Skaut je kritický

Povolme na chvíli uzdu fantazii a představme si typického skauta nebo typickou skautku, členy našich oddílů, kterým je třeba 12 nebo 15 let, co asi tak dělají ve svých volných chvílích. Kolik času stráví s mobilem v ruce nebo obličejem přilepeným k zářící obrazovce? Jaká je asi frekvence nových zpráv a upozornění, které zaměstnají jejich pozornost? Kolik informací za den asi tak vstřebají, nad kolika příspěvky se jejich mozek na chvíli zamyslí a kolik novinek sotva stihnou jejich oči přehlédnout?

A také: kolik komentářů založených na falešných argumentech na cestě sociální sítí denně potkají? Kolik hoaxů jim proteče pod rukama, aniž by si ověřili jejich pravdivost, kolik konspirativních videí nasdílí jejich kamarádi, kolik výmyslů a lží se dostane do jejich povědomí, aniž by byly odhaleny? Možná zjišťujeme, že se typický den našich skautů se všemi nástrahami digitálního světa příliš neliší od typických teenagerů, od ostatních kluků a holek. V čem se ale lišit může, je, jak budou naši členové k informacím v médiích přistupovat.

Média jako problém

Díky rozvoji technologií přišla tradiční média o svůj monopol na šíření zpráv. Libovolné informace dnes může velmi snadno vytvářet a nekontrolovaně šířit téměř kdokoli. Zažíváme úžasnou demokratizaci přístupu k poznání, ta s sebou ovšem přináší také větší nároky na své konzumenty. Otevřený prostor totiž obsazuje čím dál tím více zpráv, jejichž funkcí není čtenáře pravdivě informovat, nýbrž nějakým způsobem oklamat.

Falešné zprávy zná lidstvo samozřejmě od nepaměti, s rozvojem internetu se však umocňuje jejich dopad. Vedle zpráv žertovných a vyloženě nesmyslných navíc v posledních letech razantně roste množství dezinformací působících na veřejné mínění v politických otázkách. Jak je dnes již dobře známo a zdokumentováno (např. v doporučených odkazech), jednotlivé zprávy jsou nezřídka součástí širších propagandistických kampaní, z jejichž vedení se v rámci probíhající informační války obviňují celé státy.

Tento problém se přitom netýká pouze cizích zemí. Bezpečnostní informační služba ČR (BIS) uvádí ve své výroční zprávě již za rok 2015, že na českém území probíhá cizím státem řízená „masivní distribuce propagandy a dezinformací“ s cílem „oslabení informačního potenciálu země“ a „ovlivnění vnímavosti a myšlení českého publika a oslabení vůle společnosti k odporu či konfrontaci“. BIS popisuje, že je toho dosahováno nejen šířením určitých zpráv, ale i celkovou snahou zahltit čtenáře obrovským množstvím informací a dezinformací, z kterých budou mít lidé pocit, že snad už nic není pravda, že za vším se může skrývat podraz a společenské instituce tak nejsou důvěryhodné.

Situaci dokresluje výsledné šíření takových zpráv mezi uživateli. Podle nedávné analýzy Českého rozhlasu překonalo sdílení falešných zpráv články z běžných zpravodajských serverů – aspoň co se týče celkového počtu sdílení 20 nejpopulárnějších článků na obou stranách za poslední rok. Jde přitom o texty, které vyšly na dezinformačních webech, jichž v českém prostředí funguje kolem třicítky, a které se zpravidla nevěnují přímo aktuálním politickým tématům, ale spíše rozvrací celkovou důvěru ve svět, jak jej známe – například přesvědčují čtenáře, že rozdělení Československa je neplatné. Jiné články pak publikují vyložené lži k současným politickým problémům, případně se spíš než v konkrétních tvrzeních točí v nic neříkajících nenávistných zvoláních a stereotypech.

Gramotnost jako východisko

Pokud jako skauti slibujeme sloužit Pravdě a ještě k tomu pomáhat vlasti a bližnímu, neměli bychom se tvářit, že se nás problém netýká. Zároveň je však zřejmé, že jde o nesmírně citlivé a třaskavé téma, úzce spojené s aktivitami řady českých politiků nebo politických stran, vůči kterým deklarujeme jako organizace i jako výchovné hnutí jasnou apolitičnost.

