Hluboký hlas a tajuplná hudba
Slunce zapadlo a tebe vedou po lesní cestičce lemované svíčkami. Kam? To nikdo neví. Tedy až na člověka vpředu, který má na sobě tógu. Jdeš s dalšími dvaceti rovery a rangers, ale slyšel bys spadnout jehlu. Na konci cesty sedí několik lidí. Mají na sobě černé kápě. Obdivuješ, že jsi na krásné vyhlídce osvětlené pouze svíčkami. Najednou se z kruhu vynoří Hádes, řecký bůh podsvětí, a za tajuplné hudby vám začne svým hlubokým hlasem vysvětlovat, jak se můžete z podsvětí dostat. Po několika minutách naslouchání vše utichne. Víš, co máš dělat. Postavy v kápích se zvednou a postupně odchází.
Toto je vzpomínka na jeden z programů, které jsem ve svém skautském životě zažil. A vím, že si ho uchovám v paměti velice dlouho. Mísilo se ve mně při něm několik pocitů. Chvíli to byla menší obava, potom úžas a následně štěstí.
Co pomůže navodit tu správnou atmosféru?
Je dobré myslet na to, že atmosférotvorné prostředky (hudba, hlas, denní doba…) mohou na každého působit jinak. To, co může u jednoho vyvolat radost, dokáže jiného rozesmutnit. Kombinujme, ale nepřehánějme. Přehlcení programu jednotlivými prvky může být kontraproduktivní – nechceme přece, aby působil přeplácaně. Je také dobré zvažovat, jak silné emoce chceme v účastnících vzbudit a zda toho na ně nebude zbytečně příliš.
Pokud chceme posílit atmosféru programu kvůli silnějšímu prožitku, ptejme se na tyto otázky:
CO?
Jaký je cíl programu, co si z něj mají účastníci odnést? To nám pomůže rozpoznat, jaké pocity chceme v účastnících vyvolat, a tedy jaký druh atmosféry na programu vytvářet. Atmosféra je totiž hlavně o vyvolání emocí. Pokud chceme vyvolat napětí a vtáhnout účastníky do příběhu dobrodružné etapové hry (jako v programu z úvodu), vezměme je třeba ve tmě na neznámé a krásné, ovšem bezpečné místo, např. na vyhlídku nebo do jeskyně. Pokud chceme vyvolat pocit uklidnění, bezpečí a radosti, pusťme jim nějakou veselou písničku a událost se může dít při východu slunce, kdy obloha hraje krásnými barvami.
KDY?
V jakou denní dobu se program odehraje? Proběhne při nějaké specifické události, např. až bude pršet, když bude svítit sluníčko, děti budou unavené? Čas, ve kterém program probíhá, je poměrně nenápadný, ale silný faktor. Pokud by program z úvodu probíhal za světla, viděli bychom, kam jdeme, svíce ani kápě by nepůsobily tajemně a ohromení z vyhlídky by se také jistě nedostavilo v takové míře.
KDE?
Když sedíme pod majestátním stromem nebo u zurčícího potoka, a máme tak blíže k přírodě, snáze nás dojme její krása (což se hodí jak pro duchovní, tak pro environmentální programy). Pokud táboříme u nějaké zříceniny, kde „straší“, může to v účastnících vyvolat pocity vzrušení nebo napětí (ale také strachu). To může podpořit symbolický rámec výpravy, pokud je spojený s nadpřirozenem. Snáze tak dosáhneme našich cílů, pokud jsme chtěli, aby účastníci překonávali svůj strach nebo se vžili do příběhu a byli schopni pod tlakem řešit problémy. V příkladu z úvodu jsem uváděl vyhlídku s ohromujícím výhledem do údolí, který pomohl odpoutat se od běžných starostí. Mohli jsme se tak lépe ponořit do příběhu a jediné, co nás zajímalo, byla cesta z podsvětí.
JAK?
Jaké vnější prostředky můžeme k podpoře atmosféry programu využít? K podpoření symbolického rámce využijme tematických kostýmů. Jedním z prvků, který se dá aplikovat na spoustu aktivit, je výběr hudby. Pokud potřebujeme například probrat rozespalé účastníky rozcvičky a motivovat je ke cvičení, je dobré vybrat veselou písničku, kterou účastníci znají a ke které se dají vymyslet vtipné tematické cviky. Hranou bitvu lze doplnit akční hudbou, nebo naopak duchovní program či reflexi dne uklidňující hudbou. Mysleme ale na to, že hudba může účastníky také rozptylovat. Dále můžeme využít rekvizity. Práce se světlem je také jedním z atmosférotvorných prvků. Na již zmiňovaném kurzu jsme měli večerní módní přehlídku. Jeden z instruktorů vylezl na strom a svítil na modely, kteří chodili po runwayi. Lze tedy pracovat s umělým nebo přírodním světlem. Program může působit na další smysly, jako je čich a chuť. Např. vánoční besídku si spojím s vůní skořice, perníčky a čajem. Ještě jednou se vrátím ke svému příběhu, kde na nás bůh Hádes promluvil hlubokým hlasem. Vystupňovalo to již tak vážnou a tajemnou atmosféru. Pokud máme v programu nějaký monolog nebo dialog, je tedy dobré mu svůj hlas přizpůsobit.
Už jen sklízet ovoce
Jistě jsem nezmínil vše, co lze k budování atmosféry na programech využít. Je ale důležité myslet na to, že každý program je unikátní, máme různé kapacity a ne vždy vše vyjde podle plánu. Také mysleme na to, že náš program může být pro někoho nepříjemný, a je dobré sledovat, jak jej naši členové prožívají. Doporučuji provést po programu reflexi a zjistit, jaké emoce program v členech vyvolal a co si z něj odnáší.
Mít dostatek času k naplánování programu s různými prostředky, které pomohou s navozením atmosféry, se vyplatí. Jak se však říká, méně je někdy více. Proto bychom si měli dávat pozor na to, kolik vnějších podnětů v programu bude, abychom účastníky nezahltili a oni jej mohli prožít intenzivně, ale bezpečně.
