Je to pár hodin, co jsem viděla první upoutávku na dokument Skautského institutu Hledání lilie. Hned v jeho úvodu, v roce 1990, promlouvá do mikrofonu reportéra Dagmar Burešová o potřebě generační obměny. Devadesátá léta byla nepochybně obdobím, kdy se na jedné straně starší generace skautů z čtyřicátých a šedesátých let zasloužila o obnovu Junáka, zároveň však přišla generace mladá, která měla vlastní představy o práci s mládeží.
Je to pár dní, co jsem viděla film Jednou skautem, navždy skautem. Je to dokument České televize o současném skautingu a je věnován Jiřímu Navrátilovi a Jírovi Stránskému. Pobavila mě a dojala dětská bezprostřednost, když skautka, které při návštěvě Jíry Stránského pořád nešlo „přes pusu“ tykání, mu nakonec darovala vlastní čepici – vodácký bonbonek. Právě to tykání mi připomnělo vlastní zážitek, když mě na vysoké škole ve skautském tričku před posluchárnou oslovil jeden vážený skautský instruktor a hned mě vyzpovídal a trval na tykání, protože: „Jsme přece skauti!“
Je to pár týdnů, co „světem hýbe“ šestnáctiletá dívka ze Švédska, která burcuje nejen své vrstevníky, ale troufá si i na politiky mnoha států. Překvapuje mě, kolik lidí se ve společenské debatě o klimatu zaobírá tím, kolik je jí let, a že je to pro mnohé dokonce hlavní důvod, proč zpochybňovat to, co říká.
Nechci tímto sloupkem hodnotit obsah Gretina aktivizmu, ale osobně mi to připomnělo, čeho si na skautingu cením. Skauting stojí na mladých lidech. Nejen, že je primárně službou mladým, naším posláním je přece podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí, což děláme především prostřednictvím důvěry v ně. Kluky a holky v oddíle nevychováváme autoritativně, ale vedeme je vlídným způsobem a v bezpečném prostředí. Ideálem skautského oddílu je dobrá parta, ve které panuje respekt, kamarádství a přívětivá atmosféra, aby pak ti starší s důvěrou převzali vedení družiny nebo oddílu.
Je to posledních pár let, ve kterých se mi zdá, že až příliš často odchází lidé, kteří mi ve skautování byli vzorem a vážila jsem si jich. Pokaždé se zamýšlím a zkouším formulovat, co z jejich dovedností bych také chtěla umět předávat dál, čím mě inspirovali. A zjistila jsem, že společnou mají právě důvěru v mladé. Ačkoliv zažili tolik, že by mohli zbytek světa poučovat, anebo možná právě proto, jsem se od nich ve skautingu dočkala podpory a důvěry. I když to často muselo být těžké, vždy se stavěli za nás mladé, podporovali nás, poskytli nám radu, když jsme ji potřebovali, ale nikdy nám svou pravdu nevnucovali.
Díky nim si uvědomuji, že zkušenost skautingu nám dává jistotu, že mladí mohou dělat svět lepším, protože mají nadšení, energii a touhu dělat velké věci. Stačí, abychom jim důvěřovali a v debatě je brali vážně a s respektem. A abychom se k nim s pokorou připojili.
