Nic nefunguje tak jak dřív. Většina plánů končí v koši. Nejistota. Nepředvídatelnost. Bezmoc a frustrace. Vnější svět se změnil k nepoznání a nelze se na něj již spolehnout. Kam se tedy obrátit, když se ocitneme sami, zavření v našich domovech, avšak stále se zodpovědností vést oddíl? Odkud čerpat sílu jít dál a jak k tomu motivovat i druhé?
Odpověď se může zdát až překvapivě jednoduchá, což ovšem neznamená, že její realizace v praxi bude obdobně snadná. Když se totiž nelze opřít o vnější systém, stále se dá obrátit dovnitř a najít potřebnou sílu ve vlastních hodnotách a postojích, jinak řečeno v našem přístupu k životu. Právě lockdown mnohým umožnil, aby se zastavili a hlouběji prozkoumali svoje nitro. Zároveň nabídl i příležitost změnit určitá nastavení, která se ukázala jako dlouhodobě nefunkční. Zní to až příliš růžově? Možná. Přesto se ukazuje, že zrovna optimistický náhled na svět snižuje pociťovaný stres a celkově vede k vyšší životní spokojenosti, lepšímu zdraví a dokonce je vědecky podloženo, že prodlužuje život.
Dívat se na svět optimisticky
Životní optimisté mají tendenci hledat na všem negativním i něco pozitivního, a tak není divu, že nepropadají snadno trudomyslnosti a depresivním náladám. V dobách krize se pravděpodobně budou snažit hledat cesty, jak by mohli využít aktuální situaci k prospěchu svému a svého oddílu.
Jenže co když se vám hlavou honí samé chmurné myšlenky a přes veškerou snahu nejste schopni vidět světlo na konci tunelu? Nezoufejte, s optimistickým či pesimistickým pohledem na svět jste se nenarodili, ale získali jste jej v průběhu dětství napodobováním svých nejbližších osob, tedy především rodičů. Jelikož se jedná o naučený vzorec, můžete jej změnit. Pomalu a postupně, malými krůčky. Zkuste si třeba ráno, hned po probuzení, říct, na co se daný den těšíte. Když se budete snažit, nějakou maličkost určitě najdete – procházku parkem, úsměvy na tvářích lidí, hrnek dobré kávy či poslech oblíbené hudby. Může to být cokoliv. Tím, že ráno nezačnete negativními myšlenkami, ale naopak hledáním pozitivního, si nastavíte svou denní optiku. Možná vám to zpočátku vydrží jen pár minut, ale s tréninkem a trpělivostí se bude čas prodlužovat. Přispět k tomu můžete i celodenním či večerním zapisováním radostných událostí, což opět přesměruje vaši pozornost na pozitivní aspekty každého dne. A úplně nejlépe to nedělejte sami, ale s celým oddílem! Sdílejte svoje denní radosti s ostatními, inspirujte se navzájem a podporujte se v tomto záměru.
Hledat vnitřní motivaci a směr
Abyste však vytrvali ve snaze k jakékoli změně, hodí se osvojit si – pro mě zcela klíčový – postoj, postoj tvůrce. Tvůrce věří, že za svůj život a jeho kvalitu je zodpovědný on, nikoli druzí lidé či okolnosti. Aktivně jej tak utváří podle svých představ v souladu se svojí životní vizí. Uvědomuje si rovněž, kde leží hranice osobního vlivu jednotlivce, díky čemuž dokáže rozlišit, co změnit lze a co je třeba „pouze“ přijmout. To vše činí s jasným vědomím vlastní motivace, tj. zná svoje proč. Důležitým aspektem tvůrcovy stability (nejen) v náročných situacích je právě převládající vnitřní motivace. Díky ní se nechá mnohem méně ovlivnit vnějšími vlivy a v záměrech vytrvá výrazně déle oproti lidem motivovaným zvenčí. Vnitřní motivace vychází z jeho potřeb a přání, ne z tlaku a přání okolí, jako ta vnější.
Jak si však tento postoj osvojit? Většina z nás jej bohužel nezíská přirozeně, protože jsme byli vychováváni k poslušnosti, a nikoli k zodpovědnosti a samostatnému uvažování. Náš vzdělávací systém a převládající výchova v rodinách i ve skautu využívají nástroje vnější motivace (např. bodování, známkování, odměňování apod.), čímž poměrně účinně nahrazují původní vnitřní motivaci, se kterou jsme na tento svět přišli. Nezbývá než se pustit do jejího znovuobjevování a začít pátrat po odpovědi na otázku: „Proč?” Proč se věnuji tomu, čemu se věnuji? Jaké moje potřeby tato činnost naplňuje? Chci ji skutečně dělat nebo si myslím, že ji dělat musím? Tyto a další otázky se stanou vaším denním chlebem, chcete-li se stát skutečným „autorem svého životního příběhu“.
