Rozhovor vedl a z angličtiny přeložil Boro.
Je dubnové odpoledne tohoto roku a v pražském Kongresovém centru se setkávám s environmentálními pedagogy a vědci Marthou C. Monroe a Miloslavem Kolenatým na Mezinárodním kongresu o environmentálním vzdělávání. Ze spodních pater na nás doléhají hlasy válečných uprchlíků a uprchlic z Ukrajiny – důsledek jedné z největších humanitárních krizí v Evropě od druhé světové války a mluvíme o tom, jak mohou skautští vedoucí a další vychovatelé přispět k řešení, sice na první pohled nenápadnější, ale o nic méně závažné globální krize – klimatické změny.
Jaké jsou hlavní cíle klimatického vzdělávání? Proč je podle vás tak důležité?
Martha: Myslím si, že základem klimatického vzdělávání je klimatická věda – snaha pomoci dětem pochopit co se děje, proč se věci mění, jaké jsou pravděpodobné důsledky a dopady. Ale to samo o sobě nestačí, musíme také přemýšlet o tom, co lidé dělají aby jednak zmírnili konkrétní dopady a také aby se adaptovali na přicházející změny. Taky se musíme bavit o tom, jak se zapojit a být nápomocní. Jaké příležitostí mladí lidé mají k tomu s problémem něco dělat. Mitigace (zmírňování dopadů) a adaptace (přizpůsobení se následkům) jsou dvě přístupné cesty.
Miloslav: Jinými slovy je klimatické vzdělávání o znalostech, postojích a jednání.
Martha: Nicméně některé jednání vyžaduje specifické dovednosti. Komunikační dovednosti, týmovou spolupráci, vůdcovské schopnosti, řešení problémů a rozhodování, brain-
storming alternativ a zvažování jejich důsledků.
Miloslav: Protože je klimatická změna tak komplexní problém, potřebujeme pro vhled do něj systémové a kritické myšlení.
Mezi školní výukou a neformálním vzděláváním, které probíhá ve skautských oddílech, je velký rozdíl. Jakým výzvám podle vás mohou čelit skautští vedoucí, kteří se budou snažit toto téma otevřít se svými členy?
Martha: Pro učitele je velmi složité zapojit děti do nějakého projektu, protože to zabere spoustu času. Většina učitelů učí úzce zaměřené předměty jako biologie nebo chemie, jen malá část z nich se věnuje např. zeměpisu, který dokáže být mezioborový. Takže dosáhnout dostatku času a komplexity tématu je pro učitele velmi těžké.
To znamená, že neformální kolektiv mladých, jako je skautský oddíl, je pro komunitní projekty, které zaberou hodně času a je u nich třeba ponořit se do mnoha odlišných oborů, naprosto ideální. Vedoucí však nemusí mít potřebné zázemí k tomu, aby něco takového vedli. Mají proto často obavy a říkají, že to nejspíš nezvládnou. A my se jim snažíme říct, že to všechno budou dělat děti a ne oni. Oni jim jen musí trochu pomoct. Další překážkou je, že to celé zabere hodně času, spoustu učení a cvičení, a to dětem může připomínat školu. Ony ale chtějí zábavu. Naším úkolem je proto dělat celý proces zábavnějším.
Miloslav: Velkou výhodou neformálního vzdělávání podle mě je, že se narozdíl od školy často děje v prostředí reálného světa. To je výrazná výhoda, kterou by si vedoucí měli uvědomovat. Skutečné výsledky jsou pro děti velmi motivující a stimulující.
Pojďme se tedy soustředit na projekty.
Martha: Ty jsou jednoznačně velkou příležitostí pro mladé osvojit si určité dovednosti a pocítit, že mohou věci měnit. Víra ve vlastní schopnosti je u dětí a mladých lidí klíčová. Připravuje je na to být aktivními občany, kteří vědí, jak jejich komunita funguje a jak mohou ze světa dělat lepší místo.
To je velmi povzbuzující. Cítím totiž ve skautském hnutí určitou obavu z otvírání témat, ve kterých si nejsme sami jistí. Co byste poradili vedoucím s takovými obavami?
Martha: Trik je v tom odhadnout správnou úroveň na které pracovat. Například já teď pracuji se skupinou dětí, které jsou celé rozrušené z toho, kolik se kolem nich kácí stromů a naopak kolik nových budov se v jejich okolí staví. Začaly problém zkoumat a seznámily se s konceptem soukromého majetku – tedy že to, co se děje, je právně v pořádku. Začaly se ptát jaktože to není zakázané? To je dovedlo k tomu, že jejich město má vytvořený plán nekonečného rozvoje. A tak si začaly uvědomovat, že možná tyto plány a pravidla byly vhodné před deseti lety, ale že dnes už máme jiné znalosti, zažili jsme covid a víme toho teď více o vlivu přírody na naše duševní zdraví a že by tedy měli požadovat změnu těchto plánů.
