Pobyt v přírodě jako cesta k psychické pohodě

Příroda a psychické zdraví

Okolní prostředí nás dokáže velmi ovlivňovat, a pokud jsme schopni sladit náš rytmus s rytmem prostředí, cítíme velké uspokojení. Možná i proto pomáhá pobyt v přírodě odbourat stres, snižovat úzkosti a deprese. Zlepšuje kognitivní funkce jako je pozornost či paměť, takže jsme vnímavější jak vůči svému okolí, tak vůči sobě. Máme lepší náladu, jsme spokojenější a vnímáme lépe svoji hodnotu. 

A nejsme to jen my dospělí, na koho příroda působí pozitivně. Uvádí se, že děti, které tráví více času v zeleni, jsou odolnější vůči nepříjemným událostem v životě. 

Z pohledu psychologie je významná teorie obnovy pozornosti od manželů Kaplanových, profesorů environmentální psychologie na univerzitě v Michiganu, která vychází z úvahy, že existují dva druhy pozornosti. Jsou jimi pozornost přímá, tedy záměrná a soustředěná, nebo pozornost nedobrovolná, tzv. bezděčná, kdy nás naopak něco tak zaujme, že tomu věnujeme pozornost sami od sebe. Když to s přímou pozorností přeženeme, například při náročném dni ve škole, začneme být unavení, často i podráždění a impulzivní. Proto může být přínosné využít způsobů, jak přímou pozornost obnovit, například právě pobytem v přírodě. Nemusíme kvůli pravidelnému odpočinku vyrážet na horské expedice, bohatě stačí, když si občas práci či učení vezmeme ven do parku. 

Přírodu navíc vnímáme jako krásnou. Určité přírodní struktury spouštějí v mozku aktivitu, která nám přináší příjemné pocity. Mezi tyto struktury patří například fraktály, tedy pravidelné geometrické obrazce, které v jakémkoliv měřítku zachovávají určitý motiv. V přírodě je můžeme najít třeba v podobě vloček, listů kapradin nebo mraků.

Příroda a oddíl

Protože je pobyt v přírodě součástí skautské výchovné metody, pro většinu z nás není ničím nepřirozeným. Naopak je pevnou součástí oddílového života a asi si těžko dokážeme představit skauting naprosto odtržený od kontaktu s přírodou a pobytu v ní. 

Není však třeba čekat s cestou do přírody na víkendové výpravy. Venku můžeme trávit čas i na schůzkách a to nejen v létě a za ideálního počasí. Pro děti je velmi přínosné, když mohou vnímat proměnlivost přírody, protože se snaží změny pochopit a zapamatovat si je, a to posiluje jejich kognitivní vývoj. Nemusíme ani cestovat daleko – změny v přírodě můžeme sledovat klidně v okolí klubovny. Můžeme se je pokusit pozorovat a zaznamenávat právě v místě, které důvěrně známe, trávíme v něm čas pravidelně a můžeme si tak všímat proměn v průběhu celého roku. 

Nesnažme se však za každou cenu veškerý čas strávený s dětmi v přírodě vyplnit nějakou hrou nebo jiným předem připraveným programem. Dejme dětem čas na to se s přírodou okolo seznámit a přijmout ji jako parťáka, se kterým se mohou cítit bezpečně a který přináší nové podněty pro jejich dobrodružství. Stačí jen vnímat, kolik zajímavého toho okolo nás je, cákat se v potoce, lézt po stromech nebo stavět bunkry. Právě tyhle situace nás dokáží ukotvit v přítomnosti a sbližují nás s naším prostředím. Z výzkumů navíc vyplývá, že děti, které mají možnost trávit čas nestrukturovanými aktivitami, mají jednak lepší motorické dovednosti, rovnováhu a koordinaci pohybu, navíc si ale také dovedou lépe stanovovat své cíle a dosahovat jich. 

Je také dobré, když dovedeme v dětech vzbudit zájem o jejich bezprostřední okolí. Protože je naše krajina člověkem velmi ovlivněná a s lidskou aktivitou neodmyslitelně spjata, můžeme si vypomoci různými příběhy, které se v dané krajině odehrály a které ji třeba i utvářely. Například pokud v okolí klubovny nebo místa výpravy existovala stará obchodní cesta, můžeme toho využít při výběru tématu schůzky či výpravy. Na chvíli se můžeme stát středověkými obchodníky a zakládat nová města a osady podél cesty. Hry, které využívají potenciál místa, kde se odehrávají, nás vedou k lepšímu porozumění utváření krajiny a pochopení místa. 

