Sexuální výchova ve skautu

Rozhovor s Dagmar Krišovou vedla Arya.

Pracuješ v organizaci Konsent. Můžeš ji trošku představit?

Konsent od roku 2016 boří mýty o sexu a sexuálním násilí. Nejdřív se jednalo o osvětu na sociálních sítích, ale postupně jsme aktivity rozšířili. V současnosti děláme workshopy prevence sexuálního násilí na ZŠ a SŠ, vzděláváme rodiče a vyučující v tom, jak pojmout sexuální výchovu, pomáháme univerzitám, barům a firmám nastavovat bezpečné prostředí a zavádět systémy prevence sexuálního obtěžování. Věnujeme se také advokátní činnosti a zasazujeme se o změnu definice znásilnění.

Proč vůbec obecně o sexualitě a tělesnosti s dětmi a dospívajícími mluvit?

Děti a dospívající se o tato témata přirozeně zajímají, je to součást jejich vývoje. Výzkumy ukazují, že pro dospívající jsou nejčastějšími zdroji informací o sexualitě internet a vrstevníci. V dnešní době se dá na internetu najít spousta relevantních a užitečných informací a stejně tak je určitě fajn, když má dítě kamarády a kamarádky, s nimiž může podobná témata probírat. Nemělo by to ale končit jenom u toho.

Z pozice vedoucích můžeme dětem pomáhat se v informacích zorientovat a být těmi, kteří moderují a kultivují debatu a pomáhají jim formulovat i formovat názory, hodnoty a postoje. Ze své lektorské zkušenosti vím, že jsou dospívající velice vděční, když se s nimi někdo o sexu, vztazích a intimitě baví. Puberta je dost náročné období a každý ocení, když mu někdo pomůže se v tom zmatku zorientovat. Výhoda skautských vedoucích spočívá v tom, že jsou dospívajícím věkově blíž než rodiče nebo vyučující ve škole, a může tedy pro ně být jednodušší navázat důvěrný rozhovor.

Sexualita je obrovská věc. Jaká konkrétní témata sexuální výchova (doma, ve škole nebo ve skautu) zahrnuje?

Jako první většinu asi napadne reprodukce, pak antikoncepce a sexuálně přenosné infekce, vztahy a tělesné změny v dospívání. Do sexuální výchovy ale patří i budování si pozitivního vztahu ke svému tělu, poznávání hranic toho, co je mi příjemné a nepříjemné, učení se respektu k ostatním, informace o různých podobách vztahů, různých sexuálních a genderových identitách apod. Je to opravdu hodně komplexní.

Sexuální výchova může být záměrná, tedy že si s dětmi budu povídat třeba o menstruaci, ale stejně tak je dobré si uvědomit, že sexuální výchovu děláme i nezáměrně – třeba když jako vedoucí přejdu to, že si děti dělají srandu z něčí sexuální orientace. Pokud reaguji mlčením, pravděpodobně to interpretují tak, že je podle mně v pořádku se takto chovat.

Jak začít se sexuální výchovou v prostředí, které na to není zvyklé? Většina skautských oddílů o sexualitě a tělesnosti pravděpodobně nikdy nemluvila…

I když se může zdát, že to většina oddílů zatím neřešila, ta témata přirozeně probublávají zespodu, od samotných dětí, ale i od vedoucích. Ti buď vědí, že to děti zajímá, nebo si pamatují, že by sami v dospívání ocenili, kdyby se s nimi o podobných věcech někdo otevřeně bavil.

My jsme v Konsentu vydali loni osm metodik – Souhlas, Sexuální obtěžování, Mýty o pohlavních orgánech a sexu, Pornografie, Zasílání intimního obsahu, Respekt, Antikoncepce a Sexuálně přenosné infekce, v nich můžou vedoucí hledat inspiraci. Také pořádáme školení pro táborové vedoucí, jež mohou být dobrým výchozím bodem třeba pro ty, kteří se v tématu cítí trochu nejistě a potřebují vidět, jak je možné o něm komunikovat a otevírat je s dětmi.

Ve vzdělávání se často mluví o „vytváření bezpečného prostředí“, tuším, že u tématu jako sexualita to platí dvojnásob. Máš nějaké konkrétní tipy, jak něčeho takového dosáhnout?

Na začátku setkání o intimních tématech je třeba si stanovit pravidla a pak vyžadovat jejich dodržování. Pravidla můžou být nastavena následovně: každý sdílí pouze to, co chce; nikdo není do ničeho nucen; osobní informace zůstávají ve skupině; je v pořádku se smát, ale ne se někomu posmívat; je důležité respektovat různé názory, i když s nimi třeba nesouhlasím. Z naší strany je pak důležité vést konverzaci tak, aby děti cítily, že i my respektujeme jejich názory a nesoudíme je.

Děti a dospívající můžou trávit ve skautských oddílech docela intenzivní čas. Jak zajistit, aby toto prostředí pro nikoho nebylo toxické a neškodilo? Jaká preventivní opatření můžeme ve skautských kolektivech zavádět?

Nejlepší je jít příkladem. Někdy je klíčem přidat do své komunikace něco, co v ní chybí a o čem se nemluví, jindy se zase jasně vymezit vůči tomu, co je nežádoucí a zraňující. V prvním případě můžu začít ve svém jazyce normalizovat i queer vztahy – třeba místo abych řekla: „Když si kluk najde partnerku, tak…“, řeknu: „Když si člověk najde partnera nebo partnerku…“ Bodyshamingu můžu nejlépe předcházet tím, že sama nebudu komentovat ničí těla a nebudu dělat žádné rádoby vtipné narážky. U některých sexuálních vtipů je důležité sledovat, v jakém se dějí kontextu. Když si parta dětí v poledním klidu vypráví sprosté a se xuální vtipy, všichni jsou podobně staří, baví se a sranda není na něčí úkor, je to v pohodě. Pokud ale někdo na někoho pokřikuje, zesměšňuje ho nebo je vidět, že se v situaci někdo necítí komfortně, je potřeba situaci zastavit.

Skautské kolektivy jsou typické tím, že hodně z nich je čistě dívčích nebo čistě chlapeckých. Jaké v tom vidíš výhody a nevýhody? Může to hrát nějakou roli, když se s kluky a holkami bavíme o sexualitě a tělesnosti?

Dělení na holčičí a klučičí oddíly nepočítá s tím, že existuje více genderových identit, což může být pro některé lidi, kteří se nevidí ani v jedné z této kategorií, náročné. Homogenní skupina může poskytovat bezpečí a prostor pro sdílení lidí s podobnou životní zkušeností, ať už v tom, že mají podobná těla, nebo že jim společnost přisuzuje určité role a má od nich obdobná očekávání. Je fajn, když holky dostanou možnost se mezi sebou pobavit o menstruaci nebo třeba o zkušenostech se sexuálním obtěžováním, a pravděpodobně se budou cítit komfortněji, když kluci nebudou přítomni. Současně by ale byla chyba, kdyby se kluci o menstruaci nedozvěděli ani slovo, stejně jako by byla chyba, kdyby holky neměly ponětí, že se kluci třeba musí vypořádávat s nechtěnou erekcí. Výhoda smíšených oddílů spočívá ve větším množství pohledů na věc; společnost má od kluků a od holek rozdílná očekávání, což se může promítat do toho, jak čtou jednotlivé situace, a je určitě přínosné, když o tom mohou mluvit v bezpečném prostředí.

Sexuální výchova neznamená jenom si popisovat pohlavní orgány! Součástí ní je i stanovování vlastních tělesných hranic 

Úvod

Začneme v kolečku. Nejprve si představíme základní pravidla bezpečného prostředí, protože budeme mluvit o citlivých tématech. Potom se zeptáme dětí na tyto otázky:

• Objímáte se rádi? Je vám příjemné, když se vás někdo jiný dotýká?
• Se kterými lidmi se objímáte rádi? Se kterými neradi?
• Zažili jste někdy situaci, že jste se cítili nepříjemně, když se vás někdo dotýkal?

Co je to souhlas?

Zeptáme se dětí, co je to souhlas, a ptáme se na příklady, kdy je potřeba mít k něčemu souhlas (např.: chci si půjčit cizí věc, chci jít s kamarádkou ven, chci bráchu přihlásit do talentové soutěže). Následně zmíníme, že to stejné platí i pro naše těla – pokud se mě někdo chce dotýkat, musí mít můj souhlas, a i já potřebuju souhlas, když se chci někoho dotknout. Pakliže k tomu máme možnost, můžeme pustit názorné video: Konsent pro děti (bit.ly/konsent-pro-deti).

Ptáme se dětí, jak se proti něčemu takovému bránit, a zmíníme, že je dobré umět říkat: „Nechci se objímat.“, „Není mi to příjemné.“, „Přestaň, prosím.“ Bavíme se také o tom, co by dělaly, kdyby jejich slovní vymezení hranic nestačilo nebo něco problematického viděly u kamarádů. Důležité je si spolu pojmenovat autoritu, které věří a které by to oznámily (rodiče, učitelky, vedoucí ve skautu nebo v kroužku…).

Scénky pomocí Divadla fórum

Vedoucí sehrají krátkou situaci, na niž se děti dívají. Potom se scénka hraje podruhé, tentokrát mají děti šanci zasáhnout – kdykoli mají pocit, že se děje něco problematického, tlesknou a vstoupí do scénky jako ta z postav, která se podle nich zachovala špatně, a situaci napraví.

Divadlo fórum: podstatou této dramatické techniky je možnost zasáhnout do probíhající scénky, pro bližší popis metody viz  bit.ly/divadlo-forum.

