Rozhovor vedla Anička.
Jak vlastně funguje skautská organizace v Izraeli a kolik má členů?
Naše organizace Israeli Scout Federation je federace pěti různých skautských organizací rozdělených dle náboženství. Největší je organizace hebrejských skautů, která má téměř sto tisíc členů. Dalšími čtyřmi jsou organizace drúzských, muslimských, řeckých ortodoxních a arabských katolických skautů, každá z nich má kolem několika tisíc členů.
V Izraeli mohou být členy skautské organizace mladí lidé od 9 do 18 let. V 18 letech odchází do armády. Máme proto velmi mladé vedoucí oddílů, kterým bývá tak 16 nebo 17 let a kteří zastávají většinu výchovné činnosti. Dospělí dobrovolníci (včetně některých rodičů) fungují jako podpora, starají se o finance, bezpečnost, zázemí, ale nevedou oddíly.
Jak vznikl projekt Kruhů přátelství?
Když jsme pořádali nějakou celostátní skautskou akci, vždy výrazně převažovali hebrejští skauti a skautky a bylo těžké získat účastníky z dalších organizací. Projekt Kruhů přátelství (v angličtině Circles of Co-Existence nebo Circles of Friends) vznikl již před více než 20 lety a slouží právě k setkávání skautů napříč organizacemi a náboženstvími. V každém Kruhu přátelství je alespoň pět různých skupin z pěti různých oddílů, je tedy zastoupena každá organizace a tím pádem i každé náboženství. Tohoto projektu se účastní pouze skauti a skautky, kterým je 15 let. V tomto věku se skauti a skautky účastní ročního tréninku, aby následně mohli být vedoucí. A během tohoto ročního cyklu se zapojují i do Kruhů přátelství.
Co je obsahem Kruhů přátelství?
Skupiny se společně setkávají jednou za měsíc v sobotu a setkání pokaždé probíhá u jiného oddílu. Samotný program hodně záleží na hostitelském oddílu, přestože existuje metodika pro přípravu programu akce. V čele příprav stojí vždy dva dospělí dobrovolníci, jeden Žid a jeden Arab nebo Drúz, na přípravě programu se podílejí také vedoucí oddílů. Jeden Kruh přátelství čítá kolem 200 účastníků, takže většina programu probíhá v menších namíchaných skupinkách, díky tomu může lépe docházet k interakcím mezi různými náboženstvími. Toto rozdělení je klíčové, pro mnoho účastníků je to poprvé, co se osobně setkají s příslušníkem jiné náboženské skupiny. Avšak musím říct, že to nefunguje vždy, například minulý rok byl v Izraeli hodně bouřlivý, kvůli demonstracím a teroristickým útokům rodiče potom nechtěli pouštět své děti na tato setkání. Přesto projekt proběhl zatím v každém z uplynulých 20 let.
Jak se projekt proměňoval v průběhu let? Plánujete nějaké změny do budoucna?
Rádi bychom Kruhy přátelství pořádali i pro jiné věkové skupiny. Každoročně také organizujeme skautský lesní kurz, který minulý rok proběhl společně pro účastníky ze všech skautských organizací – snažíme se tak myšlenku Kruhů přátelství přenášet i do jiných projektů a vytvářet tak určitou návaznost. Problém s budoucím rozvojem Kruhů přátelství je, že ve Federaci máme obecně mnohem více hebrejských skautů, kteří by se chtěli také účastnit, ale počet ostatních skautů je mnohonásobně menší a my chceme zachovat vyváženě heterogenní skupiny. Ale dějí se i různé spontánní věci. Například minulý měsíc se jeden Kruh přátelství vydal namísto sobotního setkání společně na dvoudenní túru. Některé skupiny po skončení projektu třeba jedou společně na letní tábor. Do budoucna bychom si přáli, aby takovýchto akcí iniciovaných samotnými účastníky bylo stále více.