S dětmi pozorujeme přírodu v mnoha jejích podobách, v různých obdobích roku. Na výpravách můžeme narazit na úplně jiný typ krajiny, než kterou máme u klubovny nebo v okolí místa, kde bydlíme. Často je to nové pro nás všechny. O tom, co vidíme a zažíváme, se můžeme společně bavit, snažit se to popsat a pochopit (o pozvolném prozkoumávání přírody okolo nás s postupem věku a hledání vztahu ke krajině našeho dětství si přečtěte více v článku Výpravy a vycházky do přírody od Daniela Vychodila – Simby).

Děti si budují vztah k přírodě i prostřednictvím její krásy. Přírodou se můžeme inspirovat při rukodělných a výtvarných aktivitách. Nápady na výtvarné aktivity využívající potenciál přírody nalezneme třeba v odborce umělec přírody. 

Pro všechny věkové kategorie, ale pro ty starší obzvlášť, je důležité, když mohou přírodu vnímat v delším časovém úseku a opravdu se na ni naladit. Nejlepší je prostě vyrazit na čundr do hor nebo na víkendovou výpravu pod širák. U menších dětí bychom však neměli zapomínat na to, že při pobytu v přírodě je velmi důležitý pocit bezpečí. Když děti na začátku neodstrašíme, je pravděpodobnější, že ji i v budoucnu budou více vyhledávat.

Příroda a každodennost

Pokud bychom hledali údaje o tom, jaké je minimum času stráveného v přírodě, které má na naše duševní zdraví pozitivní vliv, dobereme se k poměrně nízkým časovým údajům. Podle studie provedené na univerzitě v Essexu je největší pozitivní dopad na naše zdraví, pokud v přírodě trávíme okolo 120 minut týdně. Každý čas, který strávíme mezi stromy, na louce nebo v parku, se počítá. 

Kdybychom se vrátili k doporučením výzkumníků, narazíme na tzv. pyramidu přírody od Tima Beatleyho, který tvrdí, že bychom si každý den měli udělat prostor pro procházku v parku nebo lesíku. Třeba když jdeme do školy nebo práce. Jednou týdně pak můžeme vyrazit na delší procházku, jednou měsíčně na pořádný výlet a jednou za rok se ztratit na týden v divočině. To může krásně odpovídat programu oddílů, kdy se každý týden podíváme do lesa za klubovnou, jednou měsíčně vyrazíme na výpravu za město a v létě vyrazíme do hor. 

Pro naše denní potřeby navíc nemusíme hned vyhledávat horskou divočinu, i když by to bylo samozřejmě skvělé. Pozitivně nás ovlivní i procházka alejí nebo parkem. Jules Pretty, profesor na univerzitě v Essexu zaměřený na životní prostředí a společnost, mluví o tom, že benefity získáváme ze tří rozdílných typů aktivit spojených s přírodou. Prvním typem je pozorování přírody z okna nebo sledování dokumentu o divočině. Druhou skupinou je čtení nebo povídání s kamarády venku. A třetí skupinu tvoří zahradničení, turistika či jiné, bezprostředně s přírodou spojené nebo na ní závislé aktivity. 

Regenerační účinek přírody dokáže umocnit fyzická aktivita sama o sobě přispívající k psychické pohodě. Obecně také platí, že sport v přírodě má na naši psychiku ještě lepší účinek, než sport vykonávaný v umělém prostředí (tipy na fyzické a sportovní aktivity vhodné do přírody najdete v našem starším článku Prolnutí těla s přírodou). 

Schopnost pomáhat nám udržet si dobrou náladu, klid a vyrovnanost mají vlastně všechny venkovní aktivity. Je na nás, jestli budeme pěstovat ředkvičky (do toho se můžeme pustit klidně s malými světluškami a vlčaty), se skauty lézt po horách a jezdit na vodu nebo sami běhat a procházet se s pejskem. Z terapeutického účinku přírody můžeme čerpat mnoha způsoby, ať už sami nebo s oddílem. Teď je na nás, jakou cestu zvolíme jako nám nejbližší. Možností je spousta! Najít tu správnou pro vás nebo váš oddíl mohou pomoci další inspirační zdroje a výchovné nástroje: