Možná plánování není úplně vaše nejoblíbenější činnost. V tomto článku vám zkusíme ukázat, jak si díky němu usnadnit práci v oddíle. Co nám a dětem plánování vlastně přinese? Naším dobře známým cílem je vést mladé lidi k všestrannému rozvoji a předávat jim hodnoty popsané v poslání (a tedy ve stanovách Junáka). Tyto vznešené formulace zní na papíře krásně, ale každodenní realita oddílu, kdy s dětmi trávíme pouhých pár hodin týdně, nám na tyto velké cíle nenechává příliš času. Proto má smysl se zabývat tím, jak může mít náš program na děti co největší dopad, s čímž nám pomůže právě plánování.
Každá oddílová rada se potýká s jinými obtížemi. Někdy je nápadů na program moc a jindy zase studna úplně vyschne. Někdy máme hromadu zpětné vazby, a přesto se při plánování mnozí členové oddílové rady ošívají. Některým plánování vyhovuje a rozvažují dopředu každou pohybovou hříčku, jiní nemají rádi „plané tlachání“ či dávají přednost improvizaci. Když o plánování mluvíme na kurzu, snažíme se najít z tohoto „love or hate relationship“ cestu ven pro všechny zúčastněné. Každý při vymýšlení programu přemýšlí jinak a ne každému může být v knihách propagovaný způsob po chuti. Ale právě proto, aby se teorie střetla s oddílovou praxí, se bavíme o plánování.
Podtrženo, sečteno: Máme z našich i účastnických oddílů vyzkoušené, že se energie, kterou do plánování vložíme, vrací a že si pak děti z programu odnáší nesrovnatelně více praktických dovedností i upevněných postojů.
Jak na to?
Ukažme si to na příkladu vícedenní výpravy. Na její přípravu se můžeme dívat jako na cyklus, podobně jako třeba na celoroční oddílový plán. Takový cyklus začíná analýzou současného stavu, pokračuje určením cílů a výběrem konkrétních prostředků vedoucích k jejich naplnění, následnou realizací akce a končí jejím zhodnocením.
Začňeme analýzou současného stavu. Některé oddíly si v srpnu u ohně zhodnotí předchozí rok a tábor, jiné strukturovaněji vyplní Hodnocení kvality (skaut.cz/kvalita) či Semafor (skaut.cz/semafor), v dalších krocích pak vzniká celoroční plán s konkrétním zadáním pro každou akci. Před výpravou se může hodit udělat menší průběžnou analýzu své družinky, tedy promyslet, co se na posledních schůzkách nedařilo, nebo využít strukturovanější podobu (třeba SWOT analýzu – viz bit.ly/skaut_SWOT). Každá forma má něco do sebe, nebojte si vybrat tu, která se vám zrovna hodí.
Z analýzy například poznáme, že vlčata nemají doplněné nováčkovské zkoušky. Nebo si uvědomíme, že často ruší „výchovný” program a nereagují na výzvy ke skautskému chování. Z dobré analýzy pak pochopíme, že vůbec nerozumí tomu, co za skautské považujeme. Jinými slovy tedy nechápou, co se skrývá za pojmy slib a zákon.
No a hurá, ze zhodnocení současného stavu už se odrážíme k tvorbě konkrétních cílů výpravy. To znamená, že si vedoucí společně pojmenují, jak má vypadat výsledný stav po akci – tedy vyberou, které slabé stránky z analýzy chtějí zlepšit a na kterých silných stránkách při tom můžou stavět. S formulací nám může pomoct spousta různých metod. U nás na kurzu nabízíme zjednodušení na tři praktické otázky, které by měl dobrý cíl zodpovědět (viz rámeček). Každopádně se snažme vyhnout planému teoretizování. Hlavní je si pořádně rozmyslet, kde jsme a kam se s dětmi chceme posunout. Výsledné myšlenky je vždycky dobré si zaznamenat tak, abychom je nezapomněli, všichni jim rozuměli a mohli je společně sdílet.
Jaké otázky vám mohou pomoci při formulování cílů
- Jak přesně vypadá zamýšlený stav po akci (schůzce / táboře / oddílovém půlroce / roce)?
- Pro koho a na jaký časový úsek plánuju? Je to pro děti přiměřené? Kolik času na naplnění takového cíle potřebuji?
- Jak poznám, že byl cíl splněn? Mohu použít tzv. indikátory – ukazatele, které nám mohou cíl pomoct konkretizovat a poznat zda je naplněn.
- Cíl: Naše vlčata budou po výpravě rozumět termínům slib a zákon.
- Indikátor: Každé vlče na příkladu pozná, jestli se postava v příběhu zachovala podle slibu.
- Indikátor: Většina vlčat dokáže vysvětlit jednotlivé pasáže slibu a zákona vlastními slovy.
