Pozn. Článek je určen výchovným zpravodajům i výchovným zpravodajkám bez rozdílu. V článku tentokrát používám ženský rod namísto běžně voleného mužského rodu.
Výchovná zpravodajka podporuje, inspiruje, rozvíjí a pomáhá vedoucím oddílů v jejich činnosti. Na úrovni střediska je to její nejdůležitější poslání – vedle propojování oddílů, podpory vzdělávání jednotlivých činovníků i celé střediskové rady či přinášení novinek ze skautského světa. Aby mohla s vedoucími oddílů pracovat, potřebuje s nimi mít nastavený vztah vzájemné důvěry – těžko bude pomáhat někomu, kdo ji ani pořádně nezná. Takový vztah může mít mnoho podob a výchovná zpravodajka v něm může vystupovat v různých rolích. Záleží na osobnosti její i jednotlivých vedoucích, na tom, jak dlouho a dobře se znají, co spolu prožili.
Pojďme se společně zamyslet nad přínosy vystupování v různých rolích i riziky, na které je třeba myslet. Několik rolí si představíme na příkladu výchovné zpravodajky, říkejme jí třeba Minehava, a několika vedoucích fiktivního střediska. Výčet rolí jistě není definitivní a budeme rádi za inspiraci od stávajících výchovných zpravodajek a zpravodajů (viz kontakt na konci článku).
1. Staré kámošky
Vážku, současnou vedoucí oddílu světlušek, Minehava zná odmalička. Vyrůstaly spolu v oddíle. Vážka je mladší – když se Minehava stala vůdkyní oddílu, byla Vážka ještě skautkou. V roverském věku pak začala Minehavě pomáhat s vedením světlušek, až nakonec, když se Minehavě měl narodit první syn a na vedení oddílu už neměla čas, Minehava oddíl předala právě Vážce. Znají se opravdu dlouho a opravdu dobře – prožily spolu nespočet táborů a výprav, mají svůj vlastní interní humor a jsou to velmi dobré kamarádky. Často se navštěvují, Vážka občas pohlídá Minehavě děti. Přirozeně při těchto setkáních často probírají, jak to jde v oddíle. Minehava se občas přidá ke světluščí výpravě nebo se přijde podívat na schůzku. Všechny světlušky zná jménem a díky svému dřívějšímu působení dobře zná i oddílové prostředí. Vážka má v Minehavě oporu, je ráda, že se jí občas může zeptat na věci, se kterými si není jistá. Zároveň se ale nebojí Minehavě občas odporovat. Ve věcech, ve kterých má jasno, jde svou cestou. Minehavě to občas není po chuti, ale respektuje Vážku jako vedoucí oddílu a nenechá takovými rozpory narušit vzájemné přátelství. Někdy je pro ni ale náročné udržet rovnováhu mezi upřímností a přátelstvím. Jsou třeba věci, které Vážce raději ani neřekne, aby jí to nebylo líto – a přitom by oddílu mohly pomoci. Nadřazuje tak zachování přátelského vztahu své roli výchovné zpravodajky.
2. Mentor
Zato s Liškou, vedoucí oddílu skautek, je to trochu jiné. Liška se přidala do střediska po přestěhování a šla rovnou ke skautkám v době, kdy Minehava už vedla světlušky. Moc se proto nepotkávaly a neznají se tak dobře. Liška oddíl čerstvě přebrala na posledním táboře poté, co předchozí vedoucí odjela studovat na rok do Švédska. Celé to proběhlo trochu narychlo. Předchozí vedoucí sice Lišce předala spoustu svých materiálů, ale ne že by byly zcela uspořádané a ne že by Liška byla na vedení zcela připravená. Je proto ráda, že jí Minehava nabídla coby výchovná zpravodajka pomoc v prvním roce vedení.
Scházejí se pravidelně jednou za měsíc. Minehava je trpělivá a provádí Lišku celým skautským rokem. Už na táboře ji postrčila, ať si s oddílovou radou ujasní výchovné cíle pro následující rok a do konce srpna ať mají hotový plán oddílové činnosti. Předložený plán pomohla vylepšit – například promítnout výchovné cíle do jednotlivých akcí či určit garanty jednotlivých výprav, na což děvčata zapomněla. Navrhla také několik opatření k posílení družinového systému v oddíle. Pak pomohla Lišce rozdělit úkoly pro první dvě výpravy a poradit si ve chvíli, kdy některé z nich nebyly včas připraveny. Teď Lišce pomáhá naplánovat rozvoj rádkyň, včetně činnosti rádcovské družiny a nastavení dílčích cílů k postupnému předávání zodpovědnosti za samostatnou činnost družin.