Jak zádrhel rozmotat, je každopádně jasné od začátku: naší úlohou není dětem a dospívajícím říkat, co si mají myslet, nýbrž učit je, jak myslet samostatně a kriticky. Hlavu mají vlastní a my můžeme přispět k tomu, aby ji jednou, až oddíl opustí, dovedli, zvláště ve svých občanských postojích, používat co nejzodpovědněji.

Kritický přístup k informacím je klíčovou součástí mediální gramotnosti, tedy schopnosti autonomně nakládat s mediálním obsahem. Metody, jak jej rozvíjet, přitom nejsou ani tolik složité, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jedná se především o určité konkrétní zásady, kterým když člověk porozumí a zvykne si je používat, tak mu poskytnou základní kompas pro další orientaci.

Mediální gramotnost ovšem nelze redukovat na pouhé rozeznávání dezinformací. Svět médií samozřejmě netvoří pouze falešné zprávy na straně jedné a seriózní a důvěryhodné zpravodajství na straně druhé. Mezi obojím existuje plynulý přechod. Představovat jej mohou nejasné polodezinformační weby jako například Parlamentní listy, především pak ale zavedená média bulvárního nebo jinak méně seriózního typu, u kterých se též můžeme setkávat s manipulativními praktikami a které navzdory technologickému vývoji a změnám v šíření informací nadále představují významné hráče.

Ačkoli se tento článek zaměřuje především na kritický přístup k falešným zprávám, nedílnou součástí mediální gramotnosti je též porozumění fungování běžných médií, s nimiž se člověk dostává do nejčastějšího styku. O to víc je pak třeba v programu zdůrazňovat, že kritické myšlení nemá být směřováno pouze vůči vybrané skupině dezinformačních webů, nýbrž pojímáno jako obecná strategie, jak ke zprávám přistupovat.

Pokud jde ovšem o nastíněnou problematiku dezinformací, rád bych ve zbytku textu nabídl pár tipů, jak mediální gramotnost rozvíjet, doplněných o odkazy na konkrétní aktivity nebo další rozšiřující zdroje. Věnovat část oddílového programu se skauty nebo rovery právě otázkám médií a kritického myšlení, může být jedno ze skvělých výchovných rozhodnutí, jaké letos uděláte. Volební rok vám pro něj nepochybně poskytne materiálu víc než dost.

Stopařův průvodce po internetu

Pět hlavních zásad pro pohyb mezi internetovými zprávami nabízí portál Zvolsi.info ve Stopařově průvodci zaměřeném na středoškoláky. Zásady spočívají v ověřování zdrojů a rozeznání nejčastějších manipulativních technik. Můžete je v klubovně vyvěsit na to nejčestnější místo, ještě lepší ale bude, když si k nim členové najdou cestu skrze hravější aktivity.

Program na ověřování faktů a hledání manipulací

Aktivity je třeba upravit na míru cílové skupině, jde o základní kostru programu pro vlastní dopracování:

1. Připravte účastníkům několik seriózních i falešných zpráv z různých internetových médií a dejte jim ve skupinkách za úkol, aby posoudili, nakolik jim přijdou důvěryhodné. Současně ať se pokusí zjistit, kolik je v článcích pravdy nebo do jaké míry je pravda překrucována a články jsou zavádějící, manipulativní nebo přímo vymyšlené. Používat k tomu mohou veškeré prostředky, především internet.
2. Každá skupinka ať prezentuje ostatním své závěry a především argumenty, na nichž je staví. Jakmile skupiny své výsledky srovnají, upřesněte případné mýlky.
3. Vyberte společně jednu nebo dvě falešné / zavádějící zprávy, které přijdou skupině nejvíc rafinované, a pokuste se v nich společně identifikovat kritické nedostatky, použité manipulativní techniky nebo jiné faktory, jichž si lze všímat. Následně můžete tyto nebo další znaky hledat i ve zbylých článcích.
4. Společně sestavte a sepište na velký papír finální přehled charakteristik manipulativního článku a vhodných zásad pro jeho rozeznání.
5. Diskutujte s účastníky, kde se mohou s identifikovanými rysy setkávat. Pokuste se propojit reflexi právě prožité aktivity s dalšími zkušenostmi ze života účastníků. Každý si může pojmenovat, kde by si měl na manipulativní zprávy dávat nejvíce pozor.