Už jsi se zmínil, že ne vždy setkání fungují hladce. Jak pracujete s případnou počáteční nedůvěrou účastníků, s jejich stereotypy a předsudky vůči příslušníkům jiných náboženských skupin?
Ve většině případů to po prvním setkání prostě začne fungovat, protože se všichni osobně potkají, vidí, že ti druzí nejsou monstra, nejsou tak odlišní. Naopak zjistí, že mají více společného, než by si mysleli. Všichni jsou skauti, všichni jsou mladí lidé, řeší podobné problémy. Největším oříškem je obvykle jazyk, protože ne všichni Arabové mluví hebrejsky a skoro žádní Židé arabsky.
Takže mluvíte anglicky?
Ne, mluvíme hebrejsky, Arabové musí mluvit hebrejsky, což je pro ně občas obtížné a zpočátku jsou spíše tišší. Kdyby tam nebyla ta jazyková bariéra, bylo by to myslím ještě snazší. Jazyk je v Izraeli obecně problém, mnoho Arabů například nemluví hebrejsky z vlastního rozhodnutí. Jazyku rozumí, ale nechtějí v něm mluvit. Výhodou je, že účastníci, kteří se rozhodnou zapojit do Kruhů přátelství, jsou již interakci nakloněni.
Pracujete nějak s rodiči účastníků?
To je něco, o čem hodně diskutujeme. Nevím, jak to proběhlo tento rok, ale vedoucí Kruhů často mluví o uspořádání rodičovského setkání, které by proběhlo předtím, než projekt začne. Mnoho z nich se s rodiči setkává a pomáhá to. Navíc v mnoha oddílech je každoroční účast na Kruzích tradicí, takže rodiče vědí, že až jejich dítěti bude 15 let, také se projektu zúčastní. Někteří rodiče dokonce pomáhají s organizací Kruhů, například se zajištěním jídla. Jídlo je obecně dobrým spojovacím článkem. Myslím, že celé jedno setkání je zaměřené na sdílení zvyků, tradic a jídla v našich různých kulturách.
Myslíš, že je myšlenka Kruhů přátelství přenositelná i do jiných kontextů, kde se řeší soužití různých náboženských či etnických skupin?
Ano, ale důležitá věc je, že v našem případě jsou všichni účastníci skauti. I když jsou to například uprchlíci – ano, v Izraeli jsou také uprchlíci – tohoto projektu se účastní pouze ti, kteří už jsou skauti. Tato společná identita je pro fungování projektu opravdu důležitá. Vím například o různých evropských skautských organizacích, které pořádají setkání s muslimskými uprchlíky. Pro nás je však důležité, aby se nejdřív stali skauty a poté se setkávají jako sobě rovní, a ne jako skupiny, kde jedna je lepší než druhá. Také vnímám jako zásadní, že každá náboženská skupina má v Izraeli vlastní skautskou organizaci, je to dobré pro budování její identity, přestože je někdy organizačně náročné sladit odlišné fungování každé z nich.
Má zkušenost mladých skautů z Kruhů přátelství nějaký dlouhodobý viditelný efekt na jejich postoje vůči jiným náboženským či etnickým skupinám?
To je velmi těžká otázka. Víme, že v devadesáti procentech případů je to poprvé, co mladí lidé potkávají někoho „z druhé strany“ a přicházejí do styku s jinou kulturou. Vnímám jako velmi podstatné, že je to poprvé právě v bezpečném prostředí skautingu, protože další příležitost, kdy potkají někoho „z druhé strany“, bude až se v 18 letech přidají do armády. A pokud je pro mladého člověka první setkání až v těchto podmínkách, je to velmi rozdílné. Když máte přátele na druhé straně barikády, naprosto to mění to, jaký jste voják.
Více o tom, jak Kruhy přátelství vypadají v praxi a co účastníkům a účastnicím přinášejí, se můžete dozvědět také ve videu izraelských skautů.
