Jiří Dvořák – Vinyl, Středisko Ladislava Ruska, Velký Týnec
Skládám hold entuziasmu dobrovolníků a organizátorů, neboť pro jamboree vytvořili skvělé podmínky. Obdiv zaslouží i všichni štědří a odhodlaní lidé, kteří z bývalého hnědouhelného dolu vytvořili Summit, unikátní místo pro pořádání jamboree. Počet účastníků je to, co by bylo vhodné omezit. Měli by se na ně dostat zejména skauti a skautky, pro které by tato událost byla odměnou i přínosem do budoucna.
Michal Šlégr – Zátka, Středisko Hraničář, Trutnov
1. Možná to bude znít tuctově, ale když se zamyslím nad naším mottem Unbreakable, tak si vážím asi nejvíc toho, že mohu na takovou světovou akci jako je jamboree jet. Když se pozastavím nad tím, že v té době skauti snili už jen o tom, že pojedou na tábor, natož na jamboree do USA…
2. Mrzí mě, že tam nebyly skoro žádné pořádné vázané stavby ze dřeva a celkem tam na mě bylo málo skautské praxe. Spíš to byl takový velký festival než ukázka, jak která země skautuje.
Kristián Kuc, Středisko 5. květen Plzeň
Cením si především národních programů a výstavních stanů, které představovaly různé kultury. To je plus, které světové jamboree z principu přináší. Také se mi moc líbily stany prezentující různá světová náboženství, specifické poruchy učení, WOSM a WAGGGS či skautské muzeum. Oceňuji také snahu zpracovat cíle udržitelného rozvoje.
Kdybych ale mohl něco změnit, byl by to obecně přístup. Byl bych rád, kdybychom mohli dělat opravdu skauting, a ne jen tak pokrytecky říkat věcem, jako byla třeba zábava servírovaná bez výchovných cílů nebo bezhlavé sbírání digitálních nášivek. Také se mi zdálo, že organizátoři projevovali nedostatečný zájem o národy, které nemluví anglicky, projevovalo se to např. na nekvalitních překladech.
Anežka Tichá – Jabko, Středisko Šipka Praha 6, Praha
Na jamboree jsem se mimo jiné hodně zajímala o jiné kultury a náboženství. Velmi jsem ocenila, že byli všichni otevření diskuzi a sdílení svého pohledu na svět. Je něco jiného bavit se například s hinduistou či buddhistou z Nepálu než si doma číst už přebrané informace v médiích, kde si z toho každý vybere jen to, co se mu hodí. Nejenže jsem se toho spoustu dozvěděla, ale přišlo mi to jako hodnotná zkušenost vidět, jak toto atmosféra jamboree umožňuje.
Co bych změnila, bylo jídlo. My používáme v oddíle i jídelníček a přípravu jídla jako výchovný prostředek – zapojujeme děti do vaření, snažíme se nakupovat české potraviny a hlavně čerstvé. Na jamboree bylo všechno balené v tunách plastu, který nešel recyklovat a bylo těžké sehnat potraviny, které nebyly plné cukru (dokonce i chleba). Čerstvého tam nebylo skoro nic. Ale byla jsem ráda, že to alespoň u našich účastníků otevřelo debatu o ekologii, o tom, co jíme a jak nás to ovlivňuje.
