Téma: venku

Příroda a ADHD

Foto: Zuzana Havlinova

Téměř každý skautský vedoucí má ve svém oddíle děti s různými poruchami chování. V současné době stoupá zejména počet dětí s ADHD neboli poruchou pozornosti s hyperaktivitou. Stává se, že tyto děti často naruší část schůzky a chvíli trvá, než se oddíl vrátí k tomu, co právě dělal. Pro začínající vedoucí bez pedagogického vzdělání může být velký oříšek, jak tyto situace řešit. Jedna z možností, kde hledat odpověď a pomoc, je příroda

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha, která je z velké části dědičná. I přesto, že se děti s tímto problémem často chovají impulzivně a zdánlivě nezvladatelně, rozhodně to nic nevypovídá o jejich charakteru. Odborně se tento problém sice nazývá porucha, ale při vhodném přístupu získáte dalšího skvělého parťáka do týmu.

Zahraniční výzkumy dokládají blahodárný vliv přírody na obnovu pozornosti u dětí obecně. Ukazuje se, že pobyt v přírodě sám o sobě snižuje symptomy ADHD, zvyšuje kapacitu pozornosti a snižuje stres. Děti s poruchou pozornosti mohou být v přírodě o něco klidnější. Záleží ale na typu jedince, jeho aktuálním rozpoložení a druhu aktivity, kterou dělá. Díky způsobu, jakým příroda poutá pozornost, dokáže snadno ulevit od mentálního přetížení. Pozitivní vliv přírody už můžeme v dnešní době i změřit. Dochází ke snížení hladiny kortizolu, což je jeden z hlavních stresových hormonů, který můžeme v krvi nalézt.

Dle uznávané teorie obnovy pozornosti naše soustředění není v přírodě tak jednosměrně zatížené, jako je tomu v interiéru. Přírodní prostředí poskytuje řadu podnětů, které podporují objevování a přitom poutají pozornost dítěte nenuceně a do jisté míry samovolně. Tato fascinace přírodou umožňuje odpočinek inhibičním mechanismům ovlivňujícím přímou pozornost. Tyto mechanismy nervové soustavy vedou k omezení, utlumení nebo potlačení některých podnětů, abychom se mohli dobře soustředit. Navíc pobyt v přírodě poskytuje pocit odpoutání se od každodenní rutiny a problémů, které přímou pozornost vyžadují. I děti mají své každodenní starosti, problémy ve škole, v rodině nebo prožívají nedorozumění s kamarády. 

Jedna z vhodných aktivit, kterou s dětmi s ADHD v přírodě dělat, je svobodná hra, kdy dítě následuje své impulzy. Obecně můžeme využít všechno, co pomůže vypnout myšlení. Ideální jsou nestrukturované aktivity, při nichž není třeba nic složitého vymýšlet. Ale i vedená relaxace či pohyb mohou být také užitečné. Záleží na tom, co konkrétně danému dítěti umožní se uvolnit. Jedno si potřebuje zaběhat, jiné tvořit rukama nebo jen chvíli sedět na sluníčku a nic nedělat.

I výzdoba klubovny, například pokojovými rostlinami či fotografiemi stromů, může společně s relaxačními cvičeními pomoci dětem se trochu uvolnit. Nicméně výzkumy ukazují, že efekt pobytu v přírodním prostředí je větší. Pokud se dítě dokáže uvolnit v parku, nemusí nutně do hlubokého lesa. Ten může naopak v někom vyvolávat úzkost. Platí, že na nás obecně nejlépe působí prostředí, kde je nám příjemně a kde se cítíme bezpečně. Pro někoho je to les nebo louka, pro jiného park.

Když trávíme čas v přírodě pravidelně, pozitivní účinky mohou mít dlouhodobější charakter. Některé studie tvrdí, že na krátkodobou obnovu pozornosti stačí pouhých dvacet minut denně. Pokud ale zbytek dne prosedíme u počítače, na dlouhodobý účinek to stačit nebude.

Ve spojitosti se snížením kognitivní únavy a stresu lze říct, že pokud okolní prostředí dokáže bezprostředně vyvolat pocity jemného až středního zájmu dítěte, radosti a klidu, vede to k odbourání stresu a znovunabytí ztracené energie. Přistupujme k dětem s ADHD jako k lakmusovým papírkům. Když začínají být roztěkané, potřebují pauzu nebo jiný přístup všichni.

Použitá literatura

Could exposure to everyday green spaces help treat ADHD? Evidence from children’s play settings. Applied Psychology: Health and Well‐Being (Faber Taylor, A., & Kuo, F. E., 2011)

The restorative benefits of nature: Toward an integrative framework. Journal of environmental psychology (Kaplan, S., 1995)

Coping with ADD: The surprising connection to green play settings. Environment and behavior (Taylor, A. F., Kuo, F. E., & Sullivan, W. C., 2001)

Stress recovery during exposure to natural and urban environments. Journal of environmental psychology (Ulrich, R. S., Simons, R. F., Losito, B. D., Fiorito, E., Miles, M. A., & Zelson, M., 1991). 


O autorech

Doktorandka na Katedře enviromentalistiky. Lektorka ve vzd
Její skautské kořeny jsou v oddíle Vlaštovky ve Strakon