Síla dobrovolnictví

Od pískových pláží Karibiku po horské vesnice Evropy propojuje dobrovolnictví lidi z celého světa. I přes stejnou prvotní myšlenku se může dobrovolnictví a postoje k němu dost lišit.

Ať už se nacházíme kdekoliv, všude se potkáváme s různými lidmi a odlišnými názory. Často můžeme vidět obdivné pohledy lidí, kteří dobrovolníkům zpovzdálí přihlížejí. Nebo lze naopak pozorovat i tváře plné nepochopení, které doprovází otázky, proč se asi někdo rozhodne věnovat hodiny svého času neznámým lidem, a to ještě zadarmo! Ať už zvenčí na dobrovolnictví dostáváme reakce jakékoliv, všechny se vlastně dají celkem pochopit. 

Za posledních pár let jsem si uvědomila, jak je důležité někam patřit, mít kolem sebe komunitu, o kterou můžu společně s dalšími podobně smýšlejícími lidmi pečovat. A tím nemyslím jen skauting – může jít o práci se zvířaty, péči o životní prostředí, pomoc při povodních, v nemocnicích, s doučováním, o práci ve firmě nebo organizaci bez nároku na honorář… Protože ať už se bavíme o jakékoliv formě dobrovolničení, všechny jsou propojeny společnou vírou – myšlenkou, že tato činnost má smysl. No, a když nás jsou třeba tisíce… panečku, to už se dějí věci!

Každého pohání jiné palivo 

Dobrovolnictví je krásné a pro společnost i nezbytné, protože ztělesňuje to nejlepší z lidské povahy – soucit, štědrost a solidaritu. Mění životy, ať už těch, co službu vykonávají, tak i těch, kteří ji přijímají, a občas i náhodným kolemjdoucím.

Dobrovolnictví může symbolizovat třeba hledání životního poslání, může jít o touhu přispět ke změně a být užitečný. Jindy je pro nás tím motorem třeba smysluplné trávení času s přáteli, naplňující pocit, že jsme někomu pomohli, dokonce může jít i o formu sebevalidace nebo o útěk z těžké reality. Ne vždy musí být důvody zrovna vznešené, ale ve výsledku může v dobrovolnictví každý z nás najít to, co zrovna v životě potřebuje. A nejvíce záleží právě na pozitivním dopadu, který dobrovolnictví přináší druhým bez ohledu na osobní motivaci.

Jiný kraj, jiný mrav 

Ne všude na světě je dobrovolnictví vnímáno čistě pozitivně. Toto vnímání ovlivňuje řada kulturních, historických i ekonomických faktorů. V některých částech Asie je dobrovolnictví považováno za ztrátu času. Na druhou stranu v evropských zemích nebo třeba ve Spojených státech je dobrovolnictví hluboce zakořeněno ve společenských normách. Může jít o aktivity v církevních komunitách, ve školství, sborech hasičů nebo týmech dobrovolníků pomáhajících při přírodních katastrofách… Svoji roli hrají i sociálně sítě, a to tím, že napomáhají k rostoucímu povědomí o sociálních potřebách a problémech – jak v lokálním, tak globálním měřítku.

Důležité je nezapomenout, že dobrovolnictví je velké privilegium. Dát dobrovolně a nezištně kus sebe druhým, protože jsme si to my sami zvolili, není ani zdaleka samozřejmostí. Z politických nebo ekonomických důvodů si tuto volbu ne všichni můžou dovolit.

Podoby dobrovolnictví v zahraničí

Kdo jiný by však mohl o našem tématu mluvit lépe a pomoci nastínit, jak to ve světě vypadá, než dobrovolníci z různých koutů země. Zeptala jsem se proto celkem šesti skautů na dvě stejné otázky:

Dánsko: Jon Rasmussen, 51 let, 20 let dobrovolničení

1. Dobrovolnictví je něco, čeho si velmi cením. Mám možnost podporovat mladé lidi a vrátit společnosti to, co mi druzí dali, když jsem byl mladý já. Pomáhá mi to udržovat mladou a otevřenou mysl a taky prosazovat změnu, kterou chce naše mládež vidět ve své budoucnosti.
2. V Dánsku je dobrovolnictví vnímáno jako běžná součást života a taky nutnost při vytváření mírumilovné a aktivní společnosti. Řekl bych, že je vlastně až nepřirozené, když lidé vůbec nijak nedobrovolničí. Dobrovolnictví je podporováno na všech úrovních společnosti, od politiků přes naši královskou rodinu až po děti a mladistvé. Všichni se toho nějak účastníme.

