Cestou z vlaku klábosím s vůdcem našeho chlapeckého oddílu, témat je jako vždy hodně a společná cesta krátká. Než se rozejdeme ke svým domovům, stihne mi ještě pochválit to, že je nálada na středisku dobrá a že se více věnujeme výchovným tématům a samotným lidem našeho střediska.
Rozloučíme se a já nad tou jeho nečekanou pochvalou přemýšlím ještě i teď večer, když už rodina spokojeně spí. Nemůžu si pomoct, ale nepřipadá mi, že bychom toho z hlediska personalistiky dělali na středisku dost, což koneckonců vyplývá i z nedávno dokončeného hodnocení kvality střediska. Já osobně dělám prostě jen to, že když se s někým ze „svých“ skautek a skautů potkám, snažím se takové chvíle využít, popovídat si, jak jde skautský i neskautský život, a sdělit i něco málo ze střediskového dění. Snažím se měnit podobu střediskových rad. Doposud dominantní témata hospodářská byla doplněna o výchovnou část a o diskuze nad tím, jak se prioritní témata Strategie dotýkají našeho střediska. Tyto změny jsou členy rady kladně přijímány, a i když je tato praxe ještě nová, vidím už teď, že diskuze jsou živější a nálada méně formální a uvolněnější. Další radu chci svolat někam jinam než tradičně do klubovny, nabízí se čajovna, zahrada mého domu anebo, proč ne, u nás na jihu tak oblíbený vinný sklep. Jeden z členů měl kulaté narozeniny, tak to bude chtít dort. Uvidím, třeba se nám takto nastavený trend osvědčí a rady se v budoucnu stanou i místem, kde si budeme prostě jen povídat o tom, co nás aktuálně trápí, anebo co nás naopak motivuje.
Mezilidské vztahy v rámci střediska chci také kultivovat mimo prostředí střediskových rad. Spolu s mým zástupcem jsme si vzali k srdci doporučení z hodnocení kvality a chystáme se uspořádat akci jen pro činovníky střediska. Pozdní májový termín je dohodnutý, teď nás čeká výběr formátu akce, nabízí se oblíbený a jinde vyzkoušený bowling, laser game, wellness, lanové centrum, úniková nebo šifrovací hra, ale přiznám se, že spíš vyhlížím originální nápad, ideálně tak dobrý, že by dal vzniknout nové střediskové tradici.
Akce pro činovníky je určitě dobrá, ale práce s dospělými vyžaduje také individuální přístup. Tady doporučuji třeba Příručku pro vedoucí středisek (k dispozici na skautské Křižovatce). Část desátá, Skautská personalistika, připomene čtenáři schéma „Cyklus dobrovolníka“ popisující jednotlivé fáze práce s dobrovolníky a dále v textu rozvádí tipy, na které je třeba se v jednotlivých fázích výkonu práce činovníka soustředit. Jak se v Příručce dočtete, začínajícímu činovníkovi pomůže vhodně zvolený vzdělávací kurz, končícímu pak osobní zpětná vazba, ocenění a v ideálním případě dobrá nabídka další spolupráce.
S tím vším u nás na středisku teprve začínáme, ale už teď slýchávám, že je u nás ve středisku v poslední době tak nějak lépe. Členská základna roste, členové oddílů se mezi sebou znají, oddíly spolupracují, rovering kvete. Nevnímám, že bychom aktuálně řešili nějaké zásadní spory. Zdá se, že i to málo, čím jsme začali, už nese své ovoce. Já sám cítím, že se mohu na své členy obrátit s prosbou o pomoc bez toho, abych měl obavy z nějakého bezdůvodného odmítnutí, dokonce mi sem tam někdo nabídne pomocnou ruku, aniž bych o ni sám žádal, což je věc nevídaná. V takovém prostředí se pak i mně osobně mnohem lépe hledá motivace ve chvílích, kdy se času a sil nedostává.
Středisková kasa je jistě silný nástroj pro dosahování cílů střediska. Neméně stejnou sílu ale mají ti, kteří středisko tvoří. I těm je třeba se věnovat.
