Rozhovor s Claire Momsen vedla Laduš.
Jak ses ke skautingu dostala?
Jsem hrdá na to, že jsem součástí hnutí Australia Guiding. Moji prarodiče se setkali prostřednictvím skautingu ve čtyřicátých letech minulého století; moje matka byla po mnoho let vedoucí a přivedla mě i moji sestru na schůzky, jakmile jsme se naučily chodit. Vůdcovské jméno mé babičky je Snowy Owl, moje matka je Brown Owl, moje sestra je Sooty Owl a já jsem Tawny Owl. Společně tvoříme hejno velmi oddaných žen, které rády dobrovolně věnují svůj čas, aby zajistily, že dívky a mladé ženy dostanou příležitost vzkvétat!
Jak vnímají skauting lidé ve tvém okolí?
Mnoho lidí má pocit, že skauting je staromódní hnutí, kde se dívky učí plést, vařit si čaj a zpívat písničky u ohně. Tyto věci samozřejmě děláme (jsou užitečné!), ale děláme toho mnohem víc. Být skautkou znamená dát mladým ženám sílu na to, aby se staly sebevědomými a eticky uvědomělými vůdkyněmi s rozhledem ve společnosti.
Jak funguje skautská organizace Girl Guides Australia (dívčí kmen australských skautů)?
V Austrálii se registruje přibližně 23 000 členek (stav z roku 2019) a více než milion žen prošlo skautingem v jeho minulosti.
Já pocházím ze skautského oddílu 1st Thirroul Girl Guides. V současnosti je nás kolem pětadvaceti. Světlušky, Junior Guides, nemáme vůbec. Mladších skautek, Guides, je dvacet a starších skautek, Senior Guides, je deset. Setkání starších osmnácti let, Olave Program, je spíše regionální záležitostí, protože se neschází každý týden. Máme také cech Trefoil, který je pro starší dospělé a schází se nárazově. V Austrálii je skauting oddělen od škol a všichni vedoucí jsou dobrovolníci.
Jsem hrdá na naši přístupnost. Dívky ve venkovských oblastech se mohou skautingu účastnit online nebo v minulých letech prostřednictvím pošty. Technologie byla do naší činnosti velmi dobře integrována, zejména během pandemie COVID−19.
Jsou ve tvém oddíle jenom ženy a dívky? Pokud ano, vidíš v tom nějakou příležitost?
Ano, v naší organizaci jsou pouze ženy a dívky. Vnímám to jako privilegium a jedinečnou příležitost hovořit v příjemném prostředí o problémech, které nás jako ženy nejvíce zajímají.
Děláme několik genderově založených projektů, například zkoumání obrazu těla a reflexi nerealistických standardů krásy. Mluvíme o nespravedlivých očekáváních kladených na muže, o tom, jak jsou sanitární výrobky (které jsou stejně důležité jako toaletní papír) pro mnoho žen a dívek po celém světě stále velmi drahé. Mluvíme o tabuizovaných tématech a proměňujeme je v příležitost zpochybnit základní předpoklady o tom, proč je něco „pro dívky“ nebo „pro chlapce“. Naším cílem je naučit dívky kritickému myšlení a nenechat se příliš pohltit toxickými kulturními trendy.
Na kterou skautskou akci ráda a často vzpomínáš?
Byla jsem hrdá na to, že jsem mohla v roce 2019 reprezentovat Girl Guides Australia na semináři Juliette Low Seminar v Ománu. Potkala jsem se zde s třicítkou skautek z celého světa (z Itálie, Dánska, Irska, Tanzánie, Nigérie, Egypta, Ománu, Libye, Libanonu, Kuwajtu, Austrálie, Srí Lanky, Kanady) a diskutovala o naší vášni pro rozvoj sebe sama a pro vytvoření světa, kde každá žena a dívka může prospívat a sdílet rovné a podporující příležitosti.
Omán je země plná kontrastů nejen z hlediska náboženského, ale také politického a společenského. Je to bohatá země, kde je skauting jednou z možností, jak zaujmout ženy a dívky všech společenských vrstev. Pro mnohé je to prostor osobní svobody, nalézání sebe sama a možnosti být prospěšná své komunitě.
Poznala jsem například osobně madam Zahra bint Salim AlOufi, která i přes fakt, že kvůli manželství vychodila jen první tři třídy základní školy, dokázala vše dohnat, vychovat sedm dětí, a u toho založit poškolní vzdělávání pro děti z okolí u sebe doma. Dnes má dvacet dva tříd pro pět set studentů, zejména v odlehlých horských vesnicích, které financuje díky rozvozu doma vařených jídel, kvůli jejichž přípravě a rozvozu vstává ve tři hodiny ráno. V roce 2017 obdržela cenu sultána Qaboose za dobrovolnickou práci, stejně jako mnohá jiná ocenění.
