Řekne-li se demokracie, mnoho lidí si automaticky vybaví volby a s nimi spojenou zastupitelskou demokracii. Někteří se možná nad jinými projevy demokratického řízení nikdy ani nezamýšleli a pravidelnou návštěvou volební místnosti pro ně celá hra končí. Tomuto modelu se příliš nevymyká ani Junák, který je dle Stanov činovnickou demokracií, ve které mají odpovědnost za řízení organizace činovníci nebo jimi volení delegáti sněmů. Jinými slovy, jednou za tři roky na sněmech odvolíme a máme zase na chvíli vystaráno.
Přitom ne vždy bylo mezi demokracii a volby kladeno tak silné rovnítko. A není divu, je patrné, že zastupitelská demokracie není bez problémů, ty současná globální politická a společenská situace odhaluje v celé jejich nahotě. Někdy se dokonce mluví o akutní krizi demokracie, která je spojena se ztrátou důvěry jak v zástupce, tak v demokracii samotnou, s nízkou volební účastí a nárůstem populismu a extremismu. Volby jsou přitom, možná paradoxně, uváděny jako jeden ze zásadních faktorů přispívajících k této krizi. Předvolební kampaně jsou často velmi polarizující. Jaké důsledky v takové náladě pak může mít neuznání výsledků voleb, jsme mohli vidět při posledních prezidentských volbách v USA.
Demokracie bez voleb?
Jak se tedy voleb zbavit a přesto zůstat demokratickým společenstvím? Jednou z variant by mohla být přímá demokracie. V tomto systému neexistují žádní volení zástupci a každý má možnost se do rozhodování přímo zapojit. Jen málokdo si v tomto případě zřejmě bude stěžovat na nemožnost ovlivnit stav věcí. Tato výhoda je ale zároveň i největší nevýhodou. Každé větší společenství, ať už je to stát nebo demokraticky vedený spolek, potřebuje rozhodovat o velkém množství otázek. Ty navíc pocházejí z velice širokého spektra oborů lidské činnosti. Tedy zapojení členů v takovém systému se buď stává neúměrně časově náročné, nebo zcela mechanické a náchylné k ovlivňování voličů různými zájmovými skupinami.
Zdá se tedy, že zbavit se zástupců není u větších společenství snadné a nejspíš ani žádoucí. Historie nabízí alternativní řešení, kterým je nahrazení voleb zástupců jejich losováním ze všech členů společenství. První zmínky o tomto způsobu pochází již ze starověkých Athén a opakovaně se objevují až do 16. století. Dnešní pohled, ve kterém jsou volby synonymem demokracie, pak přichází až s Velkou francouzskou revolucí a se vznikem USA.
Mezi hlavní výhody losování zástupců se řadí zejména politická rovnost, časově omezený mandát a inkluzivita celého systému. Díky losu má každý stejnou možnost stát se zástupcem a ovlivňovat směřování společenství, a to bez ohledu na své sociální, finanční či intelektuální zázemí. Mandát každého vylosovaného zástupce je zároveň časově omezený, protože pravděpodobnost opakovaného vybrání není příliš velká. Z těchto důvodů nedochází ke vzniku vládnoucích elit, které se postupem času stávají příliš odtržené od reálných problémů společenství. Dobře nastavené losování má také za důsledek proporční zastoupení různých minorit a názorů.
V moderní době se losování zástupců znovu začíná využívat zejména při sestavování tzv. občanských shromáždění. Jejich hlavním úkolem je diskutovat nad důležitými společenskými otázkami a na základě výsledků doporučovat další postup v projednávané otázce. Diskuze a sestavování doporučení má v těchto shromážděních svá specifika. Nedílnou součástí diskuzní fáze je vzdělávání členů shromáždění. To je většinou zajišťováno konzultací s odborníky v dané oblasti. Proces diskuze tedy stále zachovává proporční zastoupení názorů, ale zároveň se snaží o to, aby bylo rozhodování informované. Díky zastoupení mnohých názorových proudů tak lze očekávat, že doporučení občanských shromáždění budou více konsenzuální a ve společenství šířeji přijímána. Navíc občanská shromáždění posilují důvěru a pocit zapojení.
Abych uvedl příklad: na základě jednoho z doporučení irského občanského shromáždění Constitutional Convention, došlo v této silně katolické zemi (po schválení ve všeobecném referendu) k uzákonění manželství pro všechny.
Co mohou občanská shromáždění přinést Junáku?
V titulku zmíněné Náčelnictvo z mnoha důvodů není nejlepším místem, kde se zavedením občanských shromáždění v Junáku začít. Pro účely otevření diskuze jsem proto vybral tři jiné příklady, kde by občanská shromáždění mohla být pro organizaci přínosem.
Směřování Junáka je ve velké míře určováno Valným sněmem. Na samotném sněmu je ale času na prodiskutování důležitých témat hýbajících organizací málo, zásadní roli tedy zde hraje předsněmovní diskuze. Do té se sice mohou teoreticky zapojit všichni, ale prakticky je zastoupení některých skupin a názorů mizivé, až žádné. Vylosováním občanského shromáždění pro každý z bodů předsněmovní diskuze má tak potenciál nejen zapojit rozmanitější názory, ale v konečném důsledku i přinést výsledek přijatelnější pro větší část organizace.
Dalším příkladem využití občanských shromáždění mohou být pracovní skupiny a odbory Výkonné rady. Ze seznamů členů některých z těchto orgánů lze cítit jistý „intelektuální inbreeding“, kdy v některých převažují absolventi stejných kurzů a lesních škol. Zároveň nejsou některé orgány příliš často obměňovány. Pro obojí lze mít v dobrovolnické organizaci jisté pochopení, není ale od věci si klást otázku, zda se kvůli tomu nestávají pracovní skupiny a odbory příliš myšlenkově uzavřené a zda je v nich opravdu zastoupena celá šíře názorů.
Jako již tradičně se s blížícím Valným sněmem začínají objevovat výzvy ke kandidatuře každého. Z mé zkušenosti se podobná situace, tedy nedostatek kandidátů, týká i mnohých sněmů organizačních jednotek. Znamená to snad, že v Junáku není dostatek kvalitních lidí pro řídící pozice? Jistě ne. Mnoho schopných členů možná jen nemá dostatečnou sebedůvěru se o funkce ucházet. V případě přímého oslovení by ale možná svou kandidaturu zvážili. Navíc, jak již bylo řečeno, občanská shromáždění teoreticky zvyšují důvěru v demokracii a tím i chuť se do rozhodování zapojovat.