Další věc, kterou s touto skupinou děláme, je jejich propojování s dalšími lidmi. Například zavoláme lidem pracujícím na strategickém plánu rozvoje a řekneme jim „Nechtěli byste se potkat s naší skupinou? Máme tu děti, které zajímá to a to.“
Miloslav: Ano, skautští vedoucí si mohou říct o pomoc dalších lidí a pozvat je na své schůzky.
Martha: Další příležitostí je, že v oddíle je několik vedoucích. Učitel ve třídě je jen jeden. Také děti mají rodiče, se kterými se potkáváte a navazujete s nimi vztahy. Tito rodiče mají známé a vy tak můžete získat zdroje, které potřebujete, jednoduše tím, že se jich zeptáte nebo je zapojíte.
Jaký by měl být první krok, když se rozhodneme téma klimatické změny v oddíle otevřít?
Martha: Pokud se členové a členky zajímají o klimatickou spravedlnost, můžou přijít otázky jako: Kdo je zranitelný? Jak bude vypadat naše budoucnost? Budou všichni lidé schopni prosperovat? Pak je dobré začít společnými diskuzemi. Porozumět tomu, jak o takových věcech mluvit, proč jsou jednotlivé věci, které lidi dělají dobré, nebo špatné, proč jednotliví lidé souhlasí, či nesouhlasí s jednotlivými řešeními.
Pokud však začnou přemýšlet o klimatické vědě – např. jestli se domov určitého živočisného nebo rostlinného druhu rozšiřuje nebo smrskává, pak budeme chtít začít společným bádáním.
Může také záležet na tom, kde oddíl funguje – jaké jsou jeho zdroje (finanční, materiální, personální…), jaká je okolní komunita. Může záležet i na odbornosti jednotlivých vedoucích a na tom, čemu rozumí a v čem jim je dobře.
Takže může být dobrý nápad začít s lokálními problémy?
Martha: S těmi by se mělo začít v každém případě. Poté mohou holky a kluci začít propojovat jednotlivé souvislosti. Např. by skautská organizace mohla uspořádat setkání, kde by se skauti z různých koutů Česka mohli potkat se svými projekty a řešeními svých lokálních problémů.
Co když budu v oddíle konfrontován s nějakou mylnou představou o změně klimatu, kterou však sám nedokážu vysvětlit?
Miloslav: To je chvíli, kdy přicházejí do hry hosté z řad expertů. Ti jsou podle mě velmi efektivním nástrojem, jak se vypořádat s odbornými diskuzemi – nemusí jít přitom přímo o vědce, ale zkrátka o někoho, kdo se v tématu více orientuje.
Martha: Také je možné vycházet z různých materiálů pro vzdělavatele, které vysvětlují časté mýty, se kterými se pravděpodobně vedoucí setkají. Nejde tu však jen o znalosti – vedoucí potřebují pedagogické dovednosti, musí vědět, jak učit. Jde také o dovednosti, které děti potřebují rozvíjet.
Například v jednom projektu jsme chtěli, aby děti porozuměly rozhodovacím procesům. Jediný postup, který znaly, byl hlas většiny – hlasujete a většina zvítězí. V různých cvičeních jsme jim ukázali pět různých způsobů rozhodování, aby mohly kriticky nahlížet na to, jak se o věcech běžně rozhoduje a přijít na to, co jim vyhovuje. Mohou volit tak, že všichni vidí, jak hlasujete – výsledek pak bude nejspíš odlišný od tajného hlasování. Mohou každý dostat více bodů, které libovolně rozdělí mezi jednotlivé možnosti – výsledek bude opět pravděpodobně odlišný. A v neposlední řadě mohou rozhodovat na základě kritérií: pojmenovat si, co musí dobré řešení obsahovat a jaké z toho plynou možnosti. Jak se jednotlivé možnosti vztahují k problému? My jsme je nechali rozhodnout o tom, co bude k obědu. Měly vybrat mezi pizzou, sendvičem a salátem. Jaká jsou kritéria? Kolik času zabere příprava jídla, jak je jídlo zdravé, jak moc jim chutná a jestli na ně není někdo ze skupiny alergický. Rozdíl byl pravděpodobně odlišný od toho, kdyby uplatnily hlas většiny, protože by se nezamyslely nad tím, co dělá dobrý oběd dobrým obědem.
Miloslav: Když se vrátím k těm pedagogickým dovednostem, které Martha zmiňovala: myslím si, že většina vedoucích ráda využije pomoc druhých lidí nebo si bude potřebovat rozšířit své pedagogické kompetence.
