Téma: úvaha
audioverze

Ať žijí dlouhé procházky

Chodíme, touláme se a objevujeme. Máme to zakořeněné v naší skautské DNA. Ale proč to děláme?
Foto: Kateřina Bartošová - Lotty

Pojďme oslavovat přínos a sílu chůze, ať už jednotlivců, nebo i celého hnutí

Z anglického originálu od Jacqueline Landey přeložila a zkrátila Atlantida.

Chodíme, abychom si protáhli nohy, dostali se z bodu A do bodu B, procvičili těla nebo si provětrali hlavu. Chodíme, abychom obdivovali výhledy, vyvenčili mazlíčka nebo rozchodili nové boty. Někteří jdou na procházku, aby dali hlavě odpočinout, jiní, aby se v ní zrodil nový nápad. Chodíme, abychom vypadali dobře, cítili se dobře, ušetřili peníze a planetu.

Chodíme také, abychom překonali sami sebe. Chodíme v průvodu, abychom demonstrovali za to, čemu věříme. Jako skauti chodíme, abychom nacházeli nová dobrodružství.

Je příliš jednoduché brát funkčnost našich nohou jako samozřejmost. Ale zapomínáme, že jsme jednou byli batolaty, která při svých prvních krůčcích sotva držela balanc. A stejně jako po těchto prvních úspěšných krůčcích následoval potlesk, schopnost chodit můžeme s radostí oslavovat znova. Protože se snažíme dojít k vyššímu fyzickému, duševnímu i duchovnímu stavu a někdy i na cestu lepšího světa.

Jít cestou zdravého životního stylu

Dalo by se říct, že chůze je perfektní druh cvičení. Je příjemná, zadarmo, šetrná k životnímu prostředí a otevřená všem lidem napříč věkem i kondicí. Chůze pomáhá udržovat zdravou váhu, zvyšuje prospěšný cholesterol, snižuje krevní tlak a buduje zdravé svalstvo a kosti.

Přimět mladé lidi k tomu, aby skrze chůzi čerpali tyto benefity, je žádoucí. Podle britských statistik National Health Service přes polovina dospělých trpí nadváhou či obezitou. U dětí je to více než každé páté v předškolním věku (4 až 5 let) a každé třetí ve věku 10 až 11 let.

Hlavní britský ředitel zdravotnictví Chris Whitty tvrdí, že by měli být mladí lidé aktivní, věnovat pohybu alespoň jednu hodinu každý den, pro zachování zdravého fyzického i psychického zdraví. Zatímco aktivní životní styl snižuje riziko mnoha nemocí, chůze ještě k tomu zlepšuje náladu, paměť i kvalitu spánku. Také pomáhá snižovat stres, úzkost nebo únavu.

První je krůček, potom krok, z něj se stává pochod, který může tvořit hnutí

Jak jistě skauti ze zkušenosti ví, procházet se zelení procházet se zelení pomáhá ještě víc než městem. Britská charitativní organizace Mind vedla studii, která zjistila 90% navýšení sebevědomí respondentů, kteří právě absolvovali procházku prostředím plným zeleně. Jak ukazuje studie Standfordské univerzity, chůze zlepšuje o 60 % také výkony v oblasti kreativity. Chůze je také sociálně prospěšná, jak píše lékařský antropolog Paul Farmer: „Slouží jako nástroj k posílení sítí mezilidských vztahů, nabízí možnost si popovídat o problémech s ostatními nebo se jen bezstarostně zasmát.“ Ale to neznamená, že lidé bez schopnosti chodit nemohou získat výše popisované benefity. Pro mladé lidi s různou měrou fyzických možností existuje například košíková na vozíku nebo adaptivní veslování.

Foto: Zuzana Havlínová – Pipla

Kráčet jako poutník

Kromě fyzických benefitů a zlepšení psychického zdraví nabízí chůze prostor pro hlubokou reflexi. Po staletí se lidé po celém světě vydávají na dlouhé poutě za účelem spirituálního růstu. Poutě obvykle vyžadují odtržení od každodenního života a na konci cesty je většinou posvátné místo.

Přestože motivace se napříč vírou v různá náboženství  i mimo ně různí, tak to, co je všechny spojuje, je vnitřní cesta za spirituálním poznáním. Od muslimské cesty do Mekky přes hinduistickou pouť do Vranasi až po křesťanskou křížovou výpravu do Lurd… Všechny cesty znamenají vydat se na cestu k hlubšímu propojení – ať už s Bohem, nebo sami se sebou.

Chodit pro dobrou věc

Mnoho lidí se odhodlá chodit dlouhé trasy za účelem, který je vyšší než ten osobní – vydělává peníze na charitu, zvedá povědomí o společenských problémech nebo sjednocuje lidi za nějakým účelem. U skautů samotných se tyto pochody dějí každý den. Adam Dawson ušel 1 492 mil (cca 792 kilometrů), od nejjižnějšího k nejsevernějšímu bodu Velké Británie, od Lizard Pointu k Dunnet Headu, aby získal peníze britskému skautskému nouzovému fondu. Ten umožňuje skautům a skautkám v náročných finančních podmínkách účastnit se Světových skautských Jamboree. Jelikož synové Dawsona byli aktivními skauty a skauting na ně měl „zásadní a pozitivní vliv“, chtěl udělat gesto, kterým by organizaci vyjádřil vděčnost a vrátil jim službu.

Také členové 19. skautského oddílu ze Swindonu ušli kolem jejich místního kostela vzdálenost, kterou dělí Land’s End od John O’Groats. Chtěli tím vybrat peníze pro britské centrum pro výzkum rakoviny (Cancer Research UK). Skauti strávili chůzí 21 hodin, přičemž obešli kostelní halu 28000krát. Každý člen ušel průměrně 1000 kol, aby dohromady nasčítali 780 mil (cca 1255 km).

Skauti z okrsku Romford na počest zesnulého bývalého předsedy okresního rady Paula Leepera uspořádali benefiční túru. V ní se vybralo přes 18 000 liber (cca 536 000 Kč) a finanční obnos byl předán hospici Svatého Františka, kde byl předseda léčen. Zúčastnilo se 550 lidí.

Jít jako hnutí, pochodovat pro lepší svět

V průběhu historie se lidé spojovali, aby pochodovali v protestech proti nespravedlnosti a šli za svým přesvědčením. Velké pochody měly sílu svrhnout diktátory, donutily mocné vládce ukončit války a dovedly společnost k větší spravedlnosti. A my skauti toho byli součástí. Protestovali jsme proti diskriminaci, šli v pochodu za lidská práva a kráčeli za mír.

Do ulic chodíme nejen proto, abychom se vymezili proti nenávisti, ale také každý rok na Pride, abychom se postavili za lásku. Skauti po celé Británii se scházejí, aby oslavili to, že láska nás všechny spojuje.

Skauti celosvětově vnímají chůzi jako důležitý prvek hnutí. Od skautů v Ghaně, kteří zorganizovali pochod za svobodu v souvislosti s proběhlými volbami, až po skauty z Belize, kteří prošli celou zemi, aby propagovali kulturu míru.

Nasaď tedy své turistické boty, přiber k sobě další mladé lidi a vyrazte společně. A až budeš lapat po dechu, vzpomeň si na to, co říkal Robert Baden-Powell: „Nikdo nemůže projít životem, stejně jako nemůže projít kusem země, aniž by po sobě zanechal stopu. A tyto stopy mohou pomoci v orientaci těm, kdo přicházejí později.“

Zdroj:

Jacqueline Landey – In praise of the long walk

O autorech

Studuje dějiny umění v Brně. Tam také organizuje autors