Před dvěma lety touto dobou jsem cítila, že nastala správná chvíle začít s oddílovou radou (OR) pracovat na svém odchodu z pozice vedoucí a na předávání oddílu. Spolu se svou zástupkyní jsme se i dříve pokoušely v OR otázku nástupnictví otevírat, i tak bylo tenkrát na poradě jasné oznámení záměru odejít z funkce vedoucí plné emocí, jež násobily dlouhé roky, po něž jsem v čele oddílu stála. Všechny mladší členky OR, které se nyní měly vedení chopit, jsem jako světlušky nebo skautky přijímala do oddílu já. Jiné fungování v oddílu si zatím neuměly představit. Pamatuju si, že jsme to pár týdnů musely všechny vstřebávat a já se v tu dobu cítila dost nejistě. Jak na novou roli připravit novou vedoucí? Jak pomoct nové OR? Na co se soustředit teď hned? Kdy to komu říct? A jak to udělat co nejlíp? Všechno jsem to zprvu brala na sebe, protože přece JÁ jsem ta, která oddíl předává. Nevěděla jsem, jak to celé uchopit a jak s oddílovou radou o předávání mluvit. Hodně se mi ale ulevilo, když jsem si uvědomila, že i předávání můžeme dělat způsobem, jakým jsme v našem týmu zvyklé dělat vše. Společně. I tyto kroky můžeme s radou vymýšlet u jednoho stolu a mluvit o nich otevřeně. Zvlášť proto, že se předávání týká každé z nás.
Největší obavu ve mně budila skutečnost, že v OR není dostatek skautsky kvalifikovaných členek. I když jsme se snažily k účasti na kurzech průběžně členky motivovat, šlo to ztuha. Především kvůli tomu, že mezi námi odstupujícími a novým vedením je skoro desetiletá propast – mladší členky OR vlastně pořádně neviděly nadšení, se kterým se z kurzu člověk vrací, a tak je zatím bohužel odrazovaly obavy z cizího kolektivu, který je na kurzu čeká, zbytečná předtucha něčeho náročného a zdání, že o příštích prázdninách se to bude hodit víc. A také pořádně necítily opravdovou potřebu kvalifikace.
Co pro úspěšnou změnu vedení může udělat každý z nás?
Všechny jsme se znovu sešly a hodně mluvily o tom, jak vypadá oddílová rada v tuto chvíli, a hlavně o tom, jakou OR potřebujeme mít v okamžiku předání. Následně jsme vše daly na papír. Sepisovaly jsme si nejmenší detaily, ale i podstatné body, na kterých bylo nutné zapracovat, díky čemuž bylo jasně vidět, že nadšení a odvahu jít do toho máme. A také nás je v OR celkem dost a cítíme se spolu dobře. Zato chybí vůdcovky, ale i čekatelky a dostatek zdravotníků. My odcházející jsme sice počítaly, že i po předání budeme oddílu nápomocné a například na táboře zastaneme chybějící funkce, ale vše jsme se snažily směřovat ke stavu, který jsme si představovaly jako ideální startovní pozici pro nové vedení. Jako nejpodstatnější ze setkání nám vyplynul úkol pro členky rady, jež se chtěly na činnosti oddílu podílet i po jeho předání – každá se během následujícího roku vydá na jeden kurz.
Většina z oddílové rady vzala výzvu za svou. Tím spíš, že jsme se na všem shodly společně, nejednalo se o žádné nařízení a měly jsme k tomu jasný důvod. Některé vedoucí se vzdělávat odmítly a rozhodly se, že v oddíle po předání působit nebudou. Zní to možná ostře, ale ve skutečnosti to bylo spíš osvobozující. Jejich odchod z OR se dal očekávat i tak, aktivní zapojení v oddíle nebylo v souladu s jejich osobními plány. Věděly jsme, na čem jsme, s kým do budoucna počítat. A také jsme se mohly s odcházejícími náležitě rozloučit.
Společný zážitek a dobrý start na VORu
S domluveným uspořádáním nové OR jsme vyrazily na VOR – tedy Víkend pro oddílové rady. Sice jsme byly zvyklé jednou do roka vyjet na víkendovou poradu, na které jsme si kromě plánování užívaly i tvoření a společný čas, nicméně víkendové setkání s dalšími oddílovými radami na Oikos VORu nás překvapilo všechny. Nečekanou energii si odtud odvezly i ty starší z nás – předáním oddílu přece skauting nekončí a je tolik příležitostí, kam se skautsky vrhnout! Mladší na VORu okusily kurzovou náladu a díky tomu si snáz dovedly představit, že kvalifikační kurz může být i fajn zážitek. Skvělé bylo, že se náš tým mohl bavit o našich konkrétních problémech s lidmi mimo oddíl. Už jen pojmenování naší situace pomohlo směřovat další kroky. Navíc rozhovor s někým, kdo to dokázal a čerstvě předal oddíl, byl pro nás povzbuzující. Z VORu jsme odjížděly stmelené společným zážitkem a skvěle nastartované na nový skautský rok.
Na kurzy nejen pro kvalifikaci
Někdy by se mohlo zdát, že je potřeba absolvovat kurz hlavně z důvodu kvalifikace, bez které nemůže dojít k oficiálnímu předání. Během roku, kdy jsem vedla oddíl už společně se svou nástupkyní, nás potkaly další momenty, díky nimž jsem si uvědomila přínosnost absolvování kurzu. Pro začínajícího vedoucího může být kurz inspirativní potkáním s dalšími skauty, kteří se nachází ve stejné situaci, a může s nimi tím pádem sdílet své obavy i nápady. Může také pomoct vytvořit si vlastní vůdcovský styl, a tak skrze inspiraci odjinud nový vedoucí zvládne snáz uchopit své vize. Kurz také ukáže možnosti, jak se co dá ve skautské praxi pojmout. Snažila jsem se hodně, abych nové vedoucí nedávala příklad jen jedné správné cesty, abych nepředávala jen to své
know-how, ale dala prostor pro hledání jejích vlastních cest. I tak bylo nutné hodně věcí vysvětlit svou optikou. Mám za to, že byť jen teoretické znalosti, které by nová vedoucí načerpala na kurzu, nás mohly těchto strastí ušetřit.
Jak to u nás dopadlo?
Ačkoli přišla covid situace, většina členek z oddílové rady se minimálně o jeden stupínek kvalifikačně posunula. Troufám si tvrdit, že se v nové OR díky tomu změnilo nahlížení na kurzy. Holky ztratily ostych a vidí u sebe navzájem, že je přirozené vydat se na kurz a vracet se z něj s nadšením. Dalo by se říct, že odbourání strachu z účasti na kurzu u několika jedinců napomůže tohoto strachu zbavit i zbytek týmu. Už i ty mladší, které do týmu rady přibyly teprve nedávno, odkoukávají, že je přirozené se nějak skautsky vzdělávat.
Termín slavnostního předání před celým oddílem se několikrát posunul (A co v uplynulém roce ne?) a všechny jsme se ho účastnily v roušce, ale i tak jsem s radostí oddíl předala do rukou nové vedoucí, za kterou stojí pevný tým, jenž na sobě dokáže pracovat. I když získání kvalifikace bylo načasované natěsno a vlastně se to celé takto povést nemuselo, věřím, že nové OR může být tato zkušenost ku prospěchu a díky tomu bude s kurzy pracovat dlouhodoběji a vědoměji.
