Je to tady zase. Začal nový skautský rok. Tentokrát po téměř celém roce skautingu na dálku, ze kterého nás alespoň na chvíli vysvobodily letní tábory, napínáme všechny síly do obnovení kontaktní činnosti. Znovu formulujeme výchovné cíle, plán akcí, připravujeme schůzky a výpravy a mezitím se snad alespoň občas dokážeme těšit z nyní tak vzácného času stráveného tváří v tvář s kamarády a kamarádkami z oddílu. Jenže co když se opět v klubovnách ani neohřejeme a skončíme znovu zavření mezi čtyřmi zdmi svého pokoje s webkamerou jako jedinou naší spojenkyní ve snaze zůstat alespoň na dálku v kontaktu s členy a členkami oddílu, přáteli a příbuznými? Každý den s nervozitou sledujeme stoupající počty nakažených a nejistotu ještě více umocňuje vědomí, že se směřování naší společnosti a s ním schopnost čelit dalším krizím, jasně rozděluje na období před volbami a po nich.
První číslo Skautingu v tomto ročníku se nese v duchu radostného návratu do oddílů. Návratu k našim členům a členkám, kamarádům a kamarádkám a společně prožívanému dobrodružství. S ohledem na zkušenost z loňského podzimu to může působit bláhově. Jsem však přesvědčený o tom, že přesně tuto naivitu nyní potřebujeme více, než kdy dřív.
Všichni jsme vyčerpaní. Děti i vedoucí strávili poslední rok a půl s krátkými přestávkami v odloučení, bez možnosti žít naplno svůj život a těšit se ze společnosti svých blízkých. To má negativní vliv na náš osobní rozvoj i na naše duševní zdraví. Poslední dva ročníky letních táborů a všeobecně uvolněnějších letních prázdnin jsou sice příjemnou a potřebnou vzpruhou, ale stabilitu a prostor vzít svůj život opět do vlastních rukou nám bohužel nenabízí. Ke spokojenému a vyrovnanému životu potřebujeme vzájemnou blízkost a jasné směřování, cíl, ne bezmocné čekání, až se konečně objeví světlo na konci tunelu. Potřebujeme vědět, že na problémy, které nám život v covidu i mimo něj přináší, nejsme sami, potřebujeme prostor pro sdílení. Vytvořme toto bezpečné a podpůrné prostředí v našich oddílech. Nároky a stres spojené s rozjíždějícími se motory našich společenských, studijních či pracovních životů i případný opětovný pád do lockdownové letargie s sebou nesou rizika, kterým můžeme čelit společně. Nevytvářejme ze skautingu další stresor, ať už naše činnost a podmínky k ní budou vypadat jakkoli. Užívejme si plnými doušky každou chvíli, kterou můžeme trávit spolu a dožeňme, co jsme v posledním roce a půl zameškali a co je opravdu podstatné – odložme na chvíli stezky a odborky nebo hektické a vyčerpávající plánování roční činnosti. Soustřeďme se jeden na druhého. Na vzájemné poznávání, prohlubování našich vztahů a společné vnímání krásy, která nás obklopuje.
Nakonec, ke štěstím naplňujícímu skautingu toho zase tolik nepotřebujeme. Když zavřu oči a představím si vysněnou oddílovou výpravu, na kterou se už tak dlouho těším, vidím jen bratrsko-sesterskou lásku v srdci, dobré lidi po mém boku a hluboké lesy okolo nás. Co vidíte vy?
Úplným závěrem nám ještě s redakcí celého časopisu dovolte vás přivítat do nového školního roku a ročníku Skautingu. S několika novými posilami a novým šéfredaktorem se stejně jako dříve těšíme na vaši zpětnou vazbu, postřehy a příspěvky, které můžete posílat na . Pojďme společně měnit skautskou výchovu k lepšímu!