Dalším krokem jsou prostředky. Pokud jsou cíle stavem, do kterého se chceme dostat, prostředky jsou způsob, jak ho dosáhneme. Úplně prakticky jde o veškerou náplň výpravy. Program se totiž nemusí dělit na vzdělávací a zábavný. Právě naopak, k cílům totiž mohou směřovat nejen „nudné“ programy, ale i akce jako taková a všechny její součásti. Možností máme nepočítaně – od her, přes tradiční oddílové programy, po využití moderních technologií a všelijakých symbolických rámců.
Vybírejme takové prostředky, které vytvoří pestrý program, jenž děti nadchne a bez větších okolků vede ke stanoveným cílům. Nešikovně zvolený prostředek nás někdy totiž svede stranou a může se stát, že se z etapové hry úplně vytratí výchovný rozměr. Hlavně ale nezapomínejme na vhodné místo a prostředí celkově; chování vedoucích či volný čas a zodpovědnost jsou totiž důležitější než jednotlivé programy. Prostředků je, jak vidno níže, nepřeberné množství. Mysleme proto při jejich výběru co nejvíce do šířky a až pak vyberme společně ty nejvhodnější, i tady totiž platí, že víc hlav víc ví.
S vlčaty můžeme při víkendové putovní výpravě objevovat příběhy popisující jednotlivé části slibu, v týmu stavět přístřešky a učit se při tom oceňovat pomoc druhých, překonávat sebe samých a bránit Pravdu a Lásku v lítém boji proti zlým pohádkovým postavám. Nebo se můžeme na výpravě po městě setkat s pamětníkem, pomoct prací v blízkém komunitním centru nebo při večerním promítání dohrávat jednotlivé filmové scény podle toho, jak by se zachovalo správné vlče.
Inspiromat možných prostředků:
exkurze, rituál před jídlem, vycházka, krizová situace, závod, tvořivá aktivita, postoj a přístup vedoucích, odpočinek, debata, duchovní zážitek, kulturní program, rozjímání, práce, pobyt v přírodě, setkání se známou osobností, oddílový zvyk a tradice, výchova příkladem, společenství, soutěžení, různá omezení, herní mantinely, etapová hra, dlouhodobá hra probíhající paralelně s programem, povídání mimo program, po cestě, symbolický rámec, …
A je to tady. Konečně nastává samotná realizace akce. Při ní se zhodnotí veškerá píle a příprava, programová i technická. Pokud se podaří sdílet ideu výpravy mezi celý tým, i kdyby jen společným připomenutím cílů, celková atmosféra i jednotlivé součásti vyzní daleko lépe. Navíc když máme víkendovku dobře naplánovanou, daleko snáz si poradíme s případnými problémy. Buďme tedy na akci připraveni upravit plán, nezapomínejme na potřeby dětí a užijme si komfort připravené akce – můžeme si tak lépe rozdělit práci v týmu a přenechat část zodpovědnosti na dětech. Ty pak mohou svou aktivitou a tvořivostí přispět k naplnění cílů.
Nemocný vedoucí může předat plán ostatním, program zrušený kvůli dešti zvládneme upravit tak, aby zůstal zachovaný cíl. Vlčata mohou při části programu zmoknout, ale společně pak rozdělat oheň a věnovat energii příběhům a povídání o setkáních se silou a krásou přírody, spíš než nutně dohrát bojovku.
A nakonec zhodnocení. Tohle už trochu umíme, vracíme se zpět v plánovacím cyklu na začátek k analýze. Potřebujeme si prostě popsat výsledný stav a poznat, zda odpovídá našim cílům. Základem je sledování aktivit, pozorování kolektivu a povídání si s dětmi. Někdy se mohou hodit sofistikovanější nástroje, již při stanovení cíle si můžeme nastavit indikátory, podle kterých rovnou poznáme, zda je cíl splněn. Dobře nám mohou posloužit i vhodně zvolené otázky, sebehodnocení dětí i různorodé hravé a kreativní formy (např. divadelní či výtvarné ztvárnění situací, kdy se nabyté znalosti budou hodit atp.). Výstup ze zhodnocení může tvořit podklad k dalšímu plánování. Po výpravě, třeba na kávě s vedoucími, přidáme výsledek k celoročnímu plánu a analýza před další oddílovou akcí je v podstatě hotová.
Můžeme si s dětmi popovídat ve vlaku, na škále ukázat, nakolik rozumíme daným termínům, kreslit obrázky dobrých skutků, podpořit plnění do stezek nebo si zahrát hru, při které děti vysvětlí herním postavám, jak rozumí termínům Pravda a Láska. Nezapomeňme ale, že si taky můžeme všichni společně zhodnotit, co jsme se na výpravě naučili.
Co říci závěrem…
Popisovali jsme plánovací cyklus na výpravě pro vlčata, ale stejně můžeme nahlížet i na celoroční činnost, měsíční plán schůzek nebo plánování tábora. Do plánování se někteří zvládnou ponořit až po uši, jiným se může zdát jako plané teoretizování podle manažerských příruček. Právě proto se na kurzu opakovaně snažíme zdůrazňovat, že klíčové je nad časem stráveným s dětmi aktivně přemýšlet tak, aby naše činnost byla smysluplná a směřovala vyrovnaně k všestrannému rozvoji. Tak to zkuste také!