Jak na ověřování navázat

Na uvedený program lze později navázat celou řadou dalších činností. Vhodné bude porovnat vytvořený přehled například se Stopařovým průvodcem nebo zkusit víc do hloubky probrat další možné argumentační fauly (přehled najdete na obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly). Kromě samotné práce s informacemi se též zvlášť hodí diskutovat se členy o fungování médií, ať už těch běžných, nebo přímo o dezinformačních kampaních. V každém případě je vhodné se k tématu vracet opakovaně.

Několik dalších hotových programů

Na stránce lidevpohybu.eu/kriticke-mysleni najdete metodiku čtyř skautských programů, které vznikly v loňském roce v rámci příručky Lidé v pohybu. Nejvíc by vás mohly zajímat programy Hoax má krátké nohy a Rámy, rámce, rámečky, které rozvádějí práci s informacemi a posuzováním jejich důvěryhodnosti každý trochu jiným směrem.

Co se světluškami a vlčaty

Ačkoli popisované programy míří vzhledem k náročnosti tématu především na dospívající, rozhodně stojí za to rozvíjet mediální gramotnost již u mladších dětí. Základem je, aby děti, které se teprve nedávno naučily číst, pochopily, že ne všechno, co je někde napsané, musí být nutně pravda. Snažit se též můžete přiblížit jim svět médií a mediální práci třeba dílčím zapojením do oddílového časopisu.

Když roveři chtějí větší výzvu

U nejstarší výchovné kategorie lze nakonec hledat cestu také skrze její heslo Sloužím. Až budete chtít s rovery udělat něco opravdu užitečného, zvažte, jestli nebude projednou dobré věnovat pár hodin společnému vyvracení lží a hoaxů v komentářích na sociálních sítích. Je však třeba se dobře připravit na hrozící silné reakce a protiútoky – nejlepší tak možná bude zaměřit se na komentování příspěvků kamarádů a členů oddílu spíš než neznámých uživatelů.

Tipy pro vedoucí

• Téma je citlivé, nebojte se to přiznat sobě i svým členům. Vyložte jim jasně, co programem sledujete a proč jste se rozhodli jej zařadit.
• Začněte u sebe. Zamyslete se, jak moc jste sami náchylní vůči manipulacím, a zkoušejte zásady kritického přístupu k médiím především ve své denní praxi. Zamyslete se, jestli některé manipulativní techniky také sami nepoužíváte.
• Přečtěte si pár článků na dezinformačních webech. Vykročte ze své sociální bubliny a začněte některý sledovat. Statisíce lidí tohle čtou každý den.
• Než zařadíte téma do programu, proberte to s ostatními vedoucími a společně se zamyslete nad možnými riziky. Předejdete tak případným nedorozuměním.
• Pokud jde o konkrétní politické postoje, snažte se zůstat spíš neutrální. Cílem nemá být, aby si účastníci mysleli to, co vy, třebaže si na to přijdou sami. Přijměte, že mohou zaujmout jiné postoje.
• Pokud jde naopak o etiku pravdy a lži, ukažte svým členům jasně, kde hodnotově stojíte a že mezi pravdou a lží žádný prostor pro neutralitu není.
• Tedy: zdůrazňujte rozdíl mezi názory a fakty. Zatímco názory na věc můžeme mít různé, není možné podobně si vybírat vlastní fakta.
• Zároveň ale veďte své členy k tomu, aby se se nebáli na prezentovaná fakta dívat kriticky. Je dobré snažit se informace ověřovat a svou důvěru v ně postavit na přesvědčivých důkazech.
• Pokud vás někdo nařkne, že manipulujete dětem hlavy, je dobré udělat dvě věci. Jednak se zamyslet, jestli nemá pravdu a jestli jste opravdu nepřekročili hranici – i mistr tesař se někdy utne. A pokud myslíte, že ne, pokuste se mu popsat, že se naopak snažíte učit druhé používat hlavu samostatně a kriticky. Buďte otevření a ukažte mu vaše metody. Můžete se snažit doptávat, kde přesně člověk manipulaci vidí – držím vám palce.

Dezinformace – rozsáhlý speciál časopisu Respekt přináší 27 článků o současné propagandě (březen 2017), určeno i školám a oddílům, k dostání též na respekt.cz.

Jeden svět na školách – portál dokumentárních filmů a navazujících metodických materiálů včetně sekce věnované propagandě v historii i dnes – jsns.cz.