Rumunsko: Andra‑Elena Ungureanu, 32 let, 5 let dobrovolničení

1. Dobrovolnictví je pro mě šancí být obklopena lidmi, kteří sdílejí stejné hodnoty jako já, mají podobný pohled na život a jsou pro mě inspirací tím, co každý den dělají. Ve skautingu se víc zaměřuji na mládež a děti, které jsou takové poklady samy o sobě, a mám radost, že s nimi můžu pracovat.
2. Dobrovolnictví je v Rumunsku stále teprve na cestě k ocenění ze všech stran. Ve velkých městech se z toho stává fenomén, dobrovolničení je čím dál více populárnější a zaměstnavatelé oceňují dovednosti získané prostřednictvím této činnosti. Každopádně pořád ještě pracujeme na přesvědčení širší veřejnosti, že být součástí společnosti znamená také podporovat ji vlastním přispěním. 

Bulharsko: Zhanina Topalova, 19 let, 4 roky dobrovolničení

1. Dobrovolnictví tvoří opravdu velkou část mého života. Je to touha pomáhat ostatním bez očekávání odměny. Vidět úsměv na tvářích lidí, jak se učí nové věci, jak se zlepšují. Postupně se stávám skautskou vedoucí. Je to velké dobrodružství, ale taky učení a neúspěchy. 
2. Tohle je opravdu velké téma k diskuzi. Ačkoli bych chtěla říct jen dobré věci, nebyla by to úplně pravda. Většina mladistvých považuje dobrovolnictví za ztrátu času, zajímají je hlavně párty, občas i drogy a alkohol a myšlenka, že můžou dělat něco dobrého pro druhé, je často podřadná. Pár mých spolužáků ve škole mi řeklo, že dobrovolnictví je blbost a že dělat něco zadarmo je plýtvání časem. To mě vážně mrzelo, protože já dobrovolnictví beru jako poselství.

Dominikánská republika: Wilfredo Tavarez, 39 let, 18 let dobrovolničení

1. Pro mě je dobrovolnictví jednou z nejsilnějších věcí na světě. Mění životy, a to nejen těm, kteří pomoc přijímají, ale i těm, kteří ji dávají. Dělá nás to pokornými a laskavými lidmi. Učíme se poznávat potřeby druhých, být empatičtí. Nakonec dostaneme vždycky více, než dáme, protože naplníme svou duši a srdce laskavostí.
2. Dobrovolnictví v Dominikánské republice je činnost, která každým dnem přitahuje více lidí. Pomáhat a vykonávat službu zemi a společnosti je pro Dominikánce přirozenou součástí života. A tohle nastavení jde cítit i v každodenním životě, i v malých gestech nebo v tom, jak spolu lidé mluví. 

Velká Británie: Ian Metcalfe, 52 let, 10 let dobrovolničení

1. Pro mě dobrovolnictví představuje možnost předávat dovednosti a znalosti dalším generacím. Mám rád rozmanitost aktivit, které skauti podnikají, a motivuje mě možnost zapojit se do komunity a poskytnout mladým lidem příležitost k osobnímu rozvoji. Mně osobně dobrovolnictví přináší radost a naplnění.
2. Skauting v minulosti prošel obdobím poklesu oblíbenosti, ale v současnosti je to úplně jiné. Od té doby, co byl Bear Grylls jmenován hlavním vůdcem britského skautského hnutí, přineslo to organizaci novou popularitu, což vedlo k rekordnímu počtu mladých lidí na čekacích listinách. Ve Velké Británii je dobrovolnictví vnímáno pozitivně a je respektováno, a to zejména díky své dlouhé historii a pozitivním dopadům na mládež.

Česká republika: Ondřej Vala (Chlupáček), 27 let, 13 let dobrovolničení

1. Momentálně dobrovolnictví nevěnuji tolik času jako dříve, nicméně vždycky to pro mě byla jakási forma životního poslání. Se správnými lidmi dokážete kolem sebe změnit spoustu věcí i bez vidiny jakékoliv finanční odměny. To, co mi dobrovolnictví dalo, je pro mě mnohem cennější odměnou a žádné peníze to nedokážou nahradit.
2. Záleží, v jaké části společnosti se pohybujete. Pamatuji si, že na střední škole nikdo moc nechápal, jak můžu trávit tolik času něčím, za co nedostanu ani korunu. V dospělosti se naopak obklopuji převážně lidmi, kteří chápou, že dobrovolnictví přináší do života spoustu podnětů k seberozvoji a vynaložený čas není ani zdaleka ztracený.