Nebýt na vše sám
Zatím to vypadá jako pořádná seberozvojová dřina, že? Nebudu vám lhát, sama jsem na této cestě již hezkou řádku let a obzvláště začátky byly náročné. Ovšem čím déle se jí držíte, tím snadněji se po ní kráčí, jelikož se staré vzorce pomalu (většinou mnohem pomaleji, než bychom si přáli) přepisují na nové. Pokud jste již teď vyčerpaní z pouhé představy, že byste k vedení oddílu a dalším svým povinnostem měli přidat ještě intenzivní práci na sobě, prozradím vám malé tajemství, jak si to celé značně zjednodušit. Klíč k němu leží ve sdílení odpovědnosti v rámci partnerského přístupu. V praxi to znamená, že opustíte (za mě velmi nezdravou) představu, že jako vůdce musíte být hotovým supermanem či wonder woman, co si se vším poradí sám/a, maximálně s pomocí svého sidekicka, tj. zástupce. Nikdo nezná odpovědi na všechny otázky, nerozumí všemu a nezvládne každou situaci na jedničku. Jsme jen lidé a občas si zkrátka nevíme rady nebo děláme chyby.
Máme však mocný nástroj‚ díky kterému si s tím umíme poradit – komunikaci. Nejprve se ji ale potřebujeme naučit správně používat. V případě vedení oddílu nám přijdou obzvláště vhod otevřené otázky a umění naslouchat potřebám ostatních. Když nevím, ptám se, a pozorně poslouchám, co se mi druhý snaží sdělit. Toto jednoduché pravidlo používám úspěšně ve svém osobním i profesním životě a velmi mi usnadňuje hledání „win-win“ řešení v obtížných situacích. Jak to funguje? Nejprve je třeba pochopit, že jsme v dané situaci společně se všemi zúčastněnými na jedné lodi, a tudíž máme všichni zájem najít optimální východisko. Každý se tak může podílet na hledání řešení a není třeba, aby veškerá zodpovědnost ležela jen na našich bedrech.
Vyzkoušet partnerský přístup
Vezměme si příklad online schůzky. Můžeme dát dětem prostor vymyslet si několik aktivit nebo i celý program a zapojit je do samotné realizace. Tak máme mnohem větší jistotu, že náplň setkání bude odpovídat jejich potřebám. Pokud se na obsahu navíc budou muset prvně shodnout, učíme je tím zároveň brát ohledy na druhé, naslouchat jim a hledat cesty ke všeobecné spokojenosti. Zpočátku nás nejspíš čeká usměrňování debat dětí, zvláště pokud se setkají s partnerským přístupem poprvé, ale i u vlčat a světlušek se nakonec dostaneme do stavu, kdy se o ledacos dokážou postarat sami. Nejen že tak ulevíme sobě a celému vedení, ale zároveň v dětech podpoříme jejich proaktivitu, kreativitu, zodpovědnost, schopnost vyjádřit své potřeby a zároveň empatii k potřebám druhých.
Stejný přístup funguje v mnoha dalších obtížných situacích. Máte pocit, že členy nebaví program, a obáváte se, že by se mohli přestat účastnit schůzek, nebo dokonce odejít z oddílu? Zeptejte se jich, co by potřebovali změnit, a dejte jim možnost realizovat jejich návrhy. Jenom si dejte pozor na vytvoření bezpečného prostředí bez zesměšňujícího hodnocení a odsuzování, kde se děti nebudou bát otevřeně vyjádřit. Nezatracujte jejich návrhy, jakkoli nerealistické se vám mohou zpočátku zdát, ale spíše pomocí vhodných otázek pomozte dětem najít funkční řešení. Bez manipulace a s otevřenou myslí. Děti totiž velmi dobře poznají, zda opravdu dostaly prostor, nebo jestli se tak jen tváříme a nakonec rozhodneme za ně.
Co si z toho odnést?
Na světě existuje pouze jediná osoba, která tě nikdy neopustí a stoprocentně s tebou zůstane „v dobrém i zlém“ – ty sám/sama. Za jakýchkoliv podmínek se vždy můžeš obrátit dovnitř a hledat sílu v sobě. Abys z ní však mohl/a čerpat v době krize, je třeba ji celý život vytrvale budovat. Můžeš začít třeba tím, že se budeš snažit vidět svět o trochu pozitivněji a hledat vnitřní motivaci a smysl v tom, co děláš. Nejedná se o jednoduchou cestu, ale vyplatí se. Odměnou ti bude zdravé sebevědomí, nižší míra stresu a vyšší životní spokojenost.
To však neznamená, že na všechno musíš vždy stačit sám/sama. Naopak. Pokud se vás ve stejné situaci ocitne více, spojte síly a společně hledejte „win-win“ řešení pro všechny zúčastněné. Získáte tak mnohem více než jen konkrétní východisko. Partnerským přístupem upevníte vztahy ve skupině, zlepšíte vzájemnou komunikaci, podpoříte empatii, osobní zodpovědnost, kreativitu a mnoho dalších, pro život důležitých, dovedností. Zbývá si položit poslední otázku: Kdy je ten správný čas začít se změnou? Právě teď! Stačí jen udělat první krůček a vydat se na dobrodružnou výpravu za vlastním seberozvojem…
