Eda se narodil v březnu 1917 na pražském Žižkově, po měšťance nastoupil do učení a aktivně skautoval v žižkovském oddíle Legio Angelica. Za protektorátu pracoval jako účetní až do února 1942, kdy mu přišlo předvolání na gestapo. Stanul před soudem, který ho shledal vinným ze zakázaného styku s Židy a odsoudil ho ke třem měsícům vězení. K tomu Eda říká: „Povinností skauta je pomáhat. A nejvíc potřebovali pomoct lidé, kteří byli pronásledovaní. A to byli Židé“. Židovským rodinám nosil jídlo a hlavně peníze. Říká, že na to šly všechny jeho úspory.
Skauting pod nacistickým Kuratoriem
Po návratu z vězení znovu začal pracovat jako účetní a přijal nabídku přítele, aby s ním vedl oddíl pod hlavičkou Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ). Nacisté zakázali skauting a nařídili, aby se všechny mládežnické, tělovýchovné a turistické oddíly registrovaly u tzv. Kuratoria pro výchovu mládeže. Mnozí skauti nařízení odmítali a raději se formálně rozpustili, úřady jim zabavily vybavení a klubovny. Jiné oddíly oficiálně fungovaly pod záštitou Klubu českých turistů nebo jako DTJ. Nad těmi měli dozor pověřenci Kuratoria. Markův oddíl kontroloval Josef Langhammer, bývalý skaut, který junácké party u Kuratoria kryl.
Po válce a komunistickém převratu v roce 1948 si Josef spolu s Edou a jeho ženou založili odbojovou skupinu, pojmenovanou po prezidentu Benešovi. Chystali přechody hranic, pomoc stíhaným lidem, vydávání letáků. Než se k něčemu většímu dostali, pozatýkala je začátkem roku 1949 StB.
„Bylo nás dvacet. Připletl se mezi nás nějaký Lederer, který přijel z Francie. My ho znali ještě jako kluka ze Žižkova. Prováděl špionáž. Setkali jsme se s ním a právě jeho chytli. Z toho usuzovali, že jsme o jeho činnosti věděli.“ Za pomoc agentu Ledererovi šli manželé Markovi do vězení, Eda dostal 10 let, jeho žena Helena 11 let. Jejich tehdy pětiletý syn Eduard putoval do ústavu v Počernicích.
Skauting považuje za celoživotní práci a Boží požehnání
Eda Marek byl vězněn v lágru Svatopluk v Horním Slavkově, na Borech a nakonec v lágru Mariánská na Jáchymovsku, kde třídil uranovou rudu. „I na Mariánské jsme ilegálně dělali skauting. I slib se tam skládal. Praskly na to troje spodky. Jedny bílý, jedny červený a jedny modrý, abychom mohli mít vlajku,“ vyprávěl pro Paměť národa.
Eda vyšel z vězení po sedmi letech v roce 1956 na podmínku. Nastoupil k zedníkům u Pražského stavebního podniku, později pracoval jako správce vysokoškolské koleje a nakonec se opět vrátil do stavebnictví. Dál se vídal se skauty. Podílel se na obnově Junáka v roce 1968.
Po sovětské okupaci komunisté skauty opět zakázali. Eda se pohyboval mezi oddíly kryté jinými sdruženími, blízko mu byli ilegálně se organizující skauti ze střediska Maják, vedeného „Kimem“ Petrem Majšajdrem. Skautské hnutí obnovoval i po roce 1990: „Pro mě je celoživotní práce skauting. A mám radost, že nás přibývá. Je nás přes 50 tisíc. Je to Boží požehnání,“ říká Eda alias Hroznýš, který skautuje dodnes. Je členem čestného Svojsíkova oddílu a pyšní se mnoha vyznamenáními a medailemi.
Před několika lety přitom vyšlo najevo, že na začátku celého příběhu, za války, byl členem fašistického hnutí Vlajka. Později vyprávěl, že tak činil jako špion: „Ano. Jsem na seznamu Vlajkařů, měl jsem legitimaci, ale působil jsem tam jako agent pro židovskou obec. Všichni, kdo by mi to mohli dosvědčit, zahynuli v koncentračních táborech.“
Poslechněte si celý příběh jako audio! Vypráví a s Hroznýšem hovoří Mikuláš Kroupa na Českém rozhlase – bit.ly/hroznys (47 minut).
Vyzkoušejte si v oddíle program, který je inspirován životním příběhem Hroznýše. Najdete jej → zde.