Liška si pomoci velmi váží a až nekriticky přijímá rady – i když by některé věci sama udělala jinak, raději dá na radu zkušenější Minehavy. Ta si někdy také klade otázku, zda do toho Lišce nezasahuje až příliš a nepřebírá tak na sebe zodpovědnost za oddíl jako takový. Někdy se jí podaří nabídnout více různých možností a dát Lišce s oddílovou radou volnou ruku, aby si samy vybraly. Jindy ale neodolá pokušení nabídnout pouze to řešení, které je z jejího pohledu to nejlepší.
3. Inspirátorka
Pro Lišáka, který vede vlčata, je Minehava hlavně velkou studnicí nápadů. Neustále srší energií a vždycky, když se s ní vidí, má najednou víc chuti do další práce. Jakoby mu dobíjela jeho skautské baterky. Setkání s ní jsou vždy radostná a i když s ní sám kontakt nevyhledává, je rád, když se jí po střediskové radě může vyptat, čím oživit plán oddílové činnosti v dalším skautském roce nebo na pár tipů na rukodělky na zimu. Minehava má totiž vždycky něco v rukávu – často řekne „Zrovna jsem četla…“ nebo „Právě jsem objevila na stránkách jiného oddílu bezva akci…“ Nemá sice zkušenosti s vedením vlčat, která jsou přece jen jiná než světlušky, ale to nevadí. Pro radu s vedením se Lišák raději obrátí na svého předchůdce, ale v inspiraci pro oddílovou činnost je Minehava nedocenitelná. Promlouvá s ní nejčastěji po střediskových radách, stačí se zeptat jednu nebo dvě konkrétní otázky a nápady jsou na světě. Minehavě spíše vyhovuje, že je Lišák samostatný a s vlčaty tak nemá tolik práce jako například se skautkami nebo skauty. Na druhou stranu toho o vlčáckém oddílu mnoho neví a nedohlédne tak na vnitřní atmosféru v oddíle, vztahy mezi vlčaty a jejich vedením či na vzdělávání a rozvoj vedoucích.
4. Vrba
Roverský kmen je na tom zrovna nějak bídně. Roveři nejsou moc aktivní, spousta z nich se rozprchla na školy, a když už se na něčem domluví, půlka z nich tam nepřijde. Gepard, který kmen vede, je z toho dost nešťastný a pořád přemýšlí, co dělá špatně. Minehava se ho vyptává, když se jim podaří ukrást chvilka na nějaké společné akci. Těch není mnoho – tak tři až čtyři do roka. Minehava cítí, že by roveři potřebovali větší podporu, ale vlastně taky neví, jak na ně – proto se do systematické práce s Lišákem nehrne a on se o ni taky nehlásí. Málokdy pro ni má dobré zprávy, ale přece je rád, když s ní může promluvit. Minehava totiž velmi trpělivě poslouchá a často se doptává, jak to Gepard vlastně myslel. Díky jejím otázkám si Gepard uvědomuje spoustu věcí, až pak někdy kroutí hlavou, jaktože na to nepřišel sám už dřív. S rovery je to sice pořád těžké a situace se moc nelepší, ale nebýt Minehavy, možná už by to Gepard ani nedělal.
5. Průvodkyně
Vedení skautů teď potřebuje hodně podpořit. Starý vůdce se odstěhoval a spadlo to na Vaška, který se přidal k oddílu teprve loni coby dospělý nováček. Má sice k ruce šikovné oddílové rádce, ale těm je potřeba dát směr a zacílit jejich energii tak, aby jejich zkušenosti byly plně využity. Vašek se poctivě snaží porozumět družinovému systému, rozvoji rádců, připravuje schůzky rádcovské družiny. Přesto ale stále tápe ve věcech kolem skautské ideje a skautské výchovné metody – je proto velmi vděčný, že mu Minehava nabídla „individuální vzdělávací plán“ a pomáhá mu dohnat vše, co ostatní mají dávno v krvi z dětství stráveného v oddílech a díky skautským kurzům. Na rozdíl od mentorského vztahu, který má s Liškou, se Minehava občas cítí skutečně jako průvodkyně, která ukazuje Vaškovi krásy cizí země a upozorňuje na význam historických památek. Vysvětluje mu souvislosti mezi oddílovými rituály a počátky skautingu, význam skautských symbolů či kroje, upozorňuje na drobná oddílová specifika, která by sám přehlédl. Scházejí se jednou za měsíc, Minehava má vždy připravené nějaké téma, kterému se společně věnují, a nakonec předá Vaškovi odkaz na nějaký materiál, kterým si znalosti k tématu může ještě prohloubit.