1. Situace (hlavní postavou je vždy světluška Pája označená šátkem – pro případ potřeby a větší názornosti může být Pája i vlče): Pája je ve školní družině a dělá domácí úkoly. Přijde za ní paní družinářka a chce ji obejmout, protože si myslí, že se cítí sama. Pája řekne, že teď nemá náladu a družinářka odejde. →  Situace je v pořádku.
2. Pája je na rodinné oslavě, do místnosti přijdou strýc s tetou, se kterými se dlouho neviděla. Oba se na ni vrhou, začnou ji pusinkovat a komentovat: „No ty jsi vyrostla, vždyť jsi už skoro stejně vysoká jako mamka“, „Ukaž, no už ti rostou prsa, to už jsi slečna.“ →  Situace není v pořádku, strýc s tetou by se měli zeptat, zdali jí mohou dát pusu, a neměli by komentovat Pájin vzhled; Pája může souhlasit, nebo odmítnout.
3. Pája je na táboře a nudí se v poledním klidu. Prochází se po tábořišti a uvidí kamarádku Lucku, jak sedí a píše dopis domů. Doběhne za ní a začne ji objímat a hrát si s jejími vlasy. →  Situace není v pořádku, Pája by se měla Lucky zeptat, jestli ji může objímat a česat; Lucka může souhlasit, nebo odmítnout.
4. V další scénce může být prostor pro děti, aby zmínily situaci, která se jim někdy stala a nebyla jim příjemná, anebo byla naopak správně vyřešená.

„Můžu tě obejmout?“

Pokud se kolektiv dobře zná, můžeme zařadit i „nácvikovou aktivitu“. Děti chodí po prostoru a když s někým navážou oční kontakt, zastaví se a zeptají se toho druhého: „Můžu tě objemout?“ Oslovený nebo oslovená může buď souhlasit, nebo odmítnout. Po krátkém dialogu (a případném objetí) se dvojice rozloučí a prochází se dál. Je dobré, když se aktivity zúčastní i vedoucí, aby bylo patrné, že i ti mají svoje tělesné hranice a nedobrovolné dotyky od dětí jim nemusí být příjemné.

Shrnutí/reflexe

Zeptáme se dětí, co si z této aktivity odnášejí, co pro ně bylo nového. Dáme prostor každému, aby se vyjádřil. Pokud by děti měly problém svoje pocity a uvědomění pojmenovávat, můžeme jim pomoct návodnými otázkami: „Co pro tebe bylo nového?“, „Co tě nejvíc zaujalo?“ Pokud bychom měli pocit, že děti v tématu nějak tápou, můžeme se jich zeptat i na to, co by dělaly, kdyby…

Tipy na další zdroje

• Organizace Konsent (konsent.cz) – nabídka workshopů, předpřipravených lekcí a kontaktů.
• Základní pravidla pro bezpečné prostředí při
  sexuální výchově (bit.ly/zakladni-pravidla).
• Na záchodcích (bit.ly/na-zachodcich) – videopořad o sexuální výchově určený pro dospívající.
• Souhlas se šálkem čaje – názorné video o nutnosti souhlasu se sexem (bit.ly/cajovy-konsent).
• Konsent pro děti – krátké názorné video (bit.ly/konsent-pro-deti).
• EduFéra – projekt organizace NESEHNUTÍ, specializuje se především na téma genderově citlivého přístupu ve vzdělávání, materiály pro školky a základní i střední školy, viz edufera.cz/material.
• Pubertet – videopořad o pubertě a dospívání, norsky s anglickými titulky (bit.ly/serial-pubertet).
• Profil detabuizující tělesné odlišnosti – Tělo s příběhem (instagram.com/telospribehem).

Knihy

• Clémentine Du Pontavice: Sex a láska ve skutečném životě – kniha pro kluky a holky o tom, jak svobodně objevovat a rozvíjet svou sexualitu.
• Inti Chavez Perez: Respekt: Všechno, co kluci potřebují vědět o sexu a lásce – publikace cílená na kluky a dospívající muže.
• Dagmar Krišová, Marcela Poláčková: Děti to chtěj vědět taky: O respektujících vztazích a sexuálním zdraví – metodická kniha pro rodiče a další pečující osoby.
• Cory Silverberg, Fiona Smyth: Sex je vtipný slovo: Kniha o tělech, pocitech a o tobě – kniha pro děti i rodiče, obsahuje komiksy i názorné aktivity. 

Dagmar Krišová

je doktorandka na Katedře sociální pedagogiky MUNI  v Brně a zároveň metodička a lektorka v organizaci Konsent. V obou těchto prostředích se věnuje inkluzivnímu a genderově citlivému vzdělávání, spolupracovala například na projektu Žádná tabu před tabulí (metodiky sexuální výchovy, viz konsent.cz/pro‑vyucujici), je spoluautorkou knihy pro rodiče Děti to chtěj vědět taky a podílí se na tvorbě dalších vzdělávacích materiálů.