvíli, kdy jsme schopni si se vzájemným respektem tyto zásadní východiska vyjasnit a uznat perspektivy druhých, můžeme mluvit o konkrétních názorech a předpokladech – např. o tom, jaké dopady bude podle nás klimatická změna na naše životy mít, jaká vidíme možná řešení nebo do jakého jednání nám dává smysl se zapojit s oddílem. Tyto procesy by však vždy měla doprovázet společná práce s daty. Ověřujme si zdroje, ze kterých čerpáme informace, rozlišujme názory od faktů a zasazujme načerpané informace do širších souvislostí – zkoumání zdrojů našich informací je nejen cestou k porozumění našim předpokladům, ale také informovanému rozhodování a jednání. Schopnosti pracovat kriticky se zdroji informací (tedy mediální gramotnosti) se věnuje naše dubnové číslo z roku 2019.
Pokud stále sbíráte odvahu diskusi iniciovat, myslete na to, že závěry a kompromisy, ke kterým společně dojdeme, nemusí být trvalé a neměnné. Když diskuse proběhne se vzájemným respektem a všichni z ní odejdou s pocitem, že byl jejich názor brán v potaz, bude o to snazší se k tématu později vrátit. Budeme jej moci zkoumat hlouběji a z různých úhlů, případně vyvolat diskusi i na jiná, podobně palčivá témata. Vzájemná důvěra a respekt jsou toho však klíčovým předpokladem. Slovy environmentalisty Andrew Hoffmana: „Jediným dlouhodobě udržitelným řešením je umožnit lidem, které chceme přesvědčit, aby sami došli k takovému názoru, jejž mohou pokládat za svůj, a nenutit je, aby se zřekli přesvědčení, která pokládáme za nevhodná.“ (A. Hoffman: Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně, Masarykova univerzita, 2017)
Vzít budoucnost do svých rukou
Ať už je náš postoj vůči změnám klimatu jakýkoliv, je třeba si přiznat jednu věc – způsob našeho života a nejspíš i uspořádání celé společnosti se v příštích desetiletích budou zásadním způsobem měnit. Může se nám to líbit a nemusí, může to v nás vyvolávat naději na pozitivní změnu či obavy ze ztráty životních jistot. Jediným způsobem, jak těmto strachům i reálným hrozbám efektivně čelit, je jejich pojmenovávání a hledání společných cest ke změně. Vystoupení z názorových zákopů a konstruktivní celospolečenská diskuse jsou prvním nezbytným krokem k ochraně toho, co je nám drahé.
Použité grafy jsou z výzkumu České klima 2021 (Masarykova univerzita, GreenDock)