6. Pozorovatelka
S Vláďou, vedoucím malého přidruženého oddílu v sousedním městě, si Minehava moc nerozumí. Zaprvé se moc neznají, a za druhé zřejmě nejsou stejné krevní skupiny. Pracují spíše vedle sebe než spolu, vzájemně se tolerují a respektují, ale kontakt nevyhledávají. Ze začátku měla Minehava snahu oddíl lépe poznat, aby případně mohla nabídnout inspiraci a podporu, jako jiným oddílům. Záhy však pocítila, že Vláďa ani zbytek vedení oddílu o to moc nestojí, rádi dělají věci „po svém“ a nechtějí si do toho nechat moc mluvit. Po konzultaci s vedením střediska proto Minehava přijala roli pozorovatelky, která se jednou nebo dvakrát za rok přijede podívat na akci oddílu či navštíví na pár dnů jejich tábor. Spoustu věcí by sama udělala jinak, nesnaží se ale nic měnit – ví, že její rady by nebyly vyslyšeny a nechce dále zvyšovat napětí. Dohlíží ale, zda vše probíhá v souladu se skautskými hodnotami, že se na táboře nekonzumuje alkohol, nepoužívají se nepřiměřené či ponižující tresty a podobně. Oddíl se může změnit jedině se změnou vedení, proto se alespoň snaží motivovat odrůstající rovery k účasti na skautských kurzech a regionálních i vzdělávacích akcích, aby poznali i jiné styly vedení a podoby skautské výchovy, než znají z vlastního oddílu.
Všechny role mají společného jmenovatele
Ve všech těchto rolích, ač je každá úplně jiná, dodržuje Minehava stejné pravidlo: může radit, inspirovat a nabízet různá řešení, ale nemůže rozhodovat. Rozhodování je věcí oddílových rad a vedoucích oddílů. Díky tomuto pravidlu se Minhavě daří udržovat důvěru jednotlivých vedoucích. Ač někdy skřípe zuby, když vidí, že by některé věci šly dělat lépe. Dokud všechno běží v mantinelech skautského slibu a zákona, je třeba respektovat, že k jednomu cíli skautské výchovy může vést mnoho různých cest.
Role také nejsou statické. Lidé se vyvíjejí a Liška časem nebude potřebovat mentora, ale stále ocení novou inspiraci. Nebo si s Minehavou skvěle porozumí, přiberou ji s Vážkou do party a ze dvou starých kámošek budou tři. I v krátkodobé perspektivě se potřeby lidí proměňují. Lišák se třeba rozhodne uspořádat základní kolo Závodu vlčat a světlušek, a protože to nikdy předtím nedělal, pomůže mu Minehava s přípravou. V tomto konrétním úkolu pro něj bude průvodkyní nebo mentorkou, i když ve vztahu k vedení oddílu zůstává inspirátorkou.
A jak to všechno Minehava zvládá? Někdy toho má až nad hlavu, ale baví ji to. Je ráda, že může zužitkovat své zkušenosti z vedení oddílu a má ráda nové výzvy. Přenést se z role vůdkyně s poměrně robustní rozhodovací pravomocí do role poradkyně, která hledá cesty jak inspirovat a motivovat, ale jak to v oddílech dopadne, už nemá ve svých rukou, není samozřejmost.
Ocenila by, kdyby jí s tím někdo pomohl. Není i ve tvém středisku taková Minehava, která by zasloužila pomoci? Nebo snad úplně chybí? Možná nastal čas zamyslet se, kdo by mohl takovou funkci vykonávat.
Pokud už jako výchovná zpravodajka působíš, budeme rádi za tvoje postřehy a sdílení dalších rolí, které zastáváš a v článku se neobjevily. Piš na .