Martha: Možný zdroj inspirace a podpory, se kterým pracujeme my, je web Earth Force (earthforce.org). Je vytvořený pro učitele a obsahuje spoustu aktivit podporujících tvorbu komunitních projektů.
Pokud se rozhodneme s oddílem do nějakého projektu pustit, jak by měl probíhat výběr tématu a stanovení cílů?
Martha: To je jedna z nejtěžších věcí. Pokud se bude dosažení cíle zdát moc náročné a bude pravděpodobné, že neuspějeme, odejdou členové s tím, že selhali. Což nechceme. Na druhou stranu pokud bude náš cíl moc snadný, řeknou si nejspíš, že to může udělat kdokoliv a nebude se jim do toho chtít. Existuje zlatý střed – dětí musí jevit zájem, musí věřit tomu, že to dokážou, ale nesmí to být moc jednoduché, aby se to podařilo jen tak, bez většího úsilí. Zkrátka musí to být výzva, ale překonatelná.
Na začátku věnujte hodně času brainstormingu možností a jejich kritice na základě kritérií jako co dává smysl nám, tady a teď. V každém případě bychom měli být schopni dosáhnout cíle do tří měsíců. Nechceme, aby byl proces zdlouhavý a cíl zdánlivě nedosažitelný. Proto je třeba přicházet s návrhy a nakonec vybrat ten nejlepší – což dost možná nebude ten první.
Představme si teď, že jsme přišli s nápadem a realizovali projekt. Co když my nebo děti nemáme pocit, že děláme v boji se změnou klimatu dost? Jak se s takovými pocity vypořádat?
Martha: Skautské hnutí je celosvětové. Žádný člověk nemůže sám vyřešit světové problémy. Každý však může začít a skautské hnutí propojuje lidi po celém světě!
Miloslav: Přesně tak, můžete sdílet úspěchy a zkušenosti, což je pro motivaci skvělé.
Martha: Také existují další organizace, se kterými můžete navázat kontakt, inspirovat se a spolupracovat. Kromě toho je podle mě pocit dostatečnosti otázkou měřítka. Nemůžete vzít obrovský problém a chtít ho sami vyřešit. Můžete se ale zaměřit na jeho menší aspekt, na který už kapacitu máte. Můžete mluvit se svými sousedy a přijít s komunitními projekty, které pomohou vám všem. A když najdete téma, které spojuje skauty z různých koutů republiky, můžete na něm pracovat společně – a už máte projekt celostátního rozměru.
Na co by podle vás měli myslet vzdělávající, kteří se snaží připravit děti na měnící se svět?
Miloslav: Nesoustřeďme se na katastrofy. Velmi pravděpodobně k nim bude docházet, ale nehažme toto břemeno na hřbet dětem. Pracujme s nadějí a soustřeďme se na věci, které můžeme změnit. Připravujme se na situace, které mohou nastat v našich komunitách, jako jsou povodně, sucho nebo vlny horka. Nemluvme ale o globálních katastrofách, nad kterými nemáme moc – to je podle mě příliš.
Martha: Ano, neučme třeťáky o konci světa. Vybírejme témata adekvátní s ohledem na věk našich členů. Je však podle mě v pořádku mluvit o tom, že jsou mnohé věci jinak, než bývaly, že dochází ke změnách a proč k nim dochází. Klima se mění rychleji než kdykoliv dřív. Vstupujeme proto do nové doby a musíme vytvářet společnost, která se s tím dokáže vypořádat.
Užitečným zdrojem informací a metodické inspirace mohou být weby Fakta o klimatu (faktaoklimatu.cz) a Učím o klimatu (ucimoklimatu.cz). Pro další vzdělávání v tématu klimatického vzdělávání je také možné využít videa a pracovní listy od Skautského institutu z projektu Krajina v našich rukou (skautskyinstitut.cz/krajina-v-nasich-rukou), jet s oddílovou radou na vzdělávací klimavíkendovku (skautskyinstitut.cz/klimavikendovky) nebo si pozvat lektory Skautů na Zemi nebo Eko odboru (bit.ly/skaut-ekoodbor) s některým z programů, které nabízí (skautinazemi.cz/seminare).
Martha C. Monroe
Expertka na klimatické vzdělávání a komunitní řešení environmentálních problémů působící na University of Florida. Zabývá se možnostmi a přístupy pro zdařilý a naslouchající dialog mezi různými komunitami, který vede ke komunitním řešením tíživých environmentálních problémů. Žije v lese na okraji města Gainesville na Floridě.
Miloslav Kolenatý
Působí jako pedagog na Fakultě životního prostředí UJEP v Ústí nad Labem. Je autorem programů Environmentálního vzdělávání, členem pracovní skupiny MŽP pro klimatické vzdělávání a v současnosti doktorandem na MUNI. Věnuje se mimo jiné tématu klimatické gramotnosti českých žáků